NAVRCHOLU.cz

Snažím se pomáhat cizím lidem a o víře svědčím i ve škole

By Publikováno 2. 9. 2020 Aktuality, Zkušenosti s Bohem

Své hledání cesty, jak víru v Boha propojovat s každodenním životem, popisuje v dalším příběhu z rubriky „Zkušenosti s Bohem“ Jana.

Odmalinka nás se starším bratrem rodiče vedli k víře. Samozřejmě jsme měli i období, kdy jsme nechtěli chodit do kostela, ale později jsem tam začala chodit s radostí a doufám, že to bude trvat i nadále. Musím říct, že nám rodiče dali tu nejlepší náboženskou i mravní výchovu.

Od začátku pro mě bylo těžké pochopit smysl víry a každodenního soužití s Bohem, dennodenní víru a její propojení s běžným životem. Očekávala jsem také zodpovězení mnoha otázek: jak může Bůh dopustit toto, proč je svět tak nespravedlivý a podobně. Ale řekla bych, že odpovědí na otázky tohoto typu není nikdo z nás hoden. Přesto velmi ráda naslouchám někomu, kdo o Bohu ví více než já, a také ráda debatuji o tom, k čemu se při rozhovoru dostaneme.

Lidé jsou dnes velmi sobečtí, setkávám se s tím dennodenně. Mockrát jsem byla svědkem událostí, kdy okolí nepomohlo člověku, který to potřeboval. Proto se já vždycky snažím pomáhat i úplně cizím lidem: s kočárky do autobusu, pouštím sednou starší lidi atd. Myslím si, že by to mělo být součástí slušného chování a dobré výchovy, ale očividně ne. To je jeden z mnoha momentů, kdy mám radost ze své víry, protože pomoc bližnímu je jedno z největších přikázáních.

Radost ze života s Bohem se u mě také velmi často projevuje například ve škole, když jsem se jako jediná začala modlit před jídlem: ze začátku se na mě všichni dívali trochu zvláštně, ale časem přestali po dobu mé modlitby mluvit, což byl naprosto skvělý pocit, a ještě lepší bylo, když se jednoho dne se mnou začala modlit i má kamarádka. Nebo jindy, když jsem vedla přátelský rozhovor ve škole s učitelem a bavili jsme se o naprosto běžných věcech, ale i o církvi a věřících lidech. A povedlo se mi vyvrátit jeho předsudky o křesťanech. Tehdy jsem byla opravdu pyšná na to, že jsem věřící, i sama na sebe. A těchto situací je mnohem víc a dějí se velmi často. Nikdy se mi nepodařilo někoho obrátit na víru, ale řekla bych, že v těchto ohledech rozhodně ostudu církvi a mým rodičům nedělám.

Jana