Životní okamžiky, které mu pomohly znovu objevit a posílit víru, popisuje pro rubriku „Zkušenosti s Bohem“ Matěj.
Víra hraje v mém životě velmi důležitou roli. Mám věřící rodiče a ti mě od mala „vodili do kostela“ – takhle přesně jsem to vnímal. Dost dlouho jsem tam také chodil jenom proto, že to po mně rodiče chtěli. Teprve až minulé léto jsem se ve víře posunul dál.
Byl jsem zrovna na skautském táboře a plnil jsem výzvu „noční návrat“: v jednu hodinu v noci mě odvezli z tábora do náhodné vesnice v okruhu patnácti kilometrů a mým úkolem bylo vrátit se do půl osmé do tábora. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem se necítil v bezpečí. Nikdo z blízkých se mnou nebyl, tak mě napadlo obrátit se k Bohu. Celou cestu jsem mu děkoval za rodinu a prosil, ať do tábora dojdu v pořádku.
O necelý měsíc později zemřela naše prababička, kterou jsem měl moc rád. Modlil jsem se tedy za ni, ať se dostane do nebe. Poté jsem se obracel k Bohu čím dál častěji. Víra pro mě nyní znamená jistotu, že se můžu na Boha obrátit úplně kdykoli a kdekoli. Dále pro mě znamená naději ve věčný život. Byl bych rád, aby se dál prohlubovala a zůstala pevná za každé situace.
Matěj
