VELEHRAD

kraj zlínský, arcidiecéze olomoucká, děkanát Uherské Hradiště

Pouť k Panně Marii Nanebevzaté a k sv. Cyrilu a Metodějovi, spolupatronům Evropy.

Od 26. do 28. září 2010 – Pěší pouť z Velehradu na Svatý Hostýn  “Obnova na nohou”, třídenní putování po nové stezce s P. Janem Peňázem. Start na Velehradě po poledním Anděl Páně, nocování v Napajedlech a ve Štípě u Zlína, na závěr bude Svatém Hostýně odpolední mše svatá. Hlásit se můžete poštou, e-mailem nebo telefonicky na adrese Matice velehradské, www.maticevelehradska.cz

Poloha: 6 km severozápadně od Starého Města u Uherského Hradiště.

Velehradská farnost   Matice Velehradská   Obec Velehrad

Historie a popis poutního místa: Velehrad patří k nejvýznačnějším poutním místům v České republice. Je úzce spojen s tradicí cyrilometodějskou. Kult slovanských apoštolů, kteří jsou spolu se sv. Benediktem spolupatrony Evropy, činí z Velehradu místo přesahující významem hranice našeho státu.
Podle archeologických nálezů a historického bádání lze politicko-správní středisko Velkomoravské říše a metropoli jejího prvního arcibiskupa sv. Metoděje spojovat se širší oblastí Uherského Hradiště, Starého Města s okolím a Velehradu.

Počátky současného Velehradu sahají na začátek 13. století, kdy zde vznikl první cisterciácký klášter na Moravě založený moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem v románském stylu s vlivem rané gotiky. Rozsáhlý komplex spolu s konventním kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl dokončen ve čtyřicátých letech 13. století. Jeho pozdější osudy: r. 1421 vypálen moravskými husity, znovu obnoven v letech 1587-1592, raně barokní přestavba v letech 1629-35; současná podoba pochází z přelomu 17: 18. stol. 

V době církevních reforem císaře Josefa II. došlo ke zrušení cisterciáckého kláštera a svatyně plnila funkci farního kostela. Dochází ke značnému chátrání, kterému je v nejnutnější míře zamezeno v letech 1863-85, tedy v době miléniových oslav příchodu cyrilometodějské misie na Moravu r. 1863. V r. 1890 přicházejí na Velehrad jezuité, zřizují zde gymnasium a konvikt s názvem Papežská kolej Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. Areál prochází v letech 1935-39 rozsáhlou restaurací. 
V r. 1950 klášter opět zrušen, po čtyřiceti letech se r. 1990 znovu navrací řád Tovaryšstva Ježíšova (jezuité), aby v tomto významném poutním místě zajišťovali duchovní službu. Papež Pius XI. ocenil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu a r. 1927 udělil zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor). U příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v r. 1985 věnoval papež Jan Pavel II. bazilice Zlatou růži. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě. A dne 22. dubna 1990 uskutečnila se zde návštěva hlavy římskokatolické církve papeže Jana Pavla II. Památkou na tuto událost je obrovský kříž s jeho znakem stojící na nádvoří před bazilikou.

