Rozpadající se stodoly místo historických sídel, i to je jedna z podob majetkového narovnání státu s církvemi na území olomoucké arcidiecéze. Zatímco řadu honosných budov v centru Olomouce si stát ponechal a vyměřená finanční náhrada neodpovídá jejich hodnotě, zpět se arcibiskupství vracejí hospodářské objekty ve stavu, kdy jen náklady na opravy dosahují stamilionových částek.
Olomoucké arcibiskupství dostalo v rámci restitucí zpět čtyři hospodářské dvory: tři z nich se nacházejí na Javornicku (Bernartice, Žulová a Žulová – Dolní Dvůr) a čtvrtý v Chropyni na Kroměřížsku.
 |
 |
 |
 |
Trochu jiný obrázek ovšem skýtají snímky budov, které stát vydat odmítl. Jen v samotné Olomouci se takových objektů, které církvi nebyly vráceny, najde mnoho: ať už jsou to bývalé kanovnické domy v ulicích Wurmova a Křížkovského, tzv. Lidový dům na třídě 1. máje, bývalé kláštery sester klarisek na nám. Republiky, sester dominikánek v Řepčíně a sester voršilek v Kateřinské ulici, anebo premonstrátský komplex Klášterní Hradisko. Opravdu si někdo může myslet, že finanční náhrada je přemrštěná?
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
