Logo poutnictví

Poutní místa na Moravě a ve Slezsku

(Matka Unie)Velehrad

kraj zlínský, arcidiecéze olomoucká, děkanát Uherské Hradiště

Pouť k Panně Marii Nanebevzaté a k sv. Cyrilu a Metodějovi, spolupatronům Evropy.

Kalendář poutí v roce 2014

Poloha: 6 km severozápadně od Starého Města u Uherského Hradiště.

Velehradská farnost   Matice Velehradská   Obec Velehrad

Historie a popis poutního místa: Velehrad patří k nejvýznačnějším poutním místům v České republice. Je úzce spojen s tradicí cyrilometodějskou. Kult slovanských apoštolů, kteří jsou spolu se sv. Benediktem spolupatrony Evropy, činí z Velehradu místo přesahující významem hranice našeho státu.
Podle archeologických nálezů a historického bádání lze politicko-správní středisko Velkomoravské říše a metropoli jejího prvního arcibiskupa sv. Metoděje spojovat se širší oblastí Uherského Hradiště, Starého Města s okolím a Velehradu.

(Svatí Cyril a Metoděj)Počátky současného Velehradu sahají na začátek 13. století, kdy zde vznikl první cisterciácký klášter na Moravě založený moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem v románském stylu s vlivem rané gotiky. Rozsáhlý komplex spolu s konventním kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl dokončen ve čtyřicátých letech 13. století. Jeho pozdější osudy: r. 1421 vypálen moravskými husity, znovu obnoven v letech 1587-1592, raně barokní přestavba v letech 1629-35; současná podoba pochází z přelomu 17: 18. stol. 

V době církevních reforem císaře Josefa II. došlo ke zrušení cisterciáckého kláštera a svatyně plnila funkci farního kostela. Dochází ke značnému chátrání, kterému je v nejnutnější míře zamezeno v letech 1863-85, tedy v době miléniových oslav příchodu cyrilometodějské misie na Moravu r. 1863. V r. 1890 přicházejí na Velehrad jezuité, zřizují zde gymnasium a konvikt s názvem Papežská kolej Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Areál prochází v letech 1935-39 rozsáhlou restaurací. 
V r. 1950 klášter opět zrušen, po čtyřiceti letech se r. 1990 znovu navrací řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), aby v tomto významném poutním místě zajišťovali duchovní službu. Papež Pius XI. ocenil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu a r. 1927 udělil zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor). U příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v r. 1985 věnoval papež Jan Pavel II. bazilice Zlatou růži. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě. A dne 22. dubna 1990 uskutečnila se zde návštěva hlavy římskokatolické církve papeže Jana Pavla II. Památkou na tuto událost je obrovský kříž s jeho znakem stojící na nádvoří před bazilikou.

Letecky pohled.jpg (49543 bytes)
Velehrad od zapadu.jpg (29657 bytes) Bazilika035.jpg (31020 bytes) Stojanovo nadvori033.jpg (37237 bytes)
Bocni kaple040.jpg (47930 bytes) Hlavni lod037.jpg (47525 bytes) Presbytar044.jpg (52605 bytes) Bocni kaple053.jpg (44105 bytes)  