Interiér velehradské svatyně je velkolepý a zapůsobí na návštěvníka mohutným dojmem. Bazilika má křížení s příčnou lodí a kopuli prosvětlenou lucernou vyvedenou na střechu; v pendetivech kopule jsou zobrazeni čtyři západní učitelé církve: sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Jeroným a sv. Řehoř Veliký. Presbytář s novorománským oltářem z bílého mramoru římské provenience z r. 1864 s obrazem Nanebevzetí Panny Marie pochází od Ignáce Raaba. Obětní stůl je dílem ing. arch. Tomáše Černouška a ak. sochaře Otmara Olivy. Po jeho stranách jsou umístěna sousoší sv. Petra a Pavla a sv. Cyrila a Metoděje. 
  Vlevo od presbytáře je kaple se sochou Božského Srdce Páně, odtud vchod do kaple Matky Unie zasvěcené myšlence znovusjednocení církve východní a západní. Je zde obraz Panny Marie s Ježíškem namalovaný podle starobylého byzantského obrazu z římské baziliky Santa Maria Maggiore, v níž papež Hadrian II. v r. 868 schválil slovanskou bohoslužbu. Kopii namaloval Emanuel Dítě r. 1919. Vpravo sakristie a kaple sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu (žil v letech 1491-1556).
V příčné lodi vlevo je oltář sv. Benedikta, zakladatele nejstaršího mnišského řádu v západní Evropě (žil v letech 480-547), za oltářem vchod do královské kaple se sarkofágem olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.
Ten žil v letech 1851-1923 a vděčíme mu za obnovu tohoto poutního místa. V roce 1907 svolal na Velehrad první unionistický kongres, byl iniciátorem exercicií a lidových poutí. V roce 1916 založil Cyrilometodějský misijní ústav, vydával časopis a v roce 1922 posvětil základní kámen exercičního domu Stojanov. 
Boční kaple jsou otevřeny arkádami do prostoru hlavní lodě; od presbytáře levá strana: kaple sv. Petra, sv. Scholastiky (obě bez oltářů), před arkádami umístěny řezbářsky cenné chórové lavice; dále kaple sv. Václava s obrazem sv. Cyrila a Metoděje od polského malíře Jana Matějky (dar Poláků Velehradu v r. 1885), sv. Maří Magdaleny, sv. Cyrila, sv. Kateřiny (zde je umístěna korouhev věnovaná r. 1927 slovenskými poutníky, vyšitá ženami z Ciferu od Trnavy). Poslední kaple na levé straně je Všech svatých cisterciáckého řádu. Na pravé straně jsou kaple sv. Pavla, sv. Hedviky (obě bez oltářů), sv. Floriána, sv. Marie Egyptské, sv. Barbory; zde jsou dvě korouhve z r. 1885 - jedna je darem polských poutníků, druhá od našich krajanů v USA. Poslední kaple je zasvěcena sv. andělům.
Barokní valená klenba s lunetami se nachází přibližně v úrovni původní raně gotické klenby a zobrazuje výjevy z historie chrámu: zničení velehradského kláštera husity, obraz otevřeného nebe s Nejsvětější Trojicí a Nanebevzetí Panny Marie. Dále je tu zobrazen křest knížete Svatopluka, vykonaný podle barokní tradice sv. Cyrilem á Metodějem. V prostoru kruchty vidíme patronku církevní hudby sv. Cecílii dirigující nebeský chór. Architekta barokní přestavby neznáme, je to snad Giovanni Pietro Tencalla; stejně nejsou známi mnozí umělci, kteří se podíleli na vnitřní výzdobě. Uvádí se mramoráři Ondřej Allio, Jan Hagmiiller, sochaři Michael Mandick, Ferdinand Neumann, Viktor Kotrba, malíři Paul Pagani, Michal Willmann, sochař a štukatér Baldassare Fontana, malíři obrazů Jan Etgens, František Eckstein, A. Tchořová, Jan Poisl a další. Většina pláten pochází od jezuity Ignáce Raaba, který zde našel útočiště po zrušení jezuitského řádu.
Velice cenné jsou barokní chorové lavice, které jsou zapsány v seznamu Unesco.

Průčelí kostela s dvěma věžemi má bohatou sochařskou výzdobu. Nad barokním portálem jsou znaky zakladatelů, moravská orlice a český lev, a rovněž znak papeže Pia XI.
Základy původního kostela jsou částečně zpřístupněny v lapidáriu, což bylo umožněno zvýšením podlahy dnešního kostela při barokní přestavbě. Mimo baziliku nachází se gotická kaple zvaná Cyrilka s interiérem přizpůsobeným slavení východní liturgie a ikonostasem před hlavním oltářem.

Poutě: Hlavní pouť je 5. 7. V neděli bližší tomuto datu je "malá pouť".
Pořad bohoslužeb mimo poutě o nedělích - 7:30 10:00 a 15:00 hod., o sobotách v 9:00 a 18:00 hod.

