NAVRCHOLU.cz
Skip to main content

Několik humoresek se Špidlíkem – povzpomínal P. Michal Altrichter SJ

By Publikováno 20. 4. 2010 24 září, 2019 Aktuality

Otec Špidlík hrával ve svém malém římském pokojíku ve třetím poschodí, ještě předtím než se musel přemístit do trochu většího kardinálského pokoje, na staré housle. Ty mu snad někdy během Pražského jara kdosi přivezl z rodných Boskovic; v době gymnázia s nimi vyučoval tamější zámecké synky, aby si kondicemi přivydělával na živobytí. Ohmataný nástroj vzal vždy pevně do rukou a bez not zahrál desítky lidových a náboženských písní. Měl neuvěřitelnou paměť na dlouhé sloky: znal mnohé písně v různých jazycích. Byl proto vyhledávaným bavičem například na různých kardinálských či biskupských oslavách, když třeba i v latině zpívával ty naše Na tom pražském mostě, Pod našimi okny teče vodička apod.

Když přijel do Vatikánu za papežem prezident Jelcin, musel P. Špidlík s ruským výkladem provádět paní Jelcinovou po Sixtinské kapli a ve vatikánských palácích. Všude spousta naškrobených tváří. Když jí kardinál předával francouzskou Ruskou ideu, bábuška se k němu přitočila a dala mu pořádnou štípanou pusu. Obě ochranky, vatikánská i ruská, jenom zalapaly po dechu.

Jednou T. Špidlík doprovázel ke Svatému otci jistého politika, který si z církve na veřejnosti dělával legraci. Ten politik si doslova „pobrežněvovsku‘ spletl výtah s kobercem. Otec Špidlík říkal: Vidíš, přesto je vhodné, že takový politik zde vidí tu vatikánskou nádheru, jinak by nedokázal ani zjihnout.

Kostelník v římské bazilice svatého Petra dával cedulky k jednotlivým zpovědnicím: zpovídá se německy, italsky apod. Ke zpovědnici P. Špidlíka vždy nesl jednoduché sdělení: tutte (ve všech jazycích).

Se zdravím to u otce Špidlíka vlastně začalo jít dolů při zlomenině krčku. Může za to jeho milovaný Velehrad. Jednou na Špidlíka zazvonil zvonek z ulice u vrat římského Centra Aletti a venku stáli lidé – počtem celý autobus – z moravské svatyně. Jakmile Špidlík uslyšel Velehrad, dokázal pořádně roztát. Není divu, že vyskočil ze své židle, ale v tom se zhroutil. Sestra Marie, jeho sekretářka, mu pomohla povstat. On jí neobvykle pevně opáčil: Ten zájezd musím přijmout! Sešel podepírán do společenské místnosti, kde ho již našinci očekávali. A on s nohou opřenou o malou stoličku delší dobu k Velehraďanům mluvil a vtipkoval, jako by se nic nestalo. Lékař pak pouze konstatoval, že to muselo být velice bolestivé. Po hospitalizaci jsme ho znali, jak bylo patrné i během papežské návštěvy, již na vozíčku. Díky pobytu v nemocnici se však mohl věnovat také práci na textech, o které ho poprosil Benedikt XVI. vzhledem ke své blížící se české návštěvě.

Celý dokument je v příloze této zprávy.