Dnes uplyne právě třicet let od okamžiku, kdy Vatikán zveřejnil jména nově jmenovaných pomocných biskupů olomoucké arcidiecéze. V pohnuté době po pádu komunistického režimu se jimi stali Jan Graubner, dnešní arcibiskup, a Josef Hrdlička, dnes emeritní pomocný biskup. Biskupské svěcení pak oba přijali 7. dubna 1990.
Na okamžik, kdy se od arcibiskupa Františka Vaňáka o návrhu na své jmenování pomocným biskupem dozvěděl, vzpomíná dnes Jan Graubner takto: „Koncem února 1990 mě arcibiskup Vaňák pozval a položil mi stručnou otázku: ‚Svatý otec vás chce jmenovat pomocným biskupem. Přijmete?‘ Namítal jsem, že na to nemám. Nedal se odradit a pokračoval: ‚Já se neptám, jestli na to máte, ale jestli poslechnete Svatého otce.‘ Potvrdil jsem, že poslušnost jsem slíbil. ‚No, tak můžeme napsat do Říma, že přijímáte,‘“ popisuje.
Jedna z jeho prvních cest ještě před svěcením vedla také do Trnavy, na svěcení tamních pomocných biskupů. „Čas před bohoslužbou jsem využil k prohlídce kostelů a přemýšlení nad tím, jaké biskupské heslo si mám zvolit. Před mariánským obrazem v jednom z kostelů jsem si pak vybral slova Panny Marie ze svatby v Káně Galilejské ‚Co vám řekne, učiňte‘,“ vzpomíná arcibiskup Graubner a pokračuje: „Na biskupskou službu jsem připraven nebyl, ale později jsem si uvědomil, kolik jsem dostal výchovou v rodině, formací v Díle Mariině, příkladem kněží a pastorační zkušeností v živých farnostech. Při pohledu do dějin diecéze mě kromě jiných zaujal biskup Bruno budováním funkční organizace diecéze, kardinál Dietrichstein velkorysostí a rekatolizací skrze církevní školství, biskup Karel II., který pozvedal zničené lidi i zemi třicetiletou válkou budováním krásy, ctihodný A. C. Stojan obnovou Velehradu a Hostýna i lidovou zbožností a duchovními cvičeními pro široké vrstvy, arcibiskup Prečan způsobem hospodaření a nekrvavý mučedník komunismu Matocha svou věrností.“
Téměř každý den v tomto čase obnovy církevního života po pádu komunistického režimu byl podle arcibiskupa Graubnera nabit převratnými událostmi. „Již 7. dubna jsem spolu s Mons. Josefem Hrdličkou přijal biskupské svěcení. Koncem dubna jsme už na Velehradě prožívali velkou událost první papežské návštěvy v postkomunistické zemi od pádu železné opony. Mezi priority patřilo obnovení kněžského semináře a teologické fakulty v Olomouci, církevního gymnázia v Kroměříži a kanonizace blahoslaveného Jana Sarkandra,“ vyjmenovává. Během prvních dvou let došlo také k velké reorganizaci diecéze a v rámci kurie vznikla pastorační centra. První fázi návratu do normálních poměrů ukončila o půl druhého roku později smrt arcibiskupa Vaňáka, jehož nástupcem byl pak v listopadu 1992 jmenován právě Jan Graubner.
Na první roky své biskupské služby vzpomíná také Josef Hrdlička. „Prvním úkolem, který mi dal otec arcibiskup Vaňák, byl ten, abych zajel na Slovensko, zjistil, kde tam zrovna pobývá Matka Tereza, a pokusil se ji přivézt do Olomouce. Úkol jsem splnil a nikdy nezapomenu na srdečnost, s jakou mě ona tehdy v Čadci přijala a povzbudila. Pár dní poté přijela do Olomouce a přivezla k nám naději, oduševnělost a chvíle úžasného sdílení,“ říká biskup Hrdlička, který si za své heslo zvolil Kristova slova z Janova evangelia „Nazval jsem vás přáteli“. „Vždy jsem cítil, že jestli se má církev stát milující rodinou, musí být doslova prokrvena vztahy důvěry, přátelství a sdílení. To je ještě víc než jen fungující struktura a majetkové zabezpečení. Při nesčetných návštěvách farností na mne zapůsobilo, že v bohoslužbě jsme cítili, jako bychom se znali odjakživa. Přitom šlo o lidi, které jsem viděl poprvé a možná i naposled. Pán Ježíš je úžasným pojítkem všech věřících, společným jmenovatelem, přítelem, bohatstvím a jistotou. Poznal jsem, že evangelium je dokonalá Boží nabídka pro člověka, projekt Ducha Svatého pro jednotlivce, rodiny, společnost i národy, jaký nemůže nabídnout žádný program politických stran nebo nějaké lidské řešení,“ dodává.