Duchovní správa: Římskokatolická farnost, Stojanovo nádvoří 206, 68706 Velehrad,  tel.: 572420140, fax: 572420141.
Titul - Bazilika Nanebevzetí P. Marie a sv. Cyrila a Metoděje.

Turistické informace pro poutníky: z nejbližší žel. st. Staré Město u Uh. Hradiště - odtud obnovenou cestou na Velehrad - 5 km

Venkovní virtuální prohlídka

Homílie arcibiskupa Duky na hlavní pouti

III. společná pěší pouť ze Svatého Hostýna na Velehrad od 2. do 4. 7. 2010

Růžencovou poutní cestou na Velehrad

Poutní cesta růžence

V neděli 13. června 2010 se na Velehradě uskuteční žehnání Poutní cesty růžence. Vyvrcholí tak dlouholeté úsilí tvůrců tohoto projektu. Poutníci se mohou zúčastnit mše svaté v bazilice v 10 hod., dále je pro ně připraven oběd ve Stojanově gymnáziu a beseda s autory poutní cesty. Vlastní požehnání poutní cesty se uskuteční na jejím začátku u železniční trati ve Starém Městě v 15 hod., kam budou poutníci z Velehradu dopravováni kyvadlovou dopravou. Poutní cestu požehná olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner. Následně se poutníci společně odeberou po stezce do baziliky, kde bude slavnostní požehnání.
Poutní cesta růžence spojuje velkomoravský Veligrad (Staré Město u Uherského Hradiště) s Velehradem, který se stal v průběhu dějin nositelem cyrilometodějské tradice. Autoři ideje poutní cesty, architekti Miloš Klement a Petr Todorov, upřesňují: Myšlenka na její vybudování vznikla jako odezva návštěvy papeže Jana Pavla II. na Velehradě. Tehdy vzniklo úsilí vrátit poutnímu místu jeho význam a dále je obohatit o současné výzvy. Cesta má být přípravou, vstupní bránou k obnově duše člověka, společnosti, krajiny. Čas cesty je tak navrácen svému lidskému rozměru, je měřen krokem a modlitbou. Krajina, kterou cesta vede, dostává hlubší smysl. Poutní místo se opět stává očekávaným cílem, vyvrcholením úsilí cesty a soustředění modlitby.
Ve svém průběhu je Poutní cesta růžence rytmizována celkem dvaceti zastaveními, která podle návrhu výtvarníka Milivoje Husáka vytesal kameník Josef Kozel. Úvod představuje Radostný růženec, následuje Růženec světla, Bolestný růženec a vyvrcholením je Slavný růženec. Každé zastavení symbolizuje jedno tajemství a je sochařsky zpracováno z božanovského pískovce. Křesťanství hlásané Konstantinem a Metodějem nezničilo kulturu Slovanů, nýbrž dokázalo na ní stavět, rozvinout ji. Právě citlivý přístup k původní kultuře byl jednou z příčin úspěchu cyrilometodějské mise. Tak i zastavení růžence utváří dvoumetrový neopracovaný kvádr, který je korunován pravidelně opracovaným krychlovitým blokem s reliéfem.
Shánění finančních prostředků a vedení celého projektu se ujalo občanské sdružení Matice Velehradská. Jeho předseda P. Jan Peňáz neskrývá radost: „Jsme vděčni všem dárcům, za každou částku, ať už se na ni po trochách sbírali lidé z farností či dokonce z celého děkanství, anebo ji celou věnoval jednotlivec nebo rodina. Jména dárců jsou na každém zastavení vypsána malým písmem, ale jistě jsou hluboce zapsána u Toho, který odmění vše dobré.“
Zbudování díla vítá i olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner: „K poutnímu místu patří putování. Proto vítám novou poutnickou cestu na Velehrad, ke kolébce křesťanství u nás. Dnes jsme sice zvyklí přijet až ke kostelu, ale myslím, že plody našich poutí budou větší, jestliže se dokážeme připravit na poutní vrchol i tichým rozjímáním růžencových tajemství. Děkuji všem, kteří přispěli k jejich vybudování a vydání výmluvného svědectví o naší době i dalším generacím.“
Oldin, Petr Hudec

