Víru jsem poznala v kanceláři a utvrdila se v ní ve společenství dalších žen, vypráví v příběhu z rubriky Zkušenosti s Bohem paní Jana.
Vzpomínám si, jak mi jako malé babička vykládala o tom, že někde je nějaký Bůh, a učila mě modlitby k andělům. Má maminka je biřmovaná a tatínek pokřtěný, nikdy ale mě ani bratra k víře nevedli. Musím je ale omluvit, tatínek pracoval u policie a doba nebyla pro věřící příliš příznivá. Kostel jsme navštěvovali pouze o Vánocích a spíš bych řekla, že potají.
Po revoluci se naše návštěvnost navýšila, ale nechápala jsem spoustu věcí a má cesta k Bohu se vytratila. Po vysoké škole jsem nastoupila do zaměstnání a měla jsem velké štěstí, protože do mého života vstoupil kolegyně Pavlína, se kterou dodnes sedím v kanceláři. Její povídání a zkušenosti s Bohem mě zaujaly, díky ní jsem začala číst Nový zákon a víc přemýšlet o Ježíši. Její vědomosti jsou obdivuhodné a určitě jí patří velký díky, že jsem se posunula k Bohu.
Při práci jsem se také seznámila s otcem Františkem – člověkem neskutečně pokorným. Po čase mohu říct, že se z nás stali přátelé, a tím začalo další přibližování se Bohu. V roce 2015 nám František pokřtil druhou dceru a v září 2016 nás s manželem oddal. Poté jsem začala čím dál víc navštěvovat kostely a vzdělávat se, touha přiblížit se Bohu byla větší a větší. V roce 2018 jsem Františka poprosila, aby mě začal připravovat ke křtu.
Docházela jsem k němu víc jak půl roku, ale neustále mi říkal, že bych měla patřit někam, kde je nás víc, abych se o své zkušenosti mohla podělit s dalšími lidmi. Zanedlouho jsem proto začala chodit na přípravu společně s osmi dalšími ženami zhruba v mém věku a už po druhém setkání jsem pochopila, co mi tím chtěl František říct a co mi vlastně chtěl dopřát. Společné modlitby mě posouvaly dál. O Velikonocích roku 2019 jsem přijala křest. Ten pocit byl neskutečný: když se mi víc otevřelo srdce, chtělo se mi brečet, smát se štěstím. Svátost biřmování beru jako utvrzení ve víře, jako velký dar, díky kterému budu moct pomáhat druhým lidem, například při výchově dětí, nebo půjdu tou cestou, kterou mě Bůh povede.
Jana
(ilustrační foto: Pavel Langer / Člověk a Víra)
