NAVRCHOLU.cz
Skip to main content

14. kapitola Janova evangelia je připravena k poslechu

By Publikováno 16. 7. 2020 Aktuality, Lektoři

Přijměte pozvání k poslechu další kapitoly Janova evangelia prostřednictvím audionahrávky 14. kapitoly spolu se všemi kapitolami předešlými.

„Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne… Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho… Kdo viděl mne, viděl Otce… Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně?“ (Jan 14,1.6-7.9-10).

Poslech Božího slova prostřednictvím Janova evangelia umožňuje naslouchajícímu přímé setkání s Pánem. Ten se na nás znovu a znovu obrací a trpělivě opakuje: „Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci… Budete-li mě o něco prosit ve jménu mém, já to udělám“ (Jan 14,11-12.14).

Opakované naslouchání Janovu evangeliu, a to i v případě, že si ho člověk čte (i tehdy je potřeba naslouchat), se stává klíčem k poslechu dalších textů Písma. Toto evangelium je opravdu velmi osobní, kde se nám Pán dává poznat, kde se nám doslova vydává: „V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás“ (Jan 14,20).

V apoštolském listu Aperuit illis ve 12. článku papež František píše: „Jestliže se Písmo svaté čte ve stejném Duchu, v jakém bylo sepsáno, je stále nové. Starý zákon není nikdy zastaralý, když patří k Novému, neboť vše se proměňuje Duchem, který je vnukl. Celé Písmo svaté má prorockou funkci, která se netýká budoucnosti, ale současnosti těch, kdo se tímto slovem sytí. Sám Ježíš to říká zřetelně na začátku svého působení: ‚Dnes se splnil tento výrok Písma, který jste právě slyšeli‘ (Lk 4,21). Kdo se každý den sytí Božím slovem, stane se jako Ježíš současníkem lidí, s kterými se setkává; nepropadá neplodné nostalgii po minulosti ani vágním utopiím ohledně budoucnosti.“

Písmo svaté projevuje své prorocké působení především v tom, kdo mu naslouchá. Vyvolává pocit sladkosti i trpkosti. Zde jsou vhodná slova proroka Ezechiela. Když ho Pán vyzval, aby snědl svitek, vyznává: „… byl mi v ústech sladký jako med“ (Ez 3,3). Také Jan zakusil Ezechielovo požití knihy na ostrově Patmos. Připojuje však ještě konkrétněji: „V ústech se mi sladce rozplýval jako med, ale jak jsem ho spolkl, pocítil jsem v břiše hořkost“ (Zj 10,10).

Sladkost Božího slova nás vede ke sdílení s těmi, které ve svém životě potkáváme, abychom vyjádřili jistotu naděje, která je v něm obsažena (srov. 1 Petr 3,15-16). Naopak hořkost často pocítíme, když zjistíme, jak obtížné je důsledně podle Božího slova žít, nebo když konkrétně poznáváme, jak je odmítáno, protože někdo nedůvěřuje, že by mohlo dát životu smysl. Boží slovo se proto nikdy nesmí stát zvykovou záležitostí, ale musíme se jím sytit, abychom objevili a intenzivně prožívali svůj vztah k Bohu i k bratrům a sestrám.

Jedno upozornění! Vzhledem k tomu, že je čas prázdnin a dovolených, nebude možné během tohoto období dodržet stávající pravidelnost vycházejících nahrávek. Předem děkujeme za pochopení.

Martina Pavlíková

Nahrávky je možné poslouchat zde.