Skupinka studentů Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži (AG) v čele s ředitelem Janem Košárkem a školním kaplanem P. Petrem Káňou se v prvním prosincovém týdnu vydala na pouť do Izraele a poznávala tamní památky i poušť.
V pátek 29. listopadu 2019 jsme vyjížděli z AG do Budapešti a po večerní prohlídce města jsme přenocovali na letišti, odkud jsme se nad ránem vydali vstříc Izraeli. Za několik hodin už nás vítal Ejlat. Odsud jsme měli v plánu přejet do Negevské pouště, jenže nám žádný autobus nechtěl zastavit. Modlili jsme se tedy nešpory, ve kterých nás Pán svým slovem povzbudil a slova žalmu dokonce rozesmála. Bůh nás ujistil, že vše dobře dopadne. „Hlasitě k Hospodinu volám, hlasitě Hospodina zapřísahám. Vylévám před ním svou starost, svou tíseň mu vypravuji…“ Po této modlitbě nás Bůh vyslyšel a seslal nám pomoc v podobě řidiče s poloprázdným autobusem, a protože jsme jeli pozdějším spojem, dostali jsme se do pouště až za tmy. Noc jsme přečkali ve vádí.
Další den jsme celý putovali pouští. Odpoledne nás zastihla nemilá zpráva, že v noci má dvakrát silně sprchnout. Pršet začalo naštěstí až kolem páté ráno. Ti, co měli přístřešky, spali dál a my ostatní jsme v pláštěnkách čekali, až vše přejde. Za necelé dvě hodiny bylo po dešti a celý další den už bylo krásně. Zároveň to byl den návratu do civilizace. Závěr cesty nám ztížilo slézání z kaňonů po pochybných a horkem rozpálených žebřících, kdy nás přitom ze stěny kaňonu sledovala rodinka damanů, a také jedno minové pole, které jsme překonali bez úhony a brzy byli na zastávce.
Autobus nás odvezl k Mrtvému moři. To člověka vysokou salinitou tak nadnáší, že zde opravdu není možné se utopit. Navečer jsme dojeli k ubytování v centru Starého města v Jeruzalémě. Hostel se jmenoval Hebron Khan, stál jen sto metrů od Božího hrobu v muslimské čtvrti. Navíc jsme k němu museli projít přes ortodoxní židovskou čtvrť, jejíž obyvatelé se nás nemohli ani dotknout, jinak by se znečistili.
Další den jsme strávili v městě Ježíšova narození, Betlémě. Navštívili jsme palestinskou tržnici, místo narození Páně i chrám sv. Kateřiny s celou, ve které sv. Jeroným přeložil Bibli do latiny. Zde jsme v jedné z kaplí prožili mši svatou. Potom naše kroky směřovaly na Pole pastýřů. Na oběd jsme si dali falafel, což je typické izraelské jídlo. Navštívili jsme i jeskyni mléka, kde údajně Maria malého Ježíška kojila. V Jeruzalémě jsme navštívili Zeď nářku neboli Západní zeď a viděli zde Židy, jak se modlí, což byl silný zážitek.
Další den, středu, jsme opět prožili v Jeruzalémě. Navštívili jsme chrám Božího hrobu, Golgotu a dále pokračovali na Sión, kde se podle tradice konala Poslední večeře a také došlo k seslání Ducha Svatého. Je to i místo Nanebevzetí Panny Marie. Viděli jsme také Kaifášův dům, kde byl Ježíš souzen a Petr ho zde třikrát zapřel. Prohlédli jsme si Skalní dům, což je muslimská mešita, kde si děvčata musela obléknout dlouhé sukně, aby ctila muslimské tradice. Prošli jsme si i Getsemanskou zahradu a vyšli na Olivovou horu.
Ve čtvrtek jsme vstávali ve 3 hodiny ráno a zanedlouho už kráčeli tak jako Ježíš křížovou cestou. Kolem páté jsme byli u Božího hrobu. Právě zde probíhala pravoslavná bohoslužba, zklamalo nás ale zjištění, že ten den jsou prohlídky povoleny až od 8. Po dvouhodinovém odpočinku v hostelu a snídani jsme to tedy zkusili znovu a nakonec se dovnitř dostali, někteří dokonce i dvakrát. V jedné z kaplí jsme slavili mši svatou. Následně jsme přejeli k Rudému moři a strávili tam hezké odpoledne.
Další den, svátek sv. Mikuláše, jsme prožili na pláži a potápěli se k nádherným korálům. V poledne už byl bohužel čas vrátit se na letiště. Rozloučili jsme se s mořem a hlavně teplem a odjeli na letiště v Ejlatu. Let proběhl v pořádku a po půlnoci jsme byli na zpět na AG. Celkem vzato hezký školní výlet.
(ag), Marie Kučerová
