NAVRCHOLU.cz

Velikonoce jsme strávili svátečně a hluboce: 8+1 svědectví o bohoslužbách slova on-line

By Publikováno 3. 6. 2020 4 června, 2020 Aktuality, Skutky lásky

Sobotní podvečer, chvíle ztišení a pak už jen Boží slovo budující společenství navzdory fyzické vzdálenosti. Nedlouho po začátku karantény se tak po internetu „setkávala“ skupina lidí ze Zlínska při bohoslužbách slova. O své zkušenosti se někteří z účastníků rozhodli podělit v reakci na výzvu arcibiskupa Graubnera.

Když se v polovině března ukázalo, že po neznámou, ale spíše delší dobu nebudou veřejné bohoslužby, z několika rozhovorů vyplynula úvaha slavit bohoslužbu slova tak, že budeme spojeni prostřednictvím Skypu. Nevýhodou bylo, že se zúčastní jen ti, kteří si poradí s technikou, za obrovskou výhodu jsem považoval, že se tak bude setkávat živé společenství, v němž bude přítomen Pán (srov. Mt 18,20).

Zvolili jsme sobotní večer – jednak aby bylo možné sledovat též přenos mše svaté v neděli dopoledne, jednak je to čas nedělní vigilie (a teprve zpětně nám tuto volbu osvětlila též slova II. vatikánského koncilu). Setkali jsme se pochopitelně také na Zelený čtvrtek a na Velký pátek. Počet propojených domácností se ustálil zhruba na dvaceti a mé obavy, že budou vyloučeni starší lidé, rozptýlili jejich blízcí, kteří se pak také mnohdy liturgie účastnili. Nikdy bych netušil, že na Skypu uslyším spolu s dětmi i devadesátníky…

Velmi pěkné bylo, že se čtením nebo zpěvem zapojil každý, kdo chtěl. (Mimochodem: nepropadáme někdy v kostelech dojmu, že když Lojzík čte, musí číst navěky? A nepropadá tomu i lecjaký Lojzík, který si plete službu s dobytím pašaliku a na získané území už nikoho nepustí? I k odbourání takových zmrtvujících stereotypů byla karanténa dobrá.) Velkým darem bylo, že se k nám přidal profesionální herec, a zvlášť pašije v jeho podání byly strhující. (A opět mimochodem: s panem J. jsem se dosud nikdy osobně neviděl, ale už to plánujeme. Bez karantény a Skypu by to nebylo.)

Omezení na zvuk se ukázalo jako velká výhoda. Ohlasům o vnímání přítomnosti Slova mezi námi jsem vděčně naslouchal od začátku a navzdory tomu, co si přečtete níže, to se mnou nemá mnoho společného, protože to On…

Vhodnost naší praxe potvrdila následná četba koncilních dokumentů. Za zvláště důležité považuji tyto myšlenky z konstituce Sacrosanctum concilium: „Bohoslužby ve společenství mají přednost“ (čl. 27). „Liturgické úkony nejsou soukromé úkony, nýbrž slavnostní projevy církve“ (čl. 26). „Ať se zavádí samostatná bohoslužba slova v předvečer větších svátků … a o nedělích a svátcích“ (čl. 35, odst. 4). Liturgie „denně přetvořuje, obdivuhodně posiluje“ a sjednocuje (čl. 2). „Duchovní život nespočívá jen v účasti na posvátné liturgii. Křesťan je sice povolán ke společné modlitbě, přesto však má také vcházet do své komůrky, aby se modlil k Otci ve skrytosti“ (čl. 12).

Velmi užitečné bylo si hned na začátku připomenout také to, co věříme o Ježíšově přítomnosti (KKC 1088): Kristus je stále přítomen zejména pod eucharistickými způsobami, ve svátostech, ve svém slově, ve společenství věřících. Povzbudilo nás i to, že Ježíšovi učedníci prožili dobu kolem jeho zmrtvýchvstání „za zavřenými dveřmi“, a přesto „Ježíš stanul uprostřed nich“ (srov. Jan 20,19).

Podobné zkušenosti má nyní za sebou více křesťanských společenství. Velmi bych si přál, abychom na ně nezapomněli a odnesli si z uplynulých týdnů schopnost a především touhu odlišit podstatné od nepodstatného a také odvahu opustit, co není životaschopné a marní čas. Nebude a nemá být najednou všechno jinak. Tento čas nám ale mohl ukázat, jak být moudrým „hospodářem, který vynáší věci staré i nové“ (srov. Mt 13,52).

