Vybavila se mi zkušenost se slovem evangelia „Proste a bude vám dáno“ (Matouš 7,7). Je to už sedm let, kdy manžel onemocněl akutní leukémií. Nikdy nebyl vážně nemocný. Jeho plat nás živil. V té době bylo našich pět dětí na základních a středních školách. Velkou bolest, bezmoc a slzy střídaly slova ujištění mnoha lidí, že se za manžela i celou rodinu budou modlit. Společenství manželů přišlo s konkrétní aktivitou – každý den ve 20 hodin jsme byli v modlitbě spojeni za dar zdraví a za přijetí Boží vůle. A fungovalo to. Manžel se při návštěvách tvářil optimisticky, na pokoji mezi spolupacienty šířil dobrou náladu. Léčba nebyla jednoduchá, bylo mnoho těžkých okamžiků, kdy to vypadalo, že si ho Bůh povolá. Ale jak manžel říká, ještě má být živý a něco dobrého udělat. Manželova nemoc naši rodinu velmi stmelila. Stejně jako on jsem vnímala, že jsou naše strasti „nadnášeny“ modlitbami našich přátel a známých. Děti braly jako samozřejmost každodenní modlitbu růžence. V této době jsou už čtyři synové plnoletí a dva mají svoje rodiny. Věříme, že modlitba je součástí jejich života.
Hana Radoňová, CPR Vizovice
