Ve víře jsem rostl už od dětství a posílilo ji také celosvětové setkání mládeže, vypráví v rubrice Zkušenosti s Bohem Josef.
Od narození vyrůstám ve věřící rodině, což považuji za velký dar. Od první třídy, kdy jsem začal navštěvovat hodiny náboženství ve škole, jsem se strašně těšil na svátost prvního svatého přijímání. Jeden z důvodů byl také ten, že jsem viděl vzor ve svém o tři roky starším bratrovi. V té době jsem si ještě neuvědomoval všechny věci a zkrátka jsem to nebral zase tak vážně, jak bych měl.
Jak jsem rostl, dospíval, ministroval v kostele, poznával nové kamarády, prožíval různé životní situace v rodině i v osobním životě, začal jsem si pomalu uvědomovat váhu svých dosavadních přijatých svátostí a velké milosti, které skrze tyto svátosti můžu přijímat. S přibývajícím věkem sílilo i mé větší prožívání eucharistie, každé svátosti a hlavně adorací.
Jeden z mých osobních silných zážitků se stal na celosvětovém setkání mládeže, které se konalo v Krakově v roce 2016. Tohoto setkání jsem se zúčastnil. Byla to opravdu pouť, kterou jsem prožil se vším všudy, bylo to náročné, částečně vyčerpávající, ale hodně mě povzbudila slova Písma „Odhoďme všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti“ (srov. Žid 12,1-2). Do té situace opravdu zapadala.
A celou pouť jakoby završila slova promluvy Svatého otce Františka, která si s sebou nesu dodnes. Ta promluva byla o evangeliu, kde se Zacheus snaží setkat s Ježíšem. Slova Svatého otce byla opravdu povzbuzující a sdělila jednu důležitou pravdu: „Ježíš si přeje přiblížit se životu každého z nás a projít naši cestu až do dna, aby se jeho a náš život opravdu potkaly,“ skrze tato slova jsem si uvědomil, že Ježíš je opravdu ten, který mě zná a chce se mnou být po celý život, chce, abych se mu svěřoval se svými těžkostmi, a chce, abych se s ním dělil i o své radosti.
Josef