Slavení eucharistie je vrcholem slavení v životě katolického křesťana. Nicméně rodina, která se schází jen při vrcholně slavnostních příležitostech, je chorá. Uplynulé týdny proto chápu také jako diagnostiku našich farních, řeholních a vůbec všech rodin, někdy až nepříjemně přesnou, a současně jako velké povzbuzení pro všechny, kdo touží po Ježíšově přítomnosti. Ta se, jak plyne ze slov katechismu, děje také tehdy, když jako křesťané tvoříme společenství, což není pouhé sdílení prostoru a času, nebo čteme Boží slovo, a slavení eucharistie je potom integrálně navazujícím vrcholem vzájemné touhy Ženicha a církve, jeho nevěsty. Domyšlení toho, co říká katechismus, je pak v jistém smyslu také osvobozující zprávou pro kněze, kteří jinak mohou propadat dojmu, že na jejich přítomnosti a počitatelném výkonu vše závisí. Zároveň je pro kněze samého povzbuzením, když vstupuje do společenství, které si je Ježíšovy přítomnosti vědomo, z ní čerpá a jí se nechává proměňovat. I to naznačuje výše zmíněný dokument, když říká: „Liturgie nevyčerpává všechnu činnost církve“ (čl. 9), „je však vrchol, k němuž směřuje činnost církve, a zdroj, z něhož vyvěrá veškerá její síla“ (čl. 10).

Prosím, přijměte nyní následující slova mých sester a bratří jako pozvání na cestu do Ježíšovy blízkosti.

X., jáhen

P. S.: Prosím o pochopení, že uvádíme svá jména jen ve zkratkách. Řeč přijde i na velmi osobní věci a smyslem textu navíc není ukazovat na osoby či místo, ale zkušenost samotnou.

Do svědectví dalších účastníků se lze po rozkliknutí začíst zde:

„Byli jsme spolu, jako v našem malém kostele“

Radostí a svátkem je pro mě každá mše svatá, které se mohu zúčastnit živě. Ovšem v době pandemie koronaviru to možné nebylo. Máme ve farnosti jáhna. Zkusil udělat takové menší farní společenství (skoro živě), přes Skype, a to každou sobotu večer, s nedělní platností – v neděli jsme chtěli prožít mši svatou z médií. Účastníci našeho společenství se zapojili do liturgie zpěvem ordinária, žalmu a čtením epištol a přímluv. Každou sobotu se naše společenství rozrůstalo. I když přenos nebyl vždy čistý (někdy se nám to sekalo), byli jsme však spolu, jako v našem malém kostele. Děkuji všem účastníkům našeho společenství a hlavně našemu milému a obětavému jáhnovi.

O., 78 let, obuvnice na odpočinku

„Jste propojeni víc, než když se setkáte fyzicky“

Žijeme obklopeni světelným smogem – kvůli kterému nevidíme hvězdy, žijeme v audiovizuálním smogu – útočí na nás reklamy všeho druhu a kvality, jsme neustále „napadáni“ zvuky. Tma, ticho a klid jsou vysokou cenností.

Když jsme v kostele, stále vnímáme, že jsme někde v prostoru, díváme se kolem sebe, pozorujeme lidi, prohlížíme si výzdobu kostela, myšlenky se rozutečou… A do toho se vždy vrátíme k tomu, proč v kostele vlastně jsme, tedy ke slovům kněze, k bohoslužbě samotné.

Zavřete oči a dejte si do sluchátek oblíbenou hudbu, splynete. A to se děje, když jste účastni na bohoslužbě slova přes Skype. Uděláte si v pokoji nerušivý prostor, zavřete oči a nasloucháte slovu jáhna a nasloucháte také těm, které nevidíte, ale jste vlastně propojeni víc, než když se setkáte fyzicky.

Když jsme na Skypu, tím prostorem, chrámem, se staneme sami, slova nás naplní. Ta koncentrace, ten pokojný stav, který se dá tímto způsobem získat, je novou a mimořádně zajímavou zkušeností.

Dovoluji si tvrdit, že se těchto bohoslužeb nechci vzdát, protože jsou svým způsobem nenahraditelné a budou chybět.

Tak tedy závěrem – bratře jáhne, děkujeme a prosím, pokračujte…

G., 50 let, majitelka realitní kanceláře

„Ani jsme nedýchali, ať všechno vnímáme“

Jediný můj krátký postřeh, že jsme ani nedýchali, ať všechno slyšíme a vnímáme. Když jsme pak druhý den sledovali mši svatou v televizi, nevnímali jsme to tak pozorně…

manželé K. a J. s dětmi M., J., F. a M.

„Dlouho jsem nezažila takové vnitřní usebrání, pokoj a radost“

Letošní Velikonoce patřily k mým nejkrásnějším… Atmosféra v nezvyklé celospolečenské situaci karantény nás ponoukala dělat vše jinak než doposud.

Možnost prožití velikonočního období skrze malé neviditelné společenství mně osobně přišla jako nečekaný dar, který naprosto předčil mé očekávání.

Dlouho, jestli vůbec, jsem nezažila takové vnitřní usebrání, takový pokoj a radost se setkání s Bohem.

Děkuji panu jáhnovi, který to propojení – a nejen skypové – zprostředkoval, doteď z toho čerpám…

A., 54 let, magistra farmacie

„Moderní technika zprostředkovala kontakt s Bohem i povzbuzení“

Je sobotní večer a doma čekám na zahájení bohoslužby z X. Místnost osvětluje svíčka, venku za oknem na potemnělé jarní obloze nádherně září Venuše. Jsem trochu nejistá, jak vše bude fungovat. Po chvíli slyším hlas pana jáhna X., na počítači vidím, jak se připojují jednotliví účastníci. Bohoslužba slova začíná. V mnohém samozřejmě úplně stejná jako v kostele, v něčem jiná. Nyní jsou omezeny podněty z okolí – kolem není posvátný vyzdobený prostor chrámu, kolem nejsou další lidé.

