STARÁ VODA - ALTWASSER, archiv

Zájem o poutní místo matky Panny Marie
Do bibliografického soupisu literatury o devastací postiženém poutním místě Stará Voda u Města Libavé přibyla v posledních letech nejen četná pojednání v periodickém tisku, ale také nově zpracované publikace. V roce 1997 vydalo olomoucké nakladatelství Danal rozsáhlé dílo s příspěvky šesti autorů nazvané Poutní místo Stará Voda. V publikaci téměř dvousetstránkové a bohatě ilustrované jsou pojednání o pohnuté historii a umělecké hodnotě poutního areálu, piaristické koleje a tzv. Královské studánky. O dva roky později otiskli dva členové výše uvedeného kolektivního díla - Jan Bombera a Jana Krejčová - rozsáhlé pojednání Stavba kostela sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě na Olomoucku (Vlastivědný věstník moravský, 51, 1999, str. 233-246, 4 obr.). Zveřejnili některé dosud neznámé archivní materiály z výstavby, probíhající v letech 1681 až 1689 z iniciativy olomouckého biskupa Karla z Lichtenštejna - Castelkorna.
Třetí dílo, které vyšlo nedávno (srpen 2003) v nakladatelství  Burian a Tichák, se svou hodnotou důstojně připojuje k prvně uvedenému kolektivnímu sborníku. Autorka Jana Krejčová mu dala název Poutě do Staré Vody u Libavé ke sv. Matce Anně starovodské, uctívané v kostele sv. Jakuba Většího a sv. Anny. Se zaujetím čteme o poutích k starému i novému kostelu, začínající v druhé polovině 16. století, a trvající přes mnohé zábrany až do naší přítomnosti. Krejčová píše o farnostech, ze kterých se putovalo do Staré Vody, o tamních kramářích, o upomínkových pohlednicích a obrázcích, o votivních darech. Zveřejňuje také svědectví několika pamětníků. Obdivuhodná je pečlivost