Logo poutnictví

Poutní místa na Moravě a ve Slezsku

(Milostný obraz)Zlaté Hory, Zuckmantel, MariaHilf

kraj Moravskoslezský, diecéze ostravsko-opavská, děkanát Jeseník

Poutě k Panně Marii Pomocné - Mariahilf

Čtvrtek 24. května 2018 - mše svatá v 15:00. Slavnost titulu našeho kostela - Panny Marie Pomocnice křesťanů

Plnomocné odpustky k 300. výročí založení poutního místa Maria Hilf

Výročí 300 let poutního místa bude na Maria Hilf slaveno po celý rok 2018, a to zejména při čtyřech hlavních poutích:
12. května během pouti rodin,
15. května při pouti kněží,
11. srpna před slavností Nanebevzetí Panny Marie a
15. září, kdy zde proběhne pouť národů, nejnavštěvovanější setkání mariánských ctitelů, kteří hledají smíření, spolupráci a nová přátelství ve sjednocené Evropě.

Na Maria Hilf jsme chodili tajně

Poloha: Mapa Poutní místo je přístupné z města Jeseník, Vrbna p. Pradědem nebo z Města Albrechtic.

Stránky poutního místa
Farní stránky
Stránky obce

Historie a popis poutního místa: Zvláštní je případ, který stál u zrodu poutního místa Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) ve Zlatých Horách (dříve Zuckmantel). V době 30leté války za vpádu švédských vojsk utekla Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, na horu Boží Dar (Gottesgabe), kde osamocená porodila syna Martina, který se stal pozdějším váženým občanem a městským radním. Z vděčnosti za záchranu při svém narození přikázal v poslední vůli, aby na tomto místě byl zavěšen obraz Panny Marie. Tento příkaz splnila jeho dcera Marie Weisová a nechala v roce 1718 zhotovit malířem Šimonem Schwarzerem kopii slavného obrazu pasovské Madony s dítětem namalovaného Lucasem Cranachem st. (žil v letech 1472-1553). Zlatohorská kopie se liší oblečením a korunkami, které na originále nejsou. Obraz začal přitahovat zástupy poutníků svým zvláštním kouzlem i vyslyšením a uzdravením z různých nemocí. 

Kostel pred valkou.jpg (30038 bytes) Pout pred valkou.jpg (36547 bytes)

Během 10 roků byla zde postavena kaple, v r. 1805 rozšířena a zavěšena jiná kopie obrazu, protože původní obraz Panny Marie Pomocné byl přenesen do farního zlatohorského kostela Nanebevzetí Panny Marie. V době josefínských reforem přišel několikrát příkaz k odstranění lesní kaple, který však nebylo možné provést, protože se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten rozkaz splnit. Kapacita kaple nedostačovala, a proto byla posléze nahrazen poutním kostelem vybudovaným v letech 1834-1841. Postupně bylo doplněno i okolí, křížová cesta ve formě dvoumetrových kamenných pyramid, kaple sv. Anny, sv. Marty, lurdská jeskyně, vodní kaple se studánkou, poutní dům a aj. Počet poutníků před 2. svět. válkou se pohyboval kolem 80-100 tis. ročně. Válečné události Maria Hilf nepoškodily.

V letech komunistické diktatury byly pod různými záminkami zakázány nejdříve poutě (1952) a poté následovala celková devastace zvýrazněná "řízeným" vandalismem. Marná byla snaha zachránit svatyni v r. 1968, kdy byla renovována střechou a učiněna příprava pro rozsáhlou generální opravu. Nerovný souboj trvající bezmála 20 roků skončil 22. září 1973, kdy byl kostel vyhozen do vzduchu a buldozery srovnán se zemí...

Zboreny kostel368.jpg (91952 bytes) Prubeh stavby.jpg (20268 bytes) Prubeh stavby1.jpg (34152 bytes) Studanka.jpg (83767 bytes)

Po revoluci je již v r. 1990 ustanoveno Sdružení pro obnovu poutního místa spojené s výstavbou Centra duchovní obnovy. V dubnu 1990 je posvěcen základní kámen papežem Janem Pavlem II. na Velehradě. Stavební práce započaly na jaře 1993 a dne 23.9.1995 byl kostel posvěcen olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem. V dalších létech je posvěcen klášter a poutní dům, ambity, venkovní obětní stůl a zvony.

Bylo rovněž upraveno okolí. Na místě zničeného kostela se obnovily poutě, bohoslužba slova je uskutečňována v jazyce českém, německém a polském, setkávají se zde různé iniciativy, zejména mládeže. Vzhledem k prvotnímu aspektu vzniku poutí je toto místo zasvěceno taky Panně Marii Ochránkyni počatého života.

