Jednoho listopadového pátečního dne loňského roku se glosátor olomouckého života Bohumír Kolář dostavil do arcibiskupské rezidence, aby mi předal obálku. Věděl, že jsem zde nově zaměstnán, nevěděl však, že se tak stalo právě v ten den. Mohl přijít o den dříve, a už by se nedalo hovořit o projevu prvního svědectví.
Bohumír Kolář tak osobně vyjádřil poděkování za to, že si směl přečíst můj text, který jsem mu nedlouho předtím poslal v elektronické podobě, a k jehož „objevnosti a detailnosti“ rád přispěl. Následné krátké posezení se neslo v duchu životního nadhledu a rozhledu hodného tohoto návštěvníka.
Připusťme, že kdybych jednoho dne panu Kolářovi neposlal onen text a nebyl smělý sdělit informaci o přijetí do nového zaměstnání, pak by k poslednímu živému rozloučení s Bohumírem Kolářem a dalšímu svědectví Prozřetelnosti před jeho „odchodem“ už asi nedošlo. Opustil nás 2. ledna 2020. Proto se nebojme vydávat svědectví o sobě. Boží světlo ať vám svítí navěky.
David
