NAVRCHOLU.cz

Nebýt skautem jenom na schůzkách, ale hlavně v životě, říká nositel skautského vyznamenání

By Publikováno 25. 6. 2020 Aktuality

Nejvyšší skautské vyznamenání, Řád stříbrného vlka, si v pondělí 22. června 2020 v olomoucké katedrále převzal lékař Libor Kvapil, skautskou přezdívkou Sir.

Setkání mělo úžasnou atmosféru. Oceněného nejprve představil prof. Stanislav Balík – Ježek:

„Setkáváme se při nádherné příležitosti, jakou dost možná většina z nás už nikdy nezažije. Bratr MUDr. Libor Kvapil – Sir je oceněn nejvyšším skautským vyznamenáním, Řádem stříbrného vlka – tím řádem, který obestírá tajemná atmosféra, když je stanoveno, že může být nejvýše dvanáct žijících nositelů. Nyní byl do tohoto počtu připočten právě bratr Sir.

Sir je žijící legendou olomouckého skautingu, která v současnosti propojuje různé generace skautského hnutí na celém Olomoucku. Skautské myšlence je věrný už tři čtvrtě století. Z jeho skautské historie a současnosti považuji za důležité v této slavnostní chvíli připomenout několik důležitých momentů.

Z oddílového a střediskového skautského světa vykročil už před půl stoletím. V roce 1970 přišel poprvé do kontaktu s Jesenickou lesní školou, kdy po zákazu jejího konání v roce 1970 (kvůli protikomunistickému charakteru jejích představitelů) se zúčastnil jako jediný frekventant jejího náhradního programu – týdenní akce na Valšově s jejím vůdcem br. Šrámem a dvěma instruktory, kde společně chystali metodické materiály pro příští obnovu. Vidíme v tom jeden ze Sirových znaků – naději. I ve chvíli beznaděje, kdy vypadalo, že vše je napořád ztraceno, byl schopen myslet a pracovat pro nejasnou budoucnost.

Po tomto třetím zákazu Junáka v roce 1970 nezůstal sedět s rukama v klíně. V sedmdesátých a osmdesátých letech se kolem něj a kolem Zdeňka Šobra vytvořila skupina oldskautů (včetně známého olomouckého grafika Ladislava Ruska – Šamana), která se pravidelně scházela, často právě u Sira na chalupě. Promýšleli společně filozofické skautské základy a pojetí skautingu coby životního stylu. Na Sirově chalupě byly rovněž tajně složeny dva skautské sliby, které se v roce 1986 staly předmětem vyšetřování Státní bezpečností.

Vidíme zde další, hodně důležitý rys Sirovy skautské osobnosti. Jeho nejmilejším tématem jsou myšlenkové základy skautingu, které se snaží promýšlet i pro současnou dobu. Rád připomíná, a sám tomu jde příkladem, jak důležitý je komplexní rozměr skautovy osobnosti. Tedy že skauty nejsme jenom na schůzkách, táborech a jiných akcích, ale hlavně v životě. Že skautský vůdce má být perfektní ve svém zaměstnání. Že má být vzorem ve své rodině.

Leckdo by si mohl myslet, že podobní skautští teoretici jen rozmlouvají a moc toho nedělají. Děkujeme Pánu, že br. Sir takovým není. Je třeba úžasným sportovcem. A ačkoli sám o sobě tvrdí, že není organizátor, dlouhá léta od roku 1989 byl hlavní postavou olomouckého zdravotnického kurzu, který sloužil pro skautské zdravotnické vzdělávání celého kraje. Dlouhá léta se rovněž angažoval ve zkouškových komisích čekatelských a vůdcovských zkoušek.

Dobře si uvědomuji, že z toho všeho, o čem jsem doteď mluvil, ještě není zřejmé Sirovo místo v rámci olomouckého skautingu. Je jedním z mála starých skautů, kteří se úspěšně snaží živě komunikovat s mladými nejen v rámci střediska, ale celého města a regionu. Snaží se je chápat, snaží se promýšlet, co je a co není nezbytnou podstatou skautingu. A je mladými brán – doslova jako žijící legenda, jako někdo, kdo žije to, o čem mluví, a přitom je jim blízko. Znají a uznávají jej všechny generace.

Podobné místo má na vzdělávacích akcích naší Jesenické lesní školy. Již od roku 1991 patří k jejím stálým instruktorům – těm, kteří pomáhají dotvářet ducha lesní školy. Nejsou to pouze jeho přednášky o zdravovědě a myšlenkových základech, ale především jeho neformální působení při debatách a rozpravách, při individuálních pohovorech, které dává budoucím a začínajícím skautským vůdkyním a vůdcům mnohdy poprvé zažít hluboké přemýšlení o skautingu, jako o zvláštním způsobu života, který není vázán jen na přímou skautskou činnost, ale jednání i v nejobyčejnějších lidských situacích. Poukazuje na nutnost rozvíjení vůdcovy osobnosti ve všech směrech, např. i její zušlechťování uměním, jehož velkým znalcem je. To je další Sirův výjimečný rys. Ukazuje, jak může žít skaut ve městě, nikoli jen v přírodě.

Br. Sir zůstane zapsán i v historii staroslavné Olomouce výjimečným krokem. V roce 2007, kdy už mohl být deset let v důchodu, vybudoval v Olomouci v rámci Charity první ordinaci pro bezdomovce v ČR a dalších dvanáct let v ní téměř bez nároku na odměnu sloužil. Ukazuje tak, jak lze konkrétně naplňovat naše skautská hesla Buď připraven, Sloužím, Naší snahou nejlepší buď čin, Pamatuj i Povinnost-Odpovědnost-Kázeň.

Sire, zkrátka – postavil jsi nás všechny, Tvé bratry a sestry, přátele i žáky před nesnadnou výzvu – snažit se alespoň trochu přiblížit Tvému příkladu. Díky Ti za to.

Jsem šťastný, že sbor nositelů Řádu stříbrného vlka byl rozšířen právě o Tebe, Sire. O někoho, kdo sice shodou okolností nevedl oddíl, kdo ale odvedl a přes svůj věk stále odvádí ohromný kus skautské práce, když jak svým příkladem, tak konkrétními činy dokážeš zapalovat v srdcích nové skautské pochodně. Činíš tak na přímý pokyn velkého náčelníka Junáka Táty Plajnera, s kterým byl po roce 1968 v pravidelném kontaktu a který Ti symbolicky onu pochodeň předal. A činíš tak dobře. Kéž to platí ještě dlouho. Amen, ať se tak stane.“

Ve svém poděkování MUDr. Kvapil. s pokorou sobě vlastní zmínil mimo jiné: „Vnucuje se mi myšlenka a pochybnost, zda jsem opravdu ten pravý, hodný tohoto ocenění, vždyť jsem dělal jen to, co jsem dělal rád a podle dávné formule konal, jak dovedu nejlépe.“