Interiér velehradské svatyně je velkolepý a zapůsobí na návštěvníka mohutným dojmem. Bazilika má křížení s příčnou lodí a kopuli prosvětlenou lucernou vyvedenou na střechu; v pendetivech kopule jsou zobrazeni čtyři západní učitelé církve: sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Jeroným a sv. Řehoř Veliký. Presbytář s novorománským oltářem z bílého mramoru římské provenience z r. 1864 s obrazem Nanebevzetí Panny Marie pochází od Ignáce Raaba. Obětní stůl je dílem ing. arch. Tomáše Černouška a ak. sochaře Otmara Olivy. Po jeho stranách jsou umístěna sousoší sv. Petra a Pavla a sv. Cyrila a Metoděje. 
  Vlevo od presbytáře je kaple se sochou Božského Srdce Páně, odtud vchod do kaple Matky Unie zasvěcené myšlence znovusjednocení církve východní a západní. Je zde obraz Panny Marie s Ježíškem namalovaný podle starobylého byzantského obrazu z římské baziliky Santa Maria Maggiore, v níž papež Hadrian II. v r. 868 schválil slovanskou bohoslužbu. Kopii namaloval Emanuel Dítě r. 1919. Vpravo sakristie a kaple sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu (žil v letech 1491-1556).
V příčné lodi vlevo je oltář sv. Benedikta, zakladatele nejstaršího mnišského řádu v západní Evropě (žil v letech 480-547), za oltářem vchod do královské kaple se sarkofágem olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.
Ten žil v letech 1851-1923 a vděčíme mu za obnovu tohoto poutního místa. V roce 1907 svolal na Velehrad první unionistický kongres, byl iniciátorem exercicií a lidových poutí. V roce 1916 založil Cyrilometodějský misijní ústav, vydával časopis a v roce 1922 posvětil základní kámen exercičního domu Stojanov. 
Boční kaple jsou otevřeny arkádami do prostoru hlavní lodě; od presbytáře levá strana: kaple sv. Petra, sv. Scholastiky (obě bez oltářů), před arkádami umístěny řezbářsky cenné chórové lavice; dále kaple sv. Václava s obrazem sv. Cyrila a Metoděje od polského malíře Jana Matějky (dar Poláků Velehradu v r. 1885), sv. Maří Magdaleny, sv. Cyrila, sv. Kateřiny (zde je umístěna korouhev věnovaná r. 1927 slovenskými poutníky, vyšitá ženami z Ciferu od Trnavy). Poslední kaple na levé straně je Všech svatých cisterciáckého řádu. Na pravé straně jsou kaple sv. Pavla, sv. Hedviky (obě bez oltářů), sv. Floriána, sv. Marie Egyptské, sv. Barbory; zde jsou dvě korouhve z r. 1885 - jedna je darem polských poutníků, druhá od našich krajanů v USA. Poslední kaple je zasvěcena sv. andělům.
Barokní valená klenba s lunetami se nachází přibližně v úrovni původní raně gotické klenby a zobrazuje výjevy z historie chrámu: zničení velehradského kláštera husity, obraz otevřeného nebe s Nejsvětější Trojicí a Nanebevzetí Panny Marie. Dále je tu zobrazen křest knížete Svatopluka, vykonaný podle barokní tradice sv. Cyrilem á Metodějem. V prostoru kruchty vidíme patronku církevní hudby sv. Cecílii dirigující nebeský chór. Architekta barokní přestavby neznáme, je to snad Giovanni Pietro Tencalla; stejně nejsou známi mnozí umělci, kteří se podíleli na vnitřní výzdobě. Uvádí se mramoráři Ondřej Allio, Jan Hagmiiller, sochaři Michael Mandick, Ferdinand Neumann, Viktor Kotrba, malíři Paul Pagani, Michal Willmann, sochař a štukatér Baldassare Fontana, malíři obrazů Jan Etgens, František Eckstein, A. Tchořová, Jan Poisl a další. Většina pláten pochází od jezuity Ignáce Raaba, který zde našel útočiště po zrušení jezuitského řádu.
Velice cenné jsou barokní chorové lavice, které jsou zapsány v seznamu Unesco.

Kaple s obrazem Matky Unie049.jpg (53524 bytes) Kaple sv Barbory s americkou a velkopolskou korouhvi.jpg (47049 bytes) Hlavni oltar046.jpg (42095 bytes) Spolupatroni baziliky045.jpg (48731 bytes) Arcibiskup Stojan051.jpg (45495 bytes)
Hlavni oltar.jpg (29768 bytes) Prava oltarova lavice.jpg (37503 bytes) Interier1.jpg (55601 bytes)

Průčelí kostela s dvěma věžemi má bohatou sochařskou výzdobu. Nad barokním portálem jsou znaky zakladatelů, moravská orlice a český lev, a rovněž znak papeže Pia XI.
Základy původního kostela jsou částečně zpřístupněny v lapidáriu, což bylo umožněno zvýšením podlahy dnešního kostela při barokní přestavbě. Mimo baziliku nachází se gotická kaple zvaná Cyrilka s interiérem přizpůsobeným slavení východní liturgie a ikonostasem před hlavním oltářem.

Poutě: Hlavní pouť je 5. 7. V neděli bližší tomuto datu je "malá pouť".
Pořad bohoslužeb mimo poutě o nedělích - 7:30 10:00 a 15:00 hod., o sobotách v 9:00 a 18:00 hod.

Duchovní správa: Římskokatolická farnost, Stojanovo nádvoří 206, 68706 Velehrad,  tel.: 572420140, fax: 572420141.
Titul - Bazilika Nanebevzetí P. Marie a sv. Cyrila a Metoděje.

Turistické informace pro poutníky: z nejbližší žel. st. Staré Město u Uh. Hradiště - odtud obnovenou cestou na Velehrad - 5 km