Poutní místo Zlaté Hory se liší svým pohnutým osudem od jiných poutních míst. Jeho případ ukazuje, že navzdory zvrácené ideologii třídní nenávisti, která v této zemi vládla více než 40 roků, je síla ducha a víry hnacím motorem nové kapitoly poutního místa Panny Marie Pomocné na Zlatých Horách.

Poutě: V neděli o svátku matek (2. neděle v květnu mše sv. v 15 hod.) je první pouť, s odstupem následuje sobotní pouť dětí a mládeže, v sobotu blíže k svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.) je hlavní pouť. Nejnavštěvovanější je pouť tří národů (třetí sobota v září) za účastí poutníků a kněží ze tří středoevropských zemí. Věřící se modlí a myslí nejen na smíření Čechů, Němců a Poláků, ale i na smíření celého lidstva. Jako poslední v poutní sezóně bývá mše za umučené politické vězně.

Každou neděli během celého roku jsou pravidelné bohoslužby v 10:30 a v 15:00 hod.
Rovněž každou sobotu v 10:30 hod. Polské mše sv. jsou od května do října vždy 4. neděli v měsíci.
Každou první sobotu v měsíci se na poutním místě setkávají rodiny, dětská mše svatá je v 9:00 hodin
Každý první pátek v měsíci - noční křížová cesta ve 21:00 hod, začátek u rekr.střediska Bohema a pak lesní cestou vzhůru asi 4km, nakonec adorace na Maria Hilf za ochranu nenarozených dětí. Tato křížová cesta má tradici od doby totality, kdy nebylo možno chodit na křížové cesty ve dne.

Duchovní správa: Poutní místo P. Marie Pomocné, 79376 Zlaté Hory č.170. Tel.: 584425916, mariahilf@jes.cz

Turistické informace pro poutníky: z nejbližší žel. stan. Zlaté Hory z do města 1 km, odtud m 2 km na začátek kříž. cesty, po křížové cestě ke kostelu 4 km.

Poutní dům:

Poutní dům Poutní dům

 

 

Na Maria Hilf jsme chodili tajně

Maria Hilf v Jeseníkách slaví v roce 2018 tři sta let. Toto poutní místo Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor muselo v letech komunistické nadvlády zmizet z povrchu země. Vyrostlo ale znovu, krásnější než dříve. Václav Dvořák obětoval obnově Maria Hilf množství sil a času.

- Mohl byste stručně představit historii tohoto mariánského poutního místa?

Na počátku bylo vyslyšení proseb těhotné ženy, která uprchla do hor před plenícími švédskými vojsky během třicetileté války. Na osamělou ženu přišly porodní bolesti a nezbylo než prosit o pomoc nebeskou Matku. Nakonec dolů do města přinesla zdravé dítě. Místo, označené roku 1718 obrazem Panny Marie, začalo přitahovat poutníky. Postupně tu bylo postaveno několik kaplí a nakonec roku 1841 i zděný kostel. Při jeho stavbě se ukázala, podobně jako na Svatém Hostýně a dalších poutních místech, veliká obětavost věřících. Mariánští ctitelé přispívali vším, co bylo v jejich silách. Bohatí dary a chudí vlastní prací, když vynášeli v rukou na lesní staveniště cihly, písek i kamení...

- Původní milostný obraz byl namalovaný podle pasovské Madony s dítětem, proslulého díla Lucase Cranacha st.

A patrně z obav, aby takovou krásu nepoškodilo počasí nebo vandalové, lidé obraz už po jedenácti letech přenesli do farního kostela ve Zlatých Horách. Později pak nechali pro zdejší kapli namalovat jinou, trošku menší kopii Cranachova díla. V období komunistické devastace byl obraz ukrýván v rodinách a v kostelích na Jesenicku. Nyní je nad hlavním oltářem obnovené svatyně.

- Jak jste tohle poutní místo objevil?

Když jsem se přistěhoval do Jeseníku, věděl jsem o Maria Hilf jen to, že bývalo živým poutním místem, kde platí zákaz poutí i prostého vstupu. Ale kam nesměli chodit poutníci, přicházeli bez zábran vandalové, aby toto místo velmi hrubě devastovali. Proto mě požádal obětavý kněz z blízkých Supíkovic P. Ervín Morcinek, abych mu na Maria Hilf pomohl zazdít vylomené dveře do sakristie. Tudy totiž ničitelé pronikali do kostela. Pohled na cílenou zkázu mě ohromil. Nemohl jsem pochopit, jak někdo může tohle pěkné místo tak strašně nenávidět.

- Můžete popsat reakci lidí na destrukci Maria Hilf?

