Díky pozvání poslankyně Evropského parlamentu Michaely Šojdrové se pěvecký sbor Stojanova gymnázia Velehrad (SGV) v počtu 45 zpěváků ocitl o půlnoci z 24. na 25. listopadu 2019 v autobuse, který směřoval k naší západní hranici s Německem.
Pro naše žáky je už nepochopitelné, že tato státní hranice byla kdysi (a není to tak dávno) neprodyšně uzavřena a nebylo možné (až na výjimky s devizovým příslibem a kontakty v KSČ) ji legálně překonat. To, že ji dnes projíždíme 70kilometrovou rychlostí autobusem po dálnici, je pro nás pamětníky krásnou satisfakcí za život v nesvobodné republice ponižující se před dnes již neexistujícím Sovětským svazem. Naše vlast, která v meziválečné době patřila na špici vyspělých států Evropy se díky dohodám po 2. světové válce a nikdy nepřijatým příkořím stala na čtyřicet let vlastí podrobenou, skomírající a bohužel i duševně zdevastovanou. To vše kvůli vládě jedné strany, která dokázala během krátké doby pozavírat a zničit inteligenci a přerušit veškerý pozitivní historický vývoj na dlouhou dobu dopředu.
Toto sejmutí zodpovědnosti za náš národ došlo tak daleko, že i v dnešní době jsou poslanci, kteří okupaci nazývají bratrskou pomocí. Když před poslanci stál politický vězeň z Uherského Hradiště s důkazy o krutém mučení a syn dozorce mluvil o lázeňském ozdravném pobytu – hrnuly se mi slzy do očí. I tato zkušenost je zřejmě potřebná pro budování demokracie a svobody, kterou začneme silně vnímat a považovat za potřebnou až v době, kdy o ni přicházíme.
Díky za 30 let svobody, která nikdy nebude jednoduchá a odpouštění je vždy těžší než direktivní nařizování a plnění rozkazu někoho či něčeho jiného. Díky za uvědomělou a nelehkou práci našich poslanců Michaely Šojdrové a Ivana Štefance, kteří ve svém čase zrealizovali ideu na zorganizování cesty mladých lidí do centra politického dění Evropy, aby pomohli svým zpěvem zahájit konferenci „Role církví ve střední Evropě před třiceti lety a dnes“. Díky nim se podařilo prosadit rozpravu o událostech roku 1989 u nás přímo do jednacího řádu Evropského parlamentu (EP), aby tak nahlas zazněla slova Ivana Štefance o „stovkách kněží a řeholníků, kteří ve vězení museli vykonávat nucené práce, tisících rolníků, kterým režim sebral půdu a oni zbytek života živořili, i dvě stě sedmdesáti lidech zastřelených na hranicích.“ Za tyto oběti byla slavena děkovná mše svatá v kryptě štrasburské katedrály, kterou celebroval biskup Zdenek Wasserbauer. Pěvecký sbor SGV zazpíval několik písní ze svého repertoáru: Anežka Česká, Zdrávas Maria, Aleluja, O Lord Hear My Prayer, Spirit of God a další.
Díky pohostinnosti paní poslankyně jsme měli možnost navštívit centrum Štrasburku s jeho pohnutou historií (několikrát vyměnil svůj status mezi Německem a Francií), projížďkou na lodi jsme měli možnost ochutnat nádech počátku adventní doby a poslední den ještě navštívit zámek Haut-Koenigsbourg a klášter na hoře sv. Odily.
Jsem rád za povzbuzení a krátké nahlédnutí do života v EP a osob, které se snaží na úkor svého volného času pracovat na důstojných hodnotách vycházejících z křesťanských zásad a postojů. Díky těmto střípkům není budoucí generace odsouzena prožít zlo 20. století, ale naopak pracovat na Evropě nové a lepší. Na závěr bych zopakoval slova paní poslankyně: „Přeji si, abychom předali mladé generaci naši zemi svobodnou, plnou naděje. Aby v ní rádi žili.“
Filip Macek
