Probouzení a budování vztahu k Božímu slovu, to bylo hlavní téma setkání lektorů Božího slova olomoucké arcidiecéze, kteří se v polovině října již posedmnácté sešli v Olomouci.
Letošní setkání se poprvé uskutečnilo celé v Arcibiskupském paláci, v „andílkovském“ sále ve druhém patře. Přijeli zástupci lektorů z jedenácti farností a jedenácti děkanátů. Oproti předešlým rokům, kdy se sjíždělo okolo čtyřiceti lektorů, byl tentokrát jejich počet velmi komorní, dvacet účastníků. O to víc ale vzniklo prostoru ke vzájemnému sdílení.
Program měl, stejně jako předešlé roky, dopolední část, na kterou navázalo zastavení a ztišení v katedrále s možností svátosti smíření. V poledne účastníci slavili mši svatou s P. Petrem Chalupou, ředitelem Českého katolického biblického díla. V Arcibiskupském paláci na ně pak čekalo občerstvení a závěr programu patřil komentované prohlídce reprezentačních prostor Arcibiskupského paláce.
Celý program připravila a provázela jím hlavní organizátorka Martina Pavlíková, pracovnice arcibiskupského Centra pro kulturu. Hned na začátku, po společné úvodní modlitbě, zkonzultovala s přítomnými účastníky, zda pokračovat v nahrávkách čtení Božího slova, tentokrát pro liturgii všedního dne. K závěru se totiž blíží nahrávání třetího cyklu nedělních čtení. Zájemci tak na webu KulturaSlova.cz najdou nahrávky nedělních liturgických čtení a slavností všech tří cyklů – A, B i C. Nahrávání Božího slova z liturgie všedního dne bylo účastníky shledáno jako velmi vhodné. Zdali se uskuteční ovšem závisí také na tom, zda se najdou finanční prostředky na zaplacení zvukaře a webmastera – všechny dosavadní nahrávky cyklu A, B a C totiž byly financovány z peněžního daru.
Program dále pokračoval tématem „Jaký máme vztah k Božímu slovu a jak tento náš vztah budujeme a prohlubujeme?“ Před vyslechnutím myšlenek papeže Františka s výzvou učit se lépe naslouchat Božímu slovu a věnovat mu svůj čas četbou Písma si lektoři mohli vyslechnout apokryf Karla Čapka „Marta a Marie“ v interpretaci M. Pavlíkové. Apokryf velmi živě ukazuje, jak se chystáme, že konečně můžeme poslouchat Boží slovo, ale ustavičná starost nám to nedovolí: „… A pak, když bylo všecko v pořádku, přišla na mě taková krásná jistota: že teď jsem připravena slyšet slovo Boží. A tu on, paní Grünfeld, se na mne tak vlídně a jasně podíval, jako by chtěl něco říci. A já najednou vidím – Bože, ten je hubený! … – A tu mne napadlo: Holoubata! Já mu udělám holoubata! …“ Papež František se nás ptá: „Co se děje v našem srdci, když nasloucháme Božímu slovu? Jsem pozorný k Božímu slovu? Dovolím, aby se dotklo mého srdce, anebo koukám do stropu a myslím na něco jiného, takže slovo vchází jedním uchem tam, druhým ven a do srdce nedorazí? Co dělám, abych se připravil, a slovo mohlo vstoupit do mého srdce? … Kéž nám všem daruje Pán milost otevřít srdce setkání s jeho slovem a nemít strach z radosti, nebát se slavit radost, která pramení ze setkání s Božím slovem.“
V listu Aperuit illis zase papež František naléhá na to, „aby se lektoři patřičně připravovali na četbu Božího slova tak, jako se to děje u akolytů nebo mimořádných vysluhovatelů svatého přijímání.“ V tomto listu také vyhlašuje 3. neděli v mezidobí jako neděli Božího slova. Tato neděle také spadá, ne náhodou, do týdne modliteb za jednotu křesťanů, do kterého také spadá Den dialogu s judaismem.
Závěr dopoledního programu patřil sv. Jeronýmovi, kterého ve své generální audienci 7. listopadu 2007 představil papež Benedikt XVI: „Nemůžeme zakončit tyto zběžné poznámky o velkém církevním otci bez zmínky o účinném přínosu, který poskytl uchováním platných a pozitivních prvků hebrejské, řecké a římské kultury v rodící se křesťanské civilizaci. Jeroným uznal a osvojil si umělecké hodnoty, bohatství citů a harmonii obrazů, které se vyskytují u klasiků a vychovávají srdce i fantazii k ušlechtilému cítění. Do středu svého života a své činnosti položil především slovo Boží, které ukazuje člověku stezky života a zjevuje mu tajnosti svatosti. Za to vše mu právě v dnešní době nemůžeme nebýt hluboce vděčni.“
Po mši sv. při společném občerstvení si lektoři stejně jako předešlé roky, předávali své zkušenosti radostné či bolestné ze své služby. Závěr setkání patřil prohlídce Arcibiskupského paláce, kterou všichni zúčastnění velice ocenili a odjížděli obohacení silnými zážitky.