V roce 1973, kdy byl kostel vyhozen do povětří, na nás velmi zapůsobilo hluboké dojetí P. Josefa Wencla, děkana v Jeseníku. Stejně tak se při smutné zprávě doslova rozplakali farář z České Vsi P. Ladislav Slíva, farář z Písečné P. Evžen Štula a další. Pocházeli většinou až z Těšínska, ale zdejší kraj brali jako svůj domov, přirostli k němu. Nás, kteří jsme přišli později, jejich marná snaha zachránit Maria Hilf a následná bolest oslovily natolik, že první myšlenky na obnovu se ozývaly už za hluboké totality. Je ale pravda, že násilí, tak razantním způsobem použité proti Bohu a zdejšímu mariánskému místu, nás, prosté katolíky, citelně uráželo.

- Většina obyvatel pohraničí však pro víru moc pochopení neměla...

Je to tak, na Jesenicku mnoho početných věřících rodin nežilo. V padesátých až osmdesátých letech, která byla vůči církvi doslova nepřátelská, jsme se proto sdružovali, aby Výročí 300 let poutního místa Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor bude na Maria Hilf slaveno po celý rok 2018, a to zejména při čtyřech hlavních poutích: 12. května během pouti rodin, 15. května při pouti kněží, 11. srpna před slavností Nanebevzetí Panny Marie a 15. září, kdy zde proběhne pouť národů – nejnavštěvovanější setkání mariánských ctitelů, kteří hledají smíření, spolupráci a nová přátelství ve sjednocené Evropě. Více informací najdete na www.mariahilf.eu. mládež viděla víru nejen u svých rodičů, ale i v živém společenství. K Panně Marii jsme se chodívali tajně modlit a poutní tradice postupně vznikala o svatodušních svátcích. Rád bych připomněl i mladého kněze Jaroslava Karhana, který k nám do pohraničí přišel "za trest" v osmdesátých letech. Podchytil zájem dospívajících, s nimiž také míříval na Maria Hilf. Zemřel brzy na zákeřnou nemoc, ale jeho příklad a duchovní odkaz nás vedl, abychom po převratu staré mariánské místo neopustili, i když se nabízelo tolik jiných a mnohem snadnějších aktivit.

- A kdo dal do pohybu obnovu Maria Hilf?

Začalo to v únoru 1990, kdy vznikl čtyřčlenný přípravný výbor ve složení Jiří Šnajdr, Václav Dvořák, Vladimír Začal a Josef Hanulík. Jeho nejaktivnější člen a jednatel Jiří Šnajdr oslovil mnoho mariánských ctitelů včetně představitelů olomoucké arcidiecéze – tehdejšího arcibiskupa Františka Vaňáka, jeho nástupce arcibiskupa Jana Graubnera a pomocného biskupa Josefa Hrdličku, kteří myšlenku obnovy okamžitě podpořili. Arcibiskup Vaňák nám jako první připomněl, že okolnosti vzniku poutního místa přímo volají po zasvěcení Panně Marii – Ochránkyni života. Pochvaly tomuto patrociniu se pak dostalo od samého Svatého otce Jana Pavla II., který u příležitosti posvěcení kostela zaslal na Maria Hilf svoje zvláštní požehnání. Je významnou skutečností, že v roce 1995 vydává papež Jan Pavel II. také známou encykliku Evangelium vitae (Radostná zvěst života), která se důrazně zastává života, především toho ještě nenarozeného.

- Odráží se to i v dnešní atmosféře poutního místa?

Zdejší duchovní správa dokumentuje řady proseb, s nimiž poutníci na Maria Hilf přicházejí nebo je sem ve svých dopisech či mailech adresují. A také jsou zaznamenána mnohá poděkování – například za to, že z těhotenství, které se zdálo lékařům problémové a doporučovali potrat, se po zdejších prosbách narodilo zdravé dítě. Ukazuje se, že myšlenka daného zasvěcení a poselství života je opravdu Bohu milá a že Panna Maria naše prosby slyší a nepřestává se přimlouvat.

- Vraťme se ještě k budování nového chrámu. Jak dlouho to trvalo?

Od první myšlenky na projekt až po okamžik svěcení uběhlo necelých pět let. Navíc v komplikovaných horských podmínkách. Všechny problémy byly řešeny s odbornou pomocí architekta Tomáše Černouška a projektanta Františka Zajíčka. Mezi finančními prostředky nebyly žádné dotace, ale výhradně jen dary prostých lidí, kteří vědí, co zmůže přímluva Panny Marie v obtížných životních situacích. Hodně pomohli také rodáci z tohoto kraje, poděkování ale patří lidem z celé naší vlasti, včetně čtenářů Katolického týdeníku. Nejvíc příspěvků přišlo od drobných dárců, kteří přispívali kolem pětistovky. Tak se podařilo shromáždit třicet milionů korun, což v roce 1995 představovalo hodnotu základního díla. Potom přišly na řadu dostavby. Dům pro duchovní správu byl požehnán v roce 1996, o rok později ambity se studánkou. Další studánka byla pak obnovena blízko areálu.

