K začínající postní době zasílá arcibiskup Jan Graubner věřícím olomoucké arcidiecéze pastýřský list, ve kterém upozorňuje na probíhající jubilejní rok sv. Jana Sarkandra a ukazuje, jak lze světce následovat konkrétními kroky. Číst se má o první postní neděli, 1. března 2020.
„Vstupujeme do postní doby, která je letos něčím mimořádná. V těchto dnech si připomeneme sv. Jana Sarkandra, kněze naší diecéze, který právě v postní době před čtyřmi sty lety vydal mimořádné svědectví věrnosti Kristu, jehož oslavil mučednickou smrtí. V květnu to bude 25 let od chvíle, kdy svatý papež Jan Pavel II. navštívil Olomouc a zde blahoslaveného Jana slavnostně zapsal do seznamu svatých,“ začíná arcibiskup Graubner svůj list a věřící zve k návštěvě Sarkandrovy kaple, vybudované nad jeho mučírnou, i k jeho hrobu v katedrále.
Zároveň ale apeluje na to, abychom vedle rozjímání a liturgické oslavy na poselství sv. Jana – mučedníka zpovědního tajemství, kněze věrného v modlitbě a ctitele Krista v Eucharistii – odpověděli také prakticky. „Využijme postní doby k dobré zpovědi a pamatujme, že plody této svátosti velmi závisejí na naší přípravě – nebojme se věnovat přípravě na zpověď hodně energie a času. Najděme si v postní době více času na každodenní rozhovor s Bohem v modlitbě – objevíme nový zdroj vnitřní síly a pokoje. V naší diecézi je nepřetržitá adorace, každý den v roce v některém z našich kostelů, někde ovšem hodně zkrácená – najděte odvahu prodloužit tyto adorace na celý den až do pozdního večera, když už ne do noci,“ vybízí olomoucký arcibiskup věřící.
Připomíná také, že sv. Jan se stal mučedníkem pro věrnost katolické církvi, a tato věrnost vyžaduje také poslušnost k současnému papeži. „Papež František dává mnoho silných výzev. Vezměme si jako úkol pro postní dobu aspoň jednu z nich: výzvu ke skromnému životu a ochraně životního prostředí, které je Božím darem,“ vybízí arcibiskup Graubner a poznamenává, že současný životní styl je velmi nákladný a k přírodě bezohledný. „Žádný z nás není tak mocný, aby mohl ukončit ničení přírody, ale každý z nás může k nápravě přispět, když bude žít skromněji a šetrněji, tolik nenakupovat a nevyhazovat, méně jezdit autem a létat letadlem, více chodit pěšky nebo na kole, zbytečně nesvítit a netopit, šetřit vodou, poctivě třídit odpad a nevyhazovat žádné jídlo,“ vyjmenovává a doplňuje: „I to všechno může být projevem naší zbožnosti, naší úcty k dílu Božího stvoření, naší zodpovědnosti před Bohem.“
Věřící pak vybízí i ke zcela konkrétnímu skutku: „Vysázejme na farní zahrady ovocné stromy. Vysaďme v diecézi tisíc stromů. Jsou farnosti, kde je mnoho věřících, ale zahradu nemají. Jinde je jich málo a mají zahrady velké, sami na jejich obdělání nestačí. Spojte své síly a pomozte si navzájem nejen s vysazováním, ale i s dalším pěstováním a jednou i sklízením a zpracováním. Společná práce pomáhá budovat živé společenství, dětem pomáhá zakoušet realitu a navykat na práci i zodpovědnost. Sklizené plody vytvářejí příležitost k dobrým skutkům. Navíc v situaci, kdy postupně končí státní příspěvek na provoz církví, musí všechny farnosti hledat cestu k hospodářské samostatnosti. Toto může být malý, ale důležitý krůček. Nejde o podnikání, ale o společný život farní rodiny, v níž jednotliví členové ušetří, když nekoupí ovoce nebo ovocné výrobky v obchodě, ale vezmou si je ze zahrady za dobrovolný příspěvek na kostel,“ navrhuje olomoucký arcibiskup. V závěru svého listu pak věřícím vyjadřuje vděčnost za spolupráci na obnově světa a žehná jim.
(celé znění listu ve formátu pdf)
