Přes setkání v Medžugorje a Přerově ke křesťanské dospělosti – tuto cestu prohlubování vlastní víry v dalším příběhu z rubriky Zkušenosti s Bohem popisuje Vojtěch.
Mám věřící rodiče, takže jsem byl vychován k víře už od malička. Chodil jsem na církevní základní školu, kde byla výuka náboženství součástí vyučování, první svaté přijímání jsem prožil ve třetí třídě jako většina dětí. Před dvěma lety jsem začal chodit na katecheze a potom do společenství neokatechumenátní cesty. To mi velice pomohlo, protože jsem začal více a pozorněji poslouchat Boží slovo a hlouběji jsem o něm uvažoval.
Také jsem byl dvakrát po době v Medžugorje. Tam se mi líbilo, jak jdou hromady lidí ke zpovědi, udělalo to na mě velký dojem. Další velice silný zážitek byl ten, když jsem slyšel a pak i viděl ženu posedlou zlým duchem. Nikdy dřív by mě ani nenapadlo, že bych se mohl tak bát. A poslední večer bylo divadlo, které si připravili lidé z komunity Cenakolo. To představení bylo nádherné. Předváděli různé příběhy z Bible, takže jsem ani nemusel poslouchat překlad, protože ty příběhy znám.
Když jsem četl evangelium podle Lukáše, zastavil jsem se u věty „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ Uvědomil jsem si přitom, že když prosím třeba za uzdravení, tak to neznamená, že budu uzdravený, ale záleží jedině na tom, jestli to chce i Ježíš. A kdyby to snad on nechtěl, tak platí jiný citát, který jsem slyšel na setkání mládeže v Přerově: „I ze zlé situace si mohu odnést něco dobrého.“
Věřím, že po biřmování se můj vztah s Bohem ještě více prohloubí a že budu lidem více ukazovat Boží lásku a dobrotu.
Vojtěch
(foto z arcidiecézního setkání mládeže roku 2019 v Přerově: Anna Gajdošíková / Člověk a Víra)