- Jak se do dějin Maria Hilf zapsaly noční křížové cesty?

Byla to naše mimořádná duchovní posila, bez níž by asi dnešní dílo vůbec nevzniklo. Křížové cesty vycházely a stále vycházejí (na každý první pátek v měsíci vyjma dnů, kdy napadne velké množství sněhu) z města Zlaté Hory a vedou čtyřkilometrovou lesní cestou až nahoru k poutnímu kostelu. Začalo to o Velkém pátku 1985 a pak jsme vždy po připomínce Ježíšova utrpení chodili nahoru každý rok.

- Neuniklo to policejní pozornosti?

Dnes už je takové sledování nepředstavitelné, tehdy však na nás policisté nejednou čekali v lese, legitimovali nás a vyhrožovali. "Jdeme na procházku. To se nesmí?" bránili jsme se, ale na zatčení to opravdu nestačilo. Nezastírám však, že kus odvahy jsme potřebovali, vždyť několik katolických aktivistů v té době i na Jesenicku zaplatilo za přiznání se ke Kristu vyhazovem ze zaměstnání, někteří museli i před soud.

- Občas lze slyšet, že Maria Hilf bylo v době obnovování pro některé kněze "nechtěným dítětem".

Snažili jsme se chápat jejich pocity. V pohraničí bylo nutné opravit velké množství zanedbaných kostelů. Nebyly na to peníze ani lidé, kteří by pak tyto svatostánky naplnili. Proto padaly otázky, proč obnovovat kostel v lese. My jsme ale cítili, že urážku Panny Marie a jejího Syna, způsobenou našimi krajany, je nutné odčinit a že si Ježíšova Matka zaslouží uchovat milostiplné místo, kde by bloudícím lidem 20. a 21. století mohla znovu pomáhat. Plně jsme se spolehli na její pomoc, a ona opravdu pomáhala – pociťovali jsme to prakticky denně. A dnes, i vzhledem k trvalému růstu počtu poutníků, modliteb a zpovědí, jsem přesvědčen, že tohle "nechtěné dítě" přináší požehnání nejen příchozím poutníkům, ale celému tomuto vzdálenému koutu Slezska.

- Kolik poutníků vlastně na Maria Hilf přichází?

Kněží, které sem náš biskup postupně posílá, mají hodně práce. Od jara do podzimu přijíždí každý měsíc desítky autobusů, zavřeno ale není ani v zimě, kdy přicházejí alespoň jednotlivci. Za rok se na Maria Hilf přijede pomodlit více než osmdesát tisíc mariánských ctitelů. V tom jsme už téměř dosáhli stavu před druhou světovou válkou, kdy bylo tohle poutní místo navštěvováno nejvíc za celou svou historii.

- Je něco, co zde dosud chybí?

Po pastorační stránce by bylo dobře, kdyby se tu začaly ještě víc shromažďovat početné rodiny z celé republiky a měly tady něco jako duchovní základnu. Přitom mě ale těší, že pro posílení duchovního života manželů vytváří současný rektor poutního kostela P. Mariusz Tomasz Banaszczyk opravdu dobré podmínky. Stejně velký důraz klade na modlitby a mše svaté za ochranu počatého života.

- A z technického pohledu máte ještě nějaké větší plány?

Velmi bychom uvítali křížovou cestu v přírodě. Ta, která sem vede z města, je zejména pro starší účastníky hodně náročná a křížové cesty v ambitech a v kostele při větší návštěvnosti nestačí. Uvítali bychom i obnovu alespoň několika ze čtyřiceti původních kapliček v lesním tichu, aby měli poutníci více klidu k soukromým modlitbám. Avšak co tomuto poutnímu místu chybí zvlášť výrazně, je větší dům pro poutníky, který by zajistil nocleh a stravování. Krásné horské prostředí by jistě po celý rok lákalo i běžné turisty, kteří by si jako bonus odnášeli domů i něco z duchovních hodnot. Pozemek je připraven, snad se i tento úkol duchovní správě podaří brzy uskutečnit.

---

VÁCLAV DVOŘÁK (nar. 1934) pochází z Ústí nad Orlicí. Do Jeseníku se přistěhoval jako technik v roce 1959. Po roce 1989 vstoupil do komunální politiky a pět let byl místostarostou města Jeseníku. Současně se ujal role předsedy Sdružení pro obnovu Maria Hilf. Sdružení ukončilo činnost k datu vzniku ostravsko-opavské diecéze, které předalo celý vybudovaný areál i dokumentaci. Od roku 1996 je tak provoz a údržba poutního místa výhradně v rukou místní duchovní správy a členové bývalého sdružení dobrovolně pomáhají, kde je třeba.

KT, Václav Štaud

 

Poutníci ze tří zemí se sjeli do Zlatých Hor

Poutníci tří národů se sešli v sobotu 19. září 2015