I pro skauty – stejně jako pro kohokoliv jiného – je současná situace mimořádná. Popis, jak čas epidemie koronaviru strávili pomocí druhým, zveřejňujeme v reakci na výzvu arcibiskupa Graubnera.
Ve skautském slibu, který mnozí z nich složili u slavnostního ohně na táboře, mimo jiné stojí: Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližnímu. Stejný důvod motivoval i 23letou studentku Veroniku Schneiderovou, která se krátce po vypuknutí epidemie rozhodla přiložit ruku k dílu ve Zlíně.
„Přijde mi to jako samozřejmost zapojit se do pomoci těm, kteří to nyní potřebují. Zvlášť když jsem skautkou. Plním pouze to, co jsem slíbila, a věřím, že i ostatní skautští dobrovolníci mají stejnou motivaci. Mimo jiné je to velmi příjemná forma odpoutání se od negativních informací, které se na nás teď valí ze všech stran,“ vysvětluje.
Ve Zlíně v březnu vzniklo tzv. skautské krizové centrum sdružující ochotné skauty a ve spolupráci s dalšími dobrovolníky nebo úřady pomáhající tam, kde je třeba. A jak přesně tedy skauti pomáhali? Způsobů je celá řada. Někteří se zapojili do výroby látkových roušek na ústa, jiní nakupovali pro seniory, roznášeli hotová jídla nebo koordinovali další dobrovolníky. A několik skautů se dokonce podílelo na výrobě ochranných štítů pro zdravotníky na 3D tiskárnách.
„Ve Zlíně pomáhá naše krizové centrum tam, kde může. Dobrovolníci se starají o šití a distribuci roušek pro všechny typy zařízení, které to potřebují – tedy nemocnice, policie, sanatoria, psychiatrické léčebny, domovy seniorů a jiné,“ popsala Veronika. „Další pomáhají lidem v rizikových skupinách s nákupy a obstaráváním léků. Snaží se, aby si starší lidé nepřipadali sami a věděli, že se o ně někdo zajímá. Důležitou součástí naší činnosti je také komunikace s jinými organizacemi a magistrátem města nebo motivace dobrovolníků. A v neposlední řadě o své činnosti informujeme veřejnost.“
Je o takové služby mezi lidmi zájem? Podle Veroniky ano. Podotýká však, že přišel až postupně. „Zájem závisí na míře informovanosti okolí. Zpočátku o nás lidé moc nevěděli, to se ale postupem času zlepšovalo. A díky tomu začal růst zájem o naše služby. Od okolí dostáváme pouze pozitivní reakce. Lidé jsou nadšení z pomoci, za kterou nic nežádáme, a opětovně se na nás obrací. Odměnou jsou nám vděčnost a vlídná slova. Je až překvapující, že za tím vším zpočátku stálo jen pár skautů, kteří prostě chtěli pomoci,“ těší mladou studentku.
Vojtěch Jurák
(vyšlo v časopisu Nezbeda 5/2020)
