Těsně před vánočními svátky se z pera P. Jana Larische objevil na veřejnosti další z příběhů našich kněží 20. století, a to příběh Mons. ThDr. P. Ludwika Wrzoła, který působil na území spadajícím kdysi i pod olomouckou arcidiecézi.
Doba, které se nová publikace týká, je víceméně shodná s obdobím již dříve vydaných životních příběhů našich kněží, s časovým intervalem počínajícím na konci 19. století a končícím v polovině 20. století. Místo je však jiné. Tentokrát se celý příběh života prezentovaného kněze odvíjí na dvou místech, a to na Těšínsku a Jesenicku. Z hlediska církevní správy se budeme pohybovat ve vratislavské arcidiecézi, v její rakouské či později československé části, která se ostatně v roce 1978 stala součástí olomoucké arcidiecéze.
Mons. ThDr. P. Ludwik Wrzoł se narodil 27. prosince 1881 v Zabrzegu v těšínském Slezsku. Na kněžství se připravoval v kněžském semináři ve Vidnavě, kde byl v roce 1904 vysvěcen na kněze. Po získání doktorátu na vídeňské univerzitě se v roce 1910 vrátil do vidnavského ústavu jako profesor filosofie a v roce 1933 se stal jeho ředitelem. Funkci vykonával až do prosince 1938, kdy vzhledem k vypjaté společensko-politické situaci na svůj pobyt ve Vidnavě rezignoval a odstěhoval se do rodného Těšínska. Po vypuknutí války byl v květnu 1940 zatčen gestapem jako jeden z mnoha příslušníků nepohodlné polské inteligence. S transportem vězňů byl odeslán přes koncentrační tábor Dachau do koncentračního tábora Mauthausen-Gusen, kde 30. září 1940 zemřel se slovy Powiedzcie w domu, że oddałem życie moje w służbie Bogu i ojczyźnie – „Doma řekněte, že jsem život odevzdal při službě Bohu a vlasti.“
Vzhledem k tomu, že v roce 2008 byla v diecézi bielsko-żywiecké zahájena informační část procesu blahořečení tohoto kněze, který většinu svého života prožil „u nás“ ve Vidnavě, nabízí se nám nejen z historického hlediska, ale i z aktuálního církevního dění výzva k seznámení se skrze novou publikaci s touto příkladnou postavou našeho katolického kněze.
