Loretánské litanie budou od nynějška rozšířeny o tři nové invokace. Z rozhodnutí papeže Františka v nich bude Maria vzývána také jako „Mater misericordiae“ – Matka milosrdenství, „Mater spei“ – Matka naděje a „Solacium migrantium“ – Útěcha migrantů.
Sobotní památkou Neposkvrněného srdce Panny Marie je datován list Kongregace pro bohoslužbu a svátosti adresovaný předsedům biskupských konferencí, v němž se oznamuje rozšíření Loretánských litanií. „Na své pouti do Nebeského Jeruzaléma se církev (…) na stezkách dějin svěřuje Té, která uvěřila Pánovu slovu. Z evangelia víme, že Ježíšovi učedníci se naučili od samých počátků chválit ‚Požehnanou mezi ženami‘ a spoléhat na její mateřskou přímluvu,“ čteme v listu podepsaném prefektem zmíněné kongregace, kardinálem Sarahem. Jak dále připomíná, „křesťanská zbožnost v běhu staletí vyhradila Panně Marii, jakožto privilegované a jisté cestě k setkání s Kristem, bezpočet jmen a titulů.“ Také v současné době, „poznamenané stíny nejistoty a dezorientace, se k Ní Boží lid v lásce a důvěře utíká se zvláštní oddaností,“ dodává kardinál Sarah. Papež František proto vyslyšel přání mnohých a rozhodl o zanesení tří nových invokací do Loretánských litanií.
První z nich Mater misericordiae, „Matko milosrdenství“, bude následovat po invokaci Mater Ecclesiae (Matko církve). Druhá, Mater spei, „Matko naděje“, po invokaci Mater divinae gratiae (Matko božské milosti), a třetí, Solacium migrantium, „Útěcho migrantů“, po Refugium peccatorum (Útočiště hříšníků).
Jak prozrazuje název, původ Loretánských litanií třeba hledat v modlitbách zbožných poutníků ke Svatému domu v italském Loretu. Z poloviny 16. století se zachovaly první invokace ke cti Matky Boží připojované za modlitbu růžence, k nimž papež Pius V. po vítězství Svaté ligy v Bitvě u Lepanta připojil titul „Pomocnice křesťanů“. Rozšiřování litanií se napříště stalo výsadou Petrových nástupců. Tak například Benedikt XV. připojil během I. světové války invokaci „Královno míru“, Pavel VI. „Matko církve“ a naposled Jan Pavel II. v roce 1995 „Královno rodin“.
Monika Klimentová, www.cirkev.cz
