NAVRCHOLU.cz
Skip to main content

„Eutanazie je zločin proti lidskému životu; nevyléčitelný neznamená, že péče končí“

By Publikováno 22. 9. 2020 Aktuality

„Bonus Samaritanus“ („Dobrý Samaritán“) je dopis schválený papežem, který dnes ve Vatikánu představil prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Luis F. Ladaria Ferrer. Dokument opětovně odsuzuje jakoukoli formu eutanazie a asistované sebevraždy a zasazuje se o podporu rodin a zdravotnických pracovníků.

V úterý 22. září 2020 zveřejnila Kongregace pro nauku víry v rámci tiskové konference ve Vatikánu text dopisu schváleného papežem Františkem dne 25. června s názvem Bonus Samaritanus (Dobrý Samaritán): ohledně péče o osoby v kritických a konečných fázích života. Dokument nese datum zveřejnění 14. července, což je svátek svatého Camilla de Lellis, patrona nemocných, nemocnic, zdravotních sester a lékařů.

„Nevyléčitelný neznamená, že péče končí,“ ti, kteří jsou nevyléčitelně nemocní, mají právo být přijímáni, léčeni a milováni. To potvrzuje první část textu Bonus Samaritanus, jehož cílem je nabídnout konkrétní způsoby, jak uvést do praxe podobenství o milosrdném Samaritánovi, které nás učí, že „i když je léčba nepravděpodobná nebo nemožná, lékařská, ošetřovatelská, psychologická a duchovní péče by nikdy neměla skončit.“

Nevyléčitelný neznamená, že nebudeme poskytovat péči

„Léčit, pokud je to možné, ale pečovat vždy.“ Tato slova papeže sv. Jana Pavla II. vysvětlují, že nevyléčitelný nikdy nemůže být synonymem pro neposkytování péče. Poskytovat péči až do samého konce; být s nemocným; doprovázet, naslouchat, dávat mu najevo, že je milován: takto lze zabránit osamělosti a izolaci, strachu z utrpení a smrti. Celý dokument je zaměřen na význam bolesti a utrpení ve světle evangelia a Ježíšovy oběti.

Nepopiratelná důstojnost života

„Neporušitelná hodnota života je základním principem přirozeného morálního zákona a podstatným základem právního řádu,“ uvádí se dále v dopise. „Nemůžeme přímo rozhodovat, že vezmeme život jiné osobě, i když o to požádá.“ Dokument s odvoláním na konstituci Gaudium et spes znovu opakuje, že „potraty, eutanazie a úmyslné sebeničení otrávily lidskou společnost a jsou nejvyšším zneuctěním Stvořitele“ (č. 27).

Překážky, které překrývají posvátnou hodnotu lidského života

Dokument uvádí několik faktorů, které omezují schopnost chápat hodnotu života, například když je život považován za „hodnotný“ pouze za určitých psychických a fyzických podmínek. Jednou z těchto překážek, které dopis uvádí, je falešné chápání „soucitu“. „Skutečný soucit,“ stojí v dokumentu, „nespočívá ve způsobení smrti, ale v láskyplném přijetí a podpoře nemocné osoby a v poskytnutí prostředků ke zmírnění jejího utrpení.“ Další překážkou je rostoucí individualismus, který vyvolává osamělost.

Učení Magisteria

Jde o definitivní učení, že eutanazie představuje „zločin proti lidskému životu“, a proto je za každých okolností „zlá ze své podstaty“. Jakákoliv „formální nebo okamžitá materiální spolupráce“ představuje vážný hřích proti lidskému životu, kterou žádná autorita nemůže „legitimně doporučit ani povolit“. Ti, kteří schvalují zákony ve prospěch eutanazie, se „stávají spolupachateli“ a jsou „vinni z pohoršení“, protože tyto zákony přispívají ke špatnému formování svědomí. Eutanazie musí být za každých okolností odmítnuta. Dopis však uznává, že zoufalství nebo úzkost člověka, který o eutanazii žádá, může zmenšit nebo dokonce zbavit jeho osobní odpovědnost.

