NAVRCHOLU.cz
Skip to main content

Zemřel jezuita P. Robert Kunert

By Publikováno 9. 4. 2019 24 září, 2019 Aktuality

V pondělí 8. dubna 2019 zemřel ve věku nedožitých 86 let P. Robert Kunert, SJ, který poslední roky svého života strávil v Olomouci. Rozloučení se zesnulým proběhne v úterý 16. dubna 2019 při mši svaté od 14.00 v olomoucké katedrále sv. Václava a poté bude jeho tělo uloženo na centrálním hřbitově v Olomouci.

P. Robert Kunert, SJ se narodil 29. dubna 1933 v Dolní Čermné. Absolvoval gymnázium v Hradci Králové a v Lanškrouně, v letech 1952 – 1967 pracoval ve Východočeských papírnách v Lanškrouně (kromě let 1953 – 1955, kdy byl u PTP v dolech na Kladně). Na konci roku 1957 tajně vstoupil do jezuitského řádu. První sliby složil taktéž tajně 19. května 1962 v Dobrušce a po pěti letech odešel ilegálně do Rakouska.

V letech 1967 – 1972 studoval teologii na univerzitě v Innsbrucku, kde také 4. července 1970 přijal kněžské svěcení. V letech 1972 – 1973 krátce působil u českých krajanů v Londýně. Vážně onemocněl a musel se podrobit operaci páteře, která nasměrovala jeho další kněžskou činnost. V letech 1974 – 1980 vykonával službu spirituála křížových sester v Tyrolsku a Vorarlbersku. V roce 1975 byl aplikován do rakouské provincie jezuitů a 2. února 1978 složil v Innsbrucku poslední sliby.

V letech 1980 – 1996 náležel do jezuitské komunity v Klagenfurtu a působil jako rektor jezuitského kostela. V roce 1981 stál u zrodu Společnosti sester Ježíšových. Ze životních zkušeností a z osobního prožívání ignaciánské spirituality jí jako zakladatel vtiskl charisma řeholního života ve světě a po léta ji provázel jako spirituál. V letech 1996 – 2009 byl členem komunity na jezuitském provincialátu ve Vídni, na konci roku 2009 se vrátil do české jezuitské provincie a žil u sester v olomouckém Centru Společnosti sester Ježíšových. V posledních letech svého života nesl s velkou trpělivostí a odevzdaností zdravotní omezení a obtíže stáří a naplnil tak beze zbytku své životní motto „Milost a kříž“.

Jeho životní postoje snad nejvýstižněji charakterizuje přímé a nekompromisní zaměření na Boha, které mu v životě přivodilo nemálo obtíží. Jeho střízlivý a realistický přístup v kněžské a spirituální službě byl zakotven v hluboké modlitbě. O tom, že byl pravým synem sv. Ignáce, svědčí také jeho upřímný zájem o člověka a spásu jeho duše. Mnohým, především mladým lidem, pomáhal svými moudrými a zároveň prostými duchovními radami. Se zájmem promluvil s každým, zvláštní „náklonnost srdce“ však měl k lidem prostým. Svým humorem šířil kolem sebe radostnou atmosféru a snadno si získal důvěru.

Parte