Vždy jsem byl spíše vědecky založený, a svou víru jsem si proto musel obhájit a zdůvodnit, popisuje Martin v dalším příběhu z rubriky Zkušenosti s Bohem.
Odmala jsem byl vychováván v silně věřící rodině, do kostela jsem chodil pravidelně. Samozřejmě jsem jako malé dítě pravidelnou cestu do kostela neměl příliš v oblibě a často jsem se z ní snažil vyvléknout. Rodiče však vytrvali a já jsem za to velice rád. Postupem času, na prvním stupni základní školy, se něco změnilo. Z nutnosti se postupně stával zvyk a k cestě na mši už mě nikdo nemusel nutit. V Boha jsem věřil, věřil jsem, že existuje, ale byl pro mě spíše tím dědečkem v dáli, sedícím na obláčku a sledujícím, co se na zemi děje. I tak jsem ale začal chodit do náboženství a také ministrovat, protože jsem chtěl pomáhat při službě Pánu.
Poté však nastalo další období. Vždy jsem byl spíše vědecky založený, jen víra a Bůh byli něco, co jsem kvůli výchově nezpochybňoval. S nástupem na gymnázium se však neochvějnost Boží existence otřásla v základech a na poměrně dlouhou dobu jsem víru téměř ztratil. Stále jsem věřil, že Bůh je, ale tam také vše končilo – ať si je, vždyť pro mě není nijak důležitý. Hlavním důvodem mých pochybností byla jedna z částí Bible, konkrétně začátek Starého zákona, stvoření světa. Něco mě však stále vnitřně nutilo účastnit se mší a stejně tak jsem pravidelně chodil ke svátosti smíření a při každém odchodu ze zpovědnice jsem cítil uvolnění. Během těchto let mě také nikdy nenapadlo přestat ministrovat, zkrátka, můj vztah k Bohu byl velice zvláštní.
A jak je na tom má víra v této chvíli? Pevnější, než kdy dříve byla. V průběhu let jsem se svým zásadním problémem o stvoření světa došel k poměrně snadnému řešení. Vždyť nikdo nemusí vyvracet teorii evoluce. Život na Zemi nemohl vzniknout jakousi náhodou nebo dokonce sám od sebe, musel být přítomen někdo, kdo vše započal. A že se v průběhu času život měnil? Vždyť ani tyto změny nejsou v rozporu s Biblí, pokud ji nebereme naprosto slepě, ale přemýšlíme o tom, co nám vlastně říká. I vývoj může být součástí Božího plánu. Nepíše se snad v Bibli, že Bůh dává všechna zvířata i všechno rostlinstvo člověku? Země se mění, a s ní se stejně tak mění i život na ní, probíhá tedy děj, kterému lidstvo říká evoluce. Já však v pravdě nevidím žádný rozpor, pokud tvrdím, že existuje Bůh stvořitel a stejně tak existuje evoluce, jako důsledek Božího jednání vedoucího k zachování života.
S vyřešením základního problému s vírou přišla také možnost prohloubení vlastního vztahu s Bohem. Většinu času jsem byl spokojený s tím co jsem měl, nikdy jsem nebyl extrémně náročný, modlil jsem se tedy za své okolí, za lidi, které jsem znal a měli problémy. A přestože jsem příliš nevěřil, že taková drobnost může pomoci, ukázalo se, že i krátká prosba dokáže něco změnit a většina lidí své problémy dokázala vyřešit. Začal jsem tedy děkovat, a to mi zůstalo až do dnešních dní, kdy si téměř každý den najdu příležitost za něco Bohu poděkovat.
Věřím v Boha a chci tedy být dospělým křesťanem, který přijal Ducha Svatého dobrovolně, z vlastní vůle, ne jen proto, že to za mě rozhodli rodiče během křtu. To však není vše. V poměrně nedávném kázání jeden kněz narazil na problém, který trápí i mě. Většina křesťanů, pokud jsou na svou víru dotazováni, se odpovědi vyhýbají, zlehčují ji nebo dokonce zapírají, že jsou věřící. K takovému jednání není žádný důvod, rozhodně se není za co stydět, právě naopak. A já, v některých chvílích, patřím právě mezi tuto většinu. Nestydím se za to, že jsem křesťan, přiznávám to, avšak dalším otázkám se většinou snažím vyhnout, odpovídám napůl, ani sám nevím proč. S některými lidmi o své víře zkrátka nechci mluvit. Věřím, že Duch Svatý mi pomůže postavit se tomuto vnitřnímu pocitu. Vždyť i apoštolové byli po Letnicích, kdy na ně Duch svatý sestoupil, posláni do světa, aby hlásali radostnou zvěst.
Martin
