NAVRCHOLU.cz

Archeologické objevy jsou dokladem opevnění velehradského kláštera

By Publikováno 12. 3. 2012 24 září, 2019 Aktuality, Památky

S novými archeologickými objevy, které byly na Velehradě učiněny v průběhu uplynulých dvou let při rekonstrukci klášterního areálu, se v neděli vpodvečer mohli seznámit návštěvníci Velehradského domu sv. Cyrila a Metoděje. Připraveny ke shlédnutí byly fotografie odkrytých stavebních prvků, vedle toho si ovšem účastníci mohli prohlédnout i movité artefakty.

Největším překvapením archeologického průzkumu na Velehradě je hranolová věž, částečně skrytá pod budovou fary. Foto Petr HudecVšechny dosavadní objevy prezentovali návštěvníkům archeologové Zdeněk Schenk a Jan Mikulík ze společnosti Archaia Olomouc, kteří na výzkumech probíhajících v rámci realizace projektu „Velehrad – centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy“ pracují už od září 2009. Archeologickému dohledu byly podrobeny všechny zemní práce v rámci jednotlivých stavebních objektů. Ty byly realizovány jak v podzemí baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, přilehlé křížové chodbě a kapitulní síni klášterního konventu, tak při architektonickém řešení ploch celého areálu.

V roce 2009 se výzkum soustředil do míst před západním průčelím. Podařilo se zde odkrýt masivní základy dvou opěráků roznášejících původně stropní konstrukci předsíně. V případě jižního se zachovala nadzemní pískovcová patka sloupu. Výzkum dále prokázal, že se v prostoru před západním průčelím pohřbívalo již v době před výstavbou paradisia. V průběhu jara 2011 byl prováděn archeologický výzkum v rámci terénních úprav Stojanova nádvoří. Pod starou dlažbou byla odkryta síť pozdně barokních kanálů odvádějících dešťovou vodu od budovy prelatury (dnes internát Stojanova gymnázia).

V létě roku 2011 se záchranný archeologický výzkum soustředil do prostoru nově budovaného vstupu do lapidária. Za zcela zásadní lze považovat zachycení pozůstatků zděných staveb z období vrcholného středověku. Jde především o část severní a jižní zdi vymezující původně krytý kamenný koridor. Ten propojoval samotnou kvadraturu s východní částí klášterního areálu, kde se nacházel opatský dům, kaple, nemocnice a hospic.

Nově objevená hranolová věž. Foto Petr HudecK nejdůležitějším objevům učiněným v rámci záchranného archeologického výzkumu probíhajícího v letech 2009–2011 patří odkrytí části původního opevnění bývalého cisterciáckého kláštera. Původně byl areál kláštera obehnán kamennou hradbou, která byla v nárožích zesílena věžemi. V dějinách archeologického průzkumu na Velehradě byla vůbec poprvé odkryta hranolová věž, která stála v severozápadním nároží klášterního opevnění. V září 2011 byly její pozůstatky nalezeny pod stánkem s občerstvením v uličce mezi farou a mateřskou školou. Tvar věže byl do jisté míry překvapením, neboť se zde dosud počítalo jen s věžemi kruhového půdorysu.

Další věž byla odkryta v říjnu 2011 v zahradě situované východně od baziliky. Letošní výzkum vyvrátil domněnku o naprostém zničení věže, o níž existovaly doklady z výzkumu před sto lety. Odstraněna byla pouze její západní strana, větší část stavby se dochovala. Struktura zdiva nadzemní části je téměř shodná se stavební konstrukcí hranolové věže a obě věže tak byly nejspíše postaveny ve stejné stavební etapě.

V listopadu 2011 se podařilo před stávající pozdně barokní bránou z roku 1769 vedoucí do prostoru internátu Stojanova gymnázia odkrýt základy původní brány, kterou se vstupovalo ze západní strany do areálu kláštera.

Se všemi objevy archeologové průběžně seznamovali také veřejnost. Foto Petr HudecZ movitých archeologických nálezů objevených během výzkumu lze vedle početných zlomků kuchyňské keramiky uvést rovněž zlomky skleněných pohárů či množství zvířecích kostí. Pozoruhodný soubor renesančních knižních kování nalezených v místě domu opata je připomínkou velkého množství knih, kterými představený cisterciáckého kláštera disponoval. Zlomky nejčastěji zeleně glazovaných reliéfně zdobených kachlů s tapetovým motivem pocházejí z kamen ze závěru 16. století. V místě opatského domu se rovněž podařilo nalézt několik stříbrných mincí ze 16. a 17. století, které pocházejí z mincoven v Kutné Hoře, Kremnici, Vídni či Salzburgu. Nálezy zlomků skleněných okenních terčíků jsou dokladem výplní oken opatského domu.

V průběhu výzkumu se na několika místech areálu bývalého cisterciáckého kláštera podařilo shromáždit značné množství pozdně románských a gotických prvků mozaikové dlažby. Zcela ojedinělý nález pak představovala dlaždice s reliéfním vyobrazením draka. Ten ve středověkém pojetí znázorňoval symboliku zla, zosobnění samotného ďábla. V případě velehradského exempláře má drak detailně propracovanou tlamu s ostrými zuby, na hlavě špičaté ušní boltce a výrazné nozdry a oči. Na těle má blanitá křídla, nechybí ocas a silné pařáty s drápy. K zajímavým kovovým nálezům patří také jezuitský církevní medailon pozdně barokního stáří s vyobrazením sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly.

V souvislosti se znalostmi o opevňování nejen klášterů, ale zároveň hradů a měst v období kolem poloviny 13. století lze označit odkryv dvou středověkých věží a severní obvodové hradby za významný nejen v rámci České republiky, ale ve středoevropském měřítku vůbec. I když se opevnění velehradského kláštera nedochovalo ve své původní podobě, v době své slávy sneslo srovnání s opevněními ostatních cisterciáckých klášterů středověké Evropy, jakými byl kupříkladu Vyšší Brod v Čechách, rakouský Heiligenkreuz, francouzský Morimond či Fontenay.

V době svého největšího rozkvětu představoval cisterciácký klášter na Velehradě nejen důležité duchovní centrum jihovýchodní Moravy, ale s největší pravděpodobností také velmi dobře opevněný strategický bod. Výstavba takového opevnění krátce po polovině 13. století mohla souviset s plány a stavební aktivitou podporovanou nejspíše ze strany samotného českého krále Přemysla Otakara II.

Záchranný archeologický výzkum realizovaný v posledních letech na půdě posvátného Velehradu prokázal, jak velký a dosud zdaleka nevyčerpaný potenciál má toto místo, kterým kráčela historie, nejen z pohledu duchovního, ale zároveň vědeckého.

Z materiálů Z. Schenka a J. Mikulíka, www.maticevelehradska.cz (PDF)