Z farnosti odešel můj oblíbený kněz a farníci mi byli protivní, cestu zpět jsem našel až díky manželce, vypráví David svůj příběh v rámci rubriky Zkušenosti s Bohem.
Doma jsme byli čtyři sourozenci. Členové rodiny postupem času odpadávali od víry a nakonec jsem odpadl i já, bylo mi tehdy kolem 16 let. Z farnosti tehdy odešel můj oblíbený kněz a farníci mi byli protivní svou vírou a pomlouváním. Cestu zpět jsem našel až díky manželce, která je pevná v přesvědčení a Boha by nevyměnila za nic. Znovu mi ukázala světlo pěkného a čistého vztahu s Bohem a zároveň se tak hezky chovala i k druhým lidem.
Co se týče víry, jsem jak na houpačce a je to každodenní boj. Pro biřmování jsem se rozhodl z více důvodů. Nechtěl jsem už dále čekat, bylo nás více dospělých a myslím, že jsem byl ve víře na vrcholu. Za celý rok přípravy ale se sebou nejsem plně spokojen, co se týče osobní modlitby. Na druhou stranu máme motivující společenství. Společná modlitba a přednáška jsou pro mne vzácné a silné, vždy odjíždím spokojený a naplněný slovem.
Za kmotra jsem si vybral tchána. On je totiž pro mě vzorem, kdy i v těžkých chvílích se snaží být vytrvalý v modlitbě. A za biřmovací patrona jsem si zvolil sv. Antonína z Padovy, protože za celý život jsem si na něj vzpomněl ze všech svatých nejčastěji a jeho znakem jsou nálezy nejen všech věcí, ale i víry. Biřmování jsem si zvolil jako veřejný znak, že chci dál ve víře bojovat, a taky jako malé přání, že se stanu lepším člověkem a silnějším ve víře.
David
(ilustrační foto: Pavel Langer)
