Odmala jsem viděl, že jsem jiný, začal jsem se ale spoléhat na Boha, svěřuje se v rubrice Zkušenosti s Bohem Michal.
Odmalička jsem chodíval s rodiči do kostela. Ve třetí třídě jsem byl u svatého přijímání, a protože můj starší bratr chodil ministrovat, řekl jsem si, že to taky chci zkusit. A tak od té doby sloužím u oltáře. Z dětství si také pamatuju společné modlitby s rodiči.
Po základní škole jsem se rozhodoval, kam půjdu, a jelikož mám zdravotní postižení, musel jsem začít studovat na střední škole ve vzdáleném velkém městě. Začátky vůbec nebyly lehké. Už na základní škole jsem si uvědomoval, že jsem jiný než ostatní, a proto jsem to Bohu vyčítal, proč zrovna já mám takové postižení. A zatím jsem od něho nedostal odpověď.
Úleva nastala, když jsem přišel na střední školu a viděl jsem tam podobné postižení, ne-li horší, než mám já. Zůstal jsem tam však sám, daleko od domova, a tím jsem se hodně osamostatnil a zejména jsem se více začal spoléhat na Boha a prosil ho o pomoc. A proto vím, že bez jeho pomoci nejsem schopný udělat nic. Svou víru bych chtěl dál prohlubovat, upevňovat a beze strachu o ní svědčit mezi vrstevníky.
Michal
(ilustrační foto: FreeImages.com