NE agresivní léčbě

V dokumentu je vysvětleno, že ochrana důstojnosti smrti znamená také zamezení agresivní léčby. Tedy pokud je smrt bezprostřední a nevyhnutelná, „je zákonné … vzdát se léčby, která poskytuje jen nejisté nebo bolestivé prodloužení života“, aniž by však byla přerušena běžná a nezbytná léčba, kterou pacient vyžaduje, jako je jídlo a hydratace, „pokud z nich tělo může mít užitek“. Paliativní péče je vzácný a zásadní nástroj, kterým je pacient doprovázen. Paliativní péče nesmí nikdy zahrnovat možnost eutanazie, je zdůrazněno v dopise, ale měla by zahrnovat duchovní pomoc jak nemocnému, tak členům jeho rodiny.

Podpora rodin

Při péči o nemocného je důležité, aby se necítil jako břemeno, ale aby „cítil blízkost a podporu svých milovaných“. Rodina potřebuje pomoc a adekvátní zdroje k naplnění tohoto poslání. „Vláda musí uznat primární, základní a nenahraditelnou sociální funkci rodiny (…) [a] měla by se zavázat k zajištění nezbytných zdrojů a struktur na její podporu.“

Prenatální a pediatrická péče

Od okamžiku početí musí být děti postižené malformací nebo jinými chronickými nemocemi doprovázeny „způsobem, který respektuje život“. V případech „prenatálních patologií, které v krátké době jistě skončí smrtí, a pokud neexistuje žádná léčba ke zlepšení stavu, by dítě nemělo zůstat bez pomoci, ale musí být doprovázeno, jako každý jiný pacient, dokud nedojde k přirozené smrti.“ Aniž by byl pozastaven příjem potravy a hydratace. V dopise se dále uvádí, že dnešní společnost je doslova „posedlá“ využíváním prenatální diagnostiky, což někdy vede k volbě potratu nebo k jiným „selektivním účelům“. „Potrat i použití prenatální diagnostiky pro selektivní účely nejsou povolené.“

Hluboká sedace

Ke zmírnění bolesti se používají léky, které mohou „vyvolat ztrátu vědomí“. Dopis potvrzuje, že je morálně přípustné sedativně „zajistit, aby konec života nastal v co největším míru a za co nejlepších vnitřních podmínek.“ To platí také pro typy sedace, které urychlují okamžik smrti (hluboká paliativní sedace v terminálním stadiu). Není však přijatelné, aby byla podána sedace, která „přímo a úmyslně způsobí smrt“, což je v dokumentu definováno jako „praktika eutanázie“.

Vegetativní stav

I v případě, že pacient není při vědomí, musí být ze své podstaty respektován a musí mu/jí být poskytována vhodná péče, která zahrnuje právo na jídlo a hydrataci. Mohou však nastat případy, kdy se taková opatření mohou stát nepřiměřenými, protože již nejsou účinná, nebo proto, že způsob jejich provádění vytváří nadměrnou zátěž. V tomto případě by rodinám, které nesou břemeno dlouhodobé péče o osoby v těchto stavech, měla být poskytnuta adekvátní podpora.

Výhrada svědomí

Dopis požaduje, aby místní církve a katolické instituce a komunity „zaujaly jasný a jednotný postoj k ochraně práva na výhradu svědomí“, kde zákon povoluje morálně závažné praktiky. Rovněž vyzývá zdravotnický personál a katolické instituce, aby se stal svědky hodnot, které církev hlásá v biotických záležitostech.

Konkrétně v případě eutanazie dokument uvádí, že „existuje vážná a jasná povinnost postavit se proti ní výhradou svědomí“. Je důležité, aby se lékaři a zdravotničtí pracovníci formovali při křesťanském doprovázení umírajících. Duchovní doprovod člověka, který se rozhodne eutanazii podstoupit, vyžaduje výzvu k obrácení a nikdy gesto, které by bylo možné interpretovat jako její schválení, například zůstat přítomný během provádění eutanazie.

Překlad celého textu se připravuje.

Zdroj: www.cirkev.cz