K praktickému životu křesťana mě přivedla až partnerova evangelická rodina, popisuje v dalším příběhu z rubriky Zkušenosti s Bohem Ludmila.
Pokřtěna jsem byla v raném dětství, pocházím ale z nepraktikující rodiny. Dar víry mi byl dán v pubertě, ve 14 letech jsem byla u prvního svatého přijímání. V dalších letech jsem ovšem ve víře neměla jasno a k praktickému životu křesťana mě zpět přivedla až rodina partnera, s nímž jsem chodila kolem 25. roku. Byli hluboce věřícími příslušníky Českobratrské církve evangelické. Ocitla jsem se v opravdové křesťanské rodině s pravidelným docházením na bohoslužby a inspirativními příklady vztahu k bližním a schopnosti darovat. V následujících deseti letech jsem docházela do evangelického sboru anebo nikam.
Praktikující katoličkou jsem se stala až v roce 2015. Počátečním impulsem mi byla návštěva mše svaté v našem farním kostele – mimo jiné při ní byl tehdy biřmován můj současný kmotr. Radost, kterou jsem při mši zažila, mě neuvěřitelně povzbudila. K opravdovému přemýšlení nad biblickými texty a ke schopnosti modlitby mě ale přivedla až vlastní příprava na biřmování. I když jsem také v dřívějších letech často Bohu děkovala za krásu svého života a okolního světa a vztahů s lidmi, zvláště v okamžitých návalech intenzivního štěstí, v modlitbě jsem přesto nedokázala nic žádat, a především nic pro sebe. Dnes už dokáži, s vědomím Ježíšovy výzvy „Proste a bude vám dáno“, chtít od Boha vše, co by mi rád dal.
Při přípravě na biřmování jsem zažila dosud nepoznané duchovní prožívání a jsem přesvědčena, že pokud se plně spolehnu na Boha a odevzdám mu své záležitosti, dosáhnu onoho pověstného „pokoje“. Prosím Pána, aby mě učinil „svým nástrojem“, a o dary Ducha Svatého, které mi mohou dát Boží vedení a pomohou mi být prospěšná svému okolí a zakoušet v životě Boží přítomnost.
Ludmila
