K pravidelné modlitbě růžence se při setkání o první únorové sobotě zavázalo v olomouckém dominikánském kostele několik desítek věřících. Navázali tak na staletou tradici Růžencového bratrstva.
Dne 15. května 1470 fr. Jan Excurria, vikář kongregace sdružující observantní konventy dominikánského řádu, vyhlašuje, že na duchovních dobrech kongregace mají účast také členové Bratrstva Panny Marie a sv. Dominika v Douai. Jednalo se o první bratrstvo založené na základě působení fr. Alana de la Roche, velkého šiřitele Žaltáře Panny Marie čili růžence.
Bratr Alan přichází s geniální intuicí, která bude znamenat hluboké navázání modlitby růžence právě na Řád kazatelů: vytvořit na modelu středověkých bratrstev, známých při dominikánských kostelích již od 13. století, bratrstvo propojené duchovní solidaritou. Členové bezplatným zápisem do knihy bratrstva (chápané na způsob „knihy života“) vstupují do duchovního provázání založeného zejména na pravidelné modlitbě růžence. Objevuje se nejen zmíněná účast na řádových duchovních dobrech, ale také odpustky, mluví se dokonce o ochraně vzhledem „k blesku a hromu, lupičům (…) útokům pekelných nepřátel“. O pět let později je založeno Růžencové bratrstvo při řádovém kostele v Kolíně nad Rýnem. Bratrstva se šíří po Evropě, počet členů mohutně roste.
Dne 6. února 2021 k nim přibylo pár desítek nových členů v Olomouci. Na základě iniciativy Růžence 24 (každoroční čtyřiadvacetihodinové modlitby růžence) vzešel nápad zorganizovat při našem kostele Růžencové bratrstvo a nedávno byl uskutečněn. Základní rysy mají svou jednoduchost a sílu: propojení členů modlitbou růžence za sebe navzájem, účast na duchovních dobrech Řádu, zvláštní odpustky schválené Svatým stolcem, pravidelná setkání. Zaujmou třeba i další ctitele Žaltáře Panny Marie?
fr. Metoděj Maria Němec, OP
(na základě prací fr. André Duvala, OP a fr. Jean-Michel Potina, OP)