Zní slova liturgie. Vše se mnohem více obrací do vnitřního světa, do vlastního prožívání. Při modlitbách a přímluvách, které prosí o požehnání pro naši zemi, o zmírnění současné nelehké situace a také o velmi chybějící déšť, si intenzívně uvědomuji, že takto se po několik století nepochybně modlili v maličkém vinohradském domku nad starobylou obcí ve Chřibech předkové našeho rodu a další lidé v okolí a věřili a s pokorou doufali v milost Boží a s prosbou a důvěrou se svěřovali v Jeho ochranu.

Moderní technika i na dálku dokázala zprostředkovat kontakt s Pánem Bohem a předávala po několik týdnů povzbuzení. Tento kontakt přes Skype opravdu oceňuji, vedlo mě to k soustředění na to, co slyším. Ten kontakt je i takto hodně osobní. Skoro bych nevěřila, že to může tak dobře fungovat.

Pro kněze a jáhny bylo jistě velmi náročné připravit tento typ přenosu bohoslužby a určitě jim za jejich úsilí náleží naše poděkování.

H., 57 let, středoškolská učitelka

„Setkávání mělo kouzlo touhy srdce“

Naše setkání během pandemie na bohoslužbách, které probíhaly pouze ve zvuku a bez obrazu, mi přinesly pocity hlubokého klidu a kontemplace se zdrojem. Byly to chvíle, na které jsem se těšil a rád jsem se jich účastnil i aktivně. Velikonoční pašije, které jsem směl během bohoslužeb číst, jsem pak doma i nahrál a rozeslal rodině i přátelům jako velikonoční zvěst.

To setkávání mělo pro mě kouzlo touhy srdce, která touží vyrůst až do tohoto světa a zhmotnit se. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem měl pocit, že virtuální svět skýtá svůj neznámý prostor pro kolektivní spirituální život lidí bez ohledu na to, jak daleko se v čase a prostoru nacházejí jejich těla. Zrakový vjem se alespoň u nás doma upoutal na obzor, zbarvený západem slunce, a vše ostatní se odehrávalo uvnitř. Tam kdesi. Přál bych si je prožívat častěji. Z mého pohledu to ladění z největší míry nese pan jáhen X., který bohoslužby vedl a doprovázel nás celým tím nelehkým obdobím nejistoty i strachu. Jsem mu za to vděčný a díky Bohu za jeho inspiraci.

J., 49 let, herec

„Jednotu jsem citelně vnímala“

Bohoslužba slova po Skypu, v době koronavirové, pro mne znamenala pocit svobody (byla jsem uvězněna na pár desítkách čtverečních metrů), přestože byla nařízena karanténa. Nebyla jsem vytržena z „kmene“, kam patřím, kde je mi dobře a cítím se v bezpečí a jdu po cestě jako mí bratři a sestry.

Naopak, člověk si nepřipadal tak anonymní jako ve velkém společenství a jednotu jsem citelně vnímala. Bylo to fajn, jak pro duši, tak pro tělo, také s ohledem na sociální vazby (jednoduše patříme k sobě).

A bylo taky dobře, že jsme se u služby střídali a přikládali jsme ruku k „dílu“.

To, že byl vypnutý obraz a jen jsem poslouchala, mne nerozptylovalo a soustředit se na slovo bylo snazší.

J., 55 let, pracovnice archivu

„Jako bych ještě víc mohla přemýšlet o významu Velikonoc“

Nouzový stav. A najednou jakoby se měla zastavit spousta věcí, včetně návštěvy kostela. Neuměla jsem si představit, že třeba Velikonoce neprožiji tak, jako jsem byla zvyklá – účastí na bohoslužbách. Pak přišlo pozvání našeho jáhna k bohoslužbě slova prostřednictvím Skypu. Bylo to překvapivé, zprvu nepředstavitelné a nakonec tak přirozené a tak jiné.

Velikonoce jsem díky tomu strávila velmi svátečně a hluboce. Jako bych ještě víc mohla přemýšlet o jejich významu a slovech, která se k nám nesla éterem. Vážím si, že jsme mohli i nadále pokračovat a scházet se takto i další a další týdny. Příjemná byla také jiná věc: střídali jsme se ve čteních, přednesu modliteb, žalmů, proseb… Toto všechno udělalo z našich setkávání něco neobyčejného, na což jsem se každý týden těšila. Člověk si najednou uvědomil, že když se chce, najde se řešení a i takový nouzový stav může přinést něco dobrého.

Děkuji v duchu i nahlas našemu skvělému jáhnovi, že on to řešení našel a dokázal být ve správný čas na správném místě.

M., 63 let, pracovnice pečovatelské služby na odpočinku