IV. valná hromada Matice Velehradské

V den výročí úmrtí sv. Cyrila 14. února 2010 se na Velehradě uskutečnila valná hromada Matice Velehradské, které se zúčastnilo přes sto členů. V úvodu pozdravil všechny přítomné její protektor Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, který upozornil na pastorační šanci blížícího se cyrilometodějského jubilea v roce 2013. Vyzval přítomné k tomu, aby dokázali využít tříleté období příprav podobně jako naši předkové před milénii v letech 1863 a 1885.
Předseda Matice Velehradské P. Jan Peňáz připomněl, že pro unavený Západ je Velehrad místem načerpání nových sil, jako když si přes noc odpočineme a na východě vychází slunce.
“Proto Velehrad vždycky znamená spojení křesťanského Východu a Západu. Ať pro nás znamená propojení jakési pochopitelné únavy s novou chutí a odhodláním.”
Sekretář Matice Velehradské Petr Hudec zhodnotil činnost občanského sdružení v roce 2009 a představil plán pro letošní rok s přesahem do let příštích. Ke stěžejním projektům patří dokončení Poutní cesty růžence a vybudování nového náhrobku cisterciáků na místním hřbitově. Dále je to pořádání kulturních akcí, které jsou odpovědí Matice Velehradské na potřebu rozvoje cyrilometodějské tradice. Poděkoval za obětavou práci odstupujícímu výboru a kontrolní komisi.
Předsedkyně kontrolní komise Jarmila Háblová přednesla zprávu o hospodaření a vyjádřila nad ním uspokojení. Poté proběhlo představení kandidátů do výkonných orgánů Matice Velehradské a následná volba. V další části programu pozdravili účastníky valné hromady zástupci spřátelených matic – Matice svatohostýnské, Matice svatokopecké a Matice svatoantonínské. Všichni delegáti se shodli na tom, že je zde velký prostor pro spolupráci.
P. Pavel Ambros tlumočil pozdrav kardinála Tomáše Špidlíka z Říma. Velehradský farář P. Petr Přádka seznámil účastníky valné hromady s projekty na obnovu Velehradu. V závěru setkání byly oznámeny výsledky voleb.
Do výboru Matice Velehradské byli zvoleni: P. Jan Penáz, P. Petr Přádka, SJ, Mgr. Petr Hudec, sestra Kateřina Němcová, SCM, Zdeněk Tománek, Mgr. Jakub Macek. Sedmým členem výboru, kterého jmenuje protektor, byl potvrzen Ing. Josef Indra.
Do kontrolní komise byli zvoleni: Ing. Jarmila Háblová, Mgr. Antonín Haloda, Bc. Martin Schreier, P. František Brázdil, SJ, Ing. Michaela Šojdrová.
Po závěrečném požehnání byla písní Bože, cos ráčil valná hromada zakončena.
Nejbližší akcí Matice Velehradské je Víkend gregoriánského chorálu na Velehradě pod vedením zkušených lektorů, který se uskuteční ve dnech 12. až 14. března. Akce je určena všem amatérským zájemcům o tento druh liturgického zpěvu. Více informací lze získat na: www.maticevelehradska.cz
Oldin, Petr Hudec

Pozvání papeže na Velehrad

Zástupci Zlínského kraje a statutárního města Zlín a obce Velehrad chtějí v roce 2013, kdy oslavíme 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Moravu, pozvat na Velehrad papeže Benedikta XVI. Již v listopadu letošního roku proto odjíždějí k papežské audienci do Vatikánu.
O papežské návštěvě v roce 2013 se začalo hovořit dlouho před letošní návštěvou Benedikta XVI. Tato myšlenka ještě více zesílila před měsícem, kdy byla v Itálii na návštěvě zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů. Při pracovním jednání po jednom z italských koncertů doporučil velvyslanec ČR ve Vatikánu zástupcům regionu pozvat papeže na chystané oslavy významného výročí již nyní.
“Kraj, město i obec přikládají této relativně vzdálené události velký význam. Proto zastupitelé kraje i města jednomyslně schválili projekt Velehrad 2013,“ uvedl náměstek zlínské primátorky Mgr. Miroslav Kašný, který spolu s náměstkem hejtmana Zlínského kraje Ing. Jindřichem Ondrušem do Vatikánu pojedou, aby zde papeži předali předběžné pozvání.
“Všichni tři partneři jsou si dlouhodobě vědomi významu poutního místa Velehradu jako místa setkávání kultur, tradic, Východu a Západu a dialogu mezi nimi. Z těchto důvodů také vnímají pozvání Svatého otce jako nové povzbuzení a inspiraci k zachovávání odkazu sv. Cyrila a Metoděje a velehradské tradice,“ uvedl Ing. Jindřich Ondruš.
Josef Pala

Ke kořenům baziliky

V měsíci říjnu 2009 došlo již potřetí v historii Velehradu k obnažení původního románského průčelí. Jeho zbytky byly objeveny v rámci odvodňovacích prací v poutním areálu v letech 1903 až 1907. Dr. Janu Nevěřilovi se tehdy naskytla příležitost provést systematický archeologický průzkum. Vyvrátil názor A. Prokopa, že původní románský kostel byl kratší, než jak se nachází v současnosti po barokní úpravě. Byl zjištěn pravý opak. Velká pozornost byla tehdy zaslouženě věnována románskému ústupkovitému portálu a také bočnímu portálku na severní straně tzv. brance mrtvých. Po dokončení prací byly nálezy zasypány hlínou. Podruhé bylo průčelí odkryto ve 30. letech 20. století. Důvodem byly přetrvávající problémy s vlhkostí zdiva baziliky. Proto došlo v roce 1937 k probourání průchodů mezi jednotlivými kryptami pod bočními kaplemi, aby se tak docílilo cirkulace vzduchu a do systému chodeb byla zahrnuta i nově vybudovaná spojovací chodba před průčelím. Tím byly vytvořeny podmínky pro zpřístupnění velehradského podzemí.
Práce před velehradským průčelím zahájené letos na podzim si vyžádal havarijní stav lapidária. Izolace ze 30. let minulého století již nefungovaly a do lapidária značně zatékalo. Stavební zásah si vyžádal na dobu nezbytně nutnou uzavření hlavního vchodu baziliky. Veřejnost se může do baziliky dostat dvěma zadními vstupy na východní straně. Stavební obnova průčelí je součástí šířeji pojaté rekonstrukce lapidária, která je zaměřena na obnovení původního způsobu přirozeného větrání prostorů a má za cíl zajistit stabilní systém trvalého odvodu vlhkosti.
Stavební obnova byla vždy v historii Velehradu spojována i s obnovou duchovní. Stejně tak i v rámci tohoto programu byla navázána spolupráce s trnavskými jezuity, kteří rovněž opravují svůj kostel. V rámci projektu s názvem Velehrad – Trnava, společné kořeny jezuitské kultury a vzdělávání probíhají duchovní a kulturní akce. Vracíme se tedy na Velehradě nejen ke kořenům stavby baziliky, ale také k našim duchovním a souvisejícím kulturním kořenům.
Zahájení prací bylo umožněno získáním dotace z Programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Slovenská republika 2007 – 2013 a díky finančnímu příspěvku od Zlínského kraje. Celkové investice do lapidária v rámci tohoto projektu dosáhnou částky kolem 10 mil. korun. Zlínský kraj přispěl v letošním roce částkou 150 000 Kč také na restaurování oltářního obrazu Nanebevzetí Panny Marie, který má pro baziliku kardinální význam jak pro svoji uměleckou hodnotu, tak také tématiku.
Petr Hudec

Starší články o dění na Velehradě