Otec mě učil obětovat bolesti Hospodinu, a opravdu se proměnily v požehnané, popisuje Honza svůj příběh pro rubriku Zkušenosti s Bohem.
Víra a duchovní život na mne působily už od narození: maminka vedla scholu, v našem domě se pořád scházela společenství a probíhaly zkoušky scholy a na návštěvy přicházeli i kněží.
Mé osobní uvědomění víry přišlo před prvním svatým přijímáním, tam jsem zažil první rozhovor s knězem o víře. Od té doby mne hodně motivoval také můj táta. Byl opravdový kněz rodiny: každé ráno se modlil růženec, pravidelně několikrát v týdnu navštěvoval ranní mše svaté. Já se k němu připojoval, ač se mi ne vždy chtělo. Zároveň se mi ale potvrzovalo, že když jsem se přemohl a na ranní mši šel, celý den jsem měl požehnaný a Bůh mne výborně vedl. Otec mi říkal, že jakoukoli bolest, těžké období nebo cokoli nepříjemného mám obětovat Hospodinu. Když jsem to dělal, věci se opravdu proměňovaly v požehnané.
Okolo puberty jsem zažíval menší pochybnosti o Bohu i duchovní zmatení. Dostal jsem se ale na křesťanský tábor a zde se ve mně zrodil další zápal. Setkal jsem se tam s výbornými lidmi a přáteli. Zalíbilo se mi tam natolik, že jsem tam pak jezdil každý rok. Dokonce jsem se tu naučil vycházet lépe s bratrem, se kterým jsme si do té doby moc nerozuměli.
Každý ročník jsem se také modlil k Bohu za tu pravou dívku. Zdálo se mi, že mne Bůh neslyší, nebo že mít rodinu asi není má cesta. Končil jsem čtvrtý ročník střední školy a propadal zoufalství, že v práci už si dívku budu hledat jen těžko. Hospodin se však stará a měl to geniálně vymyšlené: pár dní před maturitou jsem potkal kamarádku z tábora a tu doprovázela její kamarádka. Tu jsem neznal, ale začali jsme se bavit, jako bychom se znali už léta. Byla to láska na první pohled.
S mou nastávající jsme vedli duchovní rozhovory, chodili na společenství a ve víře se společně podporovali. Náš vztah vyústil roku 2018 uzavřením svátosti manželství a o rok později se nám narodil syn. Za tento požehnaný dar jsem chválil Hospodina, kterého jsem zval a stále zvu do každého dne svého života. Věta, kterou mi říkal můj otec, „Odevzdej to Bohu,“ mi změnila život. Cokoliv jsem takto Bohu odevzdal, dopadlo nejlépe, jak mohlo, a sám bych si něco takového ani nevysnil. Jsem proto plně otevřen jakémukoli z darů: Bůh ví, co je mi souzeno a který z darů ve mně rozvine.
Jan
(ilustrační foto: Lucie Horníková / Člověk a Víra)
