Setkání s mým manželem nemohla být náhoda, svěřuje se v dalším příběhu z rubriky Zkušenosti s Bohem Tereza. A její manžel Jan dodává: Příprava na svatbu pro mě byla krokem ke křesťanské dospělosti.
„Vyrůstala jsem v rodině nepraktikujících katolíků, dokonce jsem i vírou opovrhovala. A když se někdo zeptá, kdy nastal zlom, nevím. Samotnou mě překvapilo, když jsem se v kostele cítila dobře, když jsem chtěla poznávat Ježíše a když jsem přišla na první setkání zájemců o křest. Na samotný den křtu nikdy nezapomenu – ten pocit lásky, odpuštění, klidu a sounáležitosti,“ vrací se ve vzpomínkách zpět Tereza a pokračuje: „Rok nato jsme pak se snoubencem přijali svátost manželství. Aniž bych znala Boží úmysly, setkání s ním nemohla být náhoda.“
Její manžel Jan se svěřuje: „O většině věcí, které se v mém životě udály, jsem si myslel, že na ně nejsem připraven, ale s pomocí Boží i skrze své bližní se vše stále děje. Zpětně vnímám jako přípravu na biřmování také přípravu k manželství a přípravu ke křtu mojí manželky, kterou jsem s ní absolvoval, i společenství, které jsme navštěvovali, a celý svůj dosavadní život, kde víru otevřela moje maminka a babička v útlém dětství. To vše mi postupně otevírá oči. S biřmováním teď přichází zlom, kdy cítím, že nemůžu jen spoléhat na Boha, a zároveň bez něho sám nepokročím.“
„Přijetí svátosti biřmování je pro mě nejen přijetí pokoje a klidu, ale také přijetím závazku vůči Bohu, církvi, manželství,“ pokračuje Tereza a uzavírá: „Cítím, že za to, co k sobě připoutám, jsem odpovědná. Jsem Bohu vděčná za Jana, on mě pomalými krůčky seznamoval s Ježíšem, díky jeho víře jsem i já uvěřila. I já si přeji Boží lásku někomu ukázat.“
(ilustrační foto: David Pohanka)
