O své životní cestě a růstu ve víře hovoří Milan v dalším příběhu z rubriky Zkušenosti s Bohem.
Má cesta k víře začala už v dětství, jelikož pocházím z křesťanské rodiny, kde mě ve víře vychovali. Začátky byly těžké, kostel jsem jako dítě vnímal celkem negativně a nad vírou jsem ani moc nepřemýšlel. Vše se nějak změnilo v přípravě na první svaté přijímání, kdy jsem o Bohu začal opravdu přemýšlet. Už od dětství mě fascinuje vesmír: to, jak je obrovský a jaké fyzikální věci se tam dějí, přece nemůže být náhoda, viděl jsem v tom Stvořitele.
Asi nejvíce mě ale od víry začali odrazovat vrstevníci. Bylo mi poněkud divné mluvit před nimi o Bohu, nebo když mě viděli, že jdu do kostela a vůbec nevěděli proč, a já jim to musel vysvětlovat. Nicméně má víra zůstala stejná. Když se o několik let později v kostele ohlásilo, že se u nás začne s přípravou na biřmování, musím se přiznat, že jsem váhal. Rodiče mi říkali, ať jdu, ale nechali mi volnou ruku. Po pár týdnech přemýšlení jsem usoudil, že to pro mě bude nejlepší, jelikož pak bych už asi neměl moc času a Boha jsem chtěl poznávat stále dál a udělat si o všem nějaký obrázek.
Od přípravy se začalo měnit úplně vše, začal jsem číst Písmo svaté, bavily mě přípravy a chodil jsem z nich vždy rád. Jeli jsme na děkanátní setkání mládeže, a když jsem viděl to množství mladých věřících, řekl jsem si: Nemám se za co stydět, vždyť jejich víra je tak velká. Poté následoval víkendový pobyt v Rajnochovicích, kam jsem se sice netěšil, ale zkušenost to byla moc příhodná. Takhle otevřeně jsem se s mladými lidmi o Bohu nikdy moc nebavil a došlo mi, že jsme vlastně všichni na stejné lodi.
Když jsme se bavili s naší vedoucí na Přístavu, řekla nám, ať si dáváme pozor, že teď v přípravě bude sílit moc Zlého. A bohužel se to stalo: začal jsem se trošku hledat a uzavírat do sebe, přišlo pár kamarádských zklamání, nešťastná láska a všechny tyhle věci se začaly do sebe míchat. Připadal jsem si, že padám dolů, avšak víru jsem měl stále, a to bylo to, co mě hnalo dále a nakonec zachránilo.
Co má ten, kdo nemá víru? Každý potřebuje mít něco, o co se může v nouzi opřít, a pro mě to byla víra. Proto jsem se o ni začal zajímat, a už teď můžu říct, že kdybych nebyl na tom „dně“, nikdy bych se tak vysoko nedostal. A proto chci děkovat Bohu, že mě tak ve víře utvrdil.
Milan
