NAVRCHOLU.cz

Křesťanství jsou hlavně lidé a radost

By Publikováno 18. 12. 2019 Aktuality, Zkušenosti s Bohem

Jako malá jsem se v kostele nudila, změnilo to ale setkání mládeže, svěřuje se v příběhu z rubriky „Zkušenosti s Bohem“ studentka Nikola.

Moje maminka pochází z nevěřící rodiny a tatínek z rodiny věřící. Právě on se tak nejvíce podílel na mé dětské víře a počáteční cestě k Bohu – spolu s mojí babičkou. Už zemřel, často na něj ale vzpomínám. Třeba jak jsem se ho jako malá vyptávala, co je v nebi a jak to tam vlastně vypadá, a on mi odpověděl citátem z Bible: „Ani lidské oko nevidělo, ani lidské ucho neslyšelo, ani na mysl lidskou nevstoupilo, co Bůh připravil pro ty, kteří ho milují.“

Mé dětství bylo hlavně o objevování, učení se základním pojmům a modlitbám, a také o snaze pochopit. Chodila jsem do náboženství a scholičky, se kterou jsme každý pátek zpívali na dětských mších. Ale také jsem chodila každou neděli na mši svatou, kde jsem se nudila. Kněze jsem většinu času nevnímala, protože jsem nechápala, co říká, a největší zajímavostí z celé mše pro mě bylo pozdravení pokoje. Skoro celé dětství jsem na mše chodila ze zvyku, protože jsem tak byla prostě naučená.

Můj největší přelom, co se týká vztahu k Bohu, se stal v srpnu roku 2017 na Celostátním setkání mládeže v Olomouci. Bylo mi čtrnáct let. Najednou jsem zjistila, že se v blízkosti křesťanů cítím úplně jinak než s nevěřícími lidmi. Začala jsem chodit do scholy, do animátorů, a trávila čím dál více času s křesťany. Pak jsem nastoupila na církevní gymnázium a zahájila přípravu ke svátosti biřmování. Za poslední tři roky se můj pohled na křesťanství úplně změnil.

Uvědomila jsem si, že křesťanství není jenom o modlení, smutku a kostele se starými nemohoucími babičkami. Křesťanství, to jsou lidé, ať už staří, mladí nebo děti, jsou to písně o Bohu, o jeho lásce, a ne jen v podobě žalmů a písní z kancionálu. Víra je radost, tak proč si ji většinou spojujeme jenom se smutkem, křížem a smrtí? Ano, tohle jsou důležité části křesťanství, ale měli bychom si připomínat i ty radostné okamžiky. Ano, Ježíš trpěl, a to ukrutnou bolestí, byl ponížen, zrazen, zemřel, ale také vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, zemřel za nás, za naše hříchy pro jeho lásku k nám. Věděl, co všechno bude muset vytrpět, a přijal to, nevzdal se. Udělal to pro nás, protože nás miluje a chtěl nás zachránit od hříchů. To mi za ty roky došlo. A poslední dobou si to uvědomuji čím dál víc. Bohu se snažím věřit a milovat ho, protože on ví, co dělá a proč to dělá.

Nikola