NAVRCHOLU.cz

Partnerovo věznění nás posílilo

„Bůh mě tolikrát vyslyšel a je pro mě obrovská čest být mu nablízku a naslouchat mu,“ svěřuje se paní Martina v příběhu z rubriky Zkušenosti s Bohem.

Dříve jsem žila jako na houpačce a nic mně neukazovalo směr k víře a Bohu. I když jsem si občas ráda zašla do kostela, jen tak sednout a naslouchat, nic mě ale nespojovalo s Bohem. Až když jsem poznala svého nynějšího partnera, který mně začal ukazovat cestu k lepšímu životu a k víře. I když jsme nebyli sezdáni, cítili jsme oba, že se chceme někam posunout, a stalo se: zjistili jsme, že budeme rodiče a přivedeme na svět něco krásného, dítě. Jen se nám do cesty postavila těžká překážka – partner byl poslán do výkonu trestu. V tu chvíli začaly velké obavy: zda to všechno zvládneme, jestli se vůbec porodu dočká na svobodě. Ale má víra v tu chvíli začala být silnější a cítila jsem, že vše dobře dopadne a že to zvládneme.

Když už se blížil den nástupu, modlila jsem se více a více za to, aby byl partner u narození své první dcery. A v tu chvíli mě Bůh vyslyšel. Den před jeho nástupem se nám dcera narodila. Byl to velmi komplikovaný, 18hodinový porod, ale vše dobře dopadlo. Byla jsem šťastná, že partner byl celou dobu u mě a vše s námi prožíval. Cítila jsem, že je to dar, a jeho opora byla pro mě vším. A v tu chvíli má víra v Boha byla obrovská. Mohl dceru aspoň na pár okamžiků držet v náruči, a když jsem je viděla, mé srdce plesalo radosti.

Potom už odjel, aby nastoupil do výkonu trestu. A začala zkouška, kterou jsme jako rodina museli zvládnout. Měli jsme za sebou lidi, kteří nám byli oporou a pomocí, a za to jim nesmírně děkuji. Po dobu partnerova pobytu jsme měli možnost se jednou za měsíc vidět aspoň na tři hodiny a denně jsme si psali dopisy. Náš vztah se tak obrovsky semkl.

V průběhu této doby jsem se také připravovala na křest. Když se blížil, stále jsem se modlila a prosila Boha, aby u tak výjimečného a úžasného dne byl i můj partner. I v této chvíli mě určitě Bůh vyslyšel, protože partnera propustili. Byl to nádherný pocit, mít ho opět doma a žít jako rodina. Křest, který jsem zažila, byl nepopsatelný. Jako by se mi otevřely nové dveře poznání a přiblížení se k Bohu. Proto chci vést i naše děti k víře, ať i ony mají možnost poznání. Za poslední dva roky cítím, že mne Bůh tolikrát vyslyšel, a je pro mě obrovská čest být mu nablízku a naslouchat mu.

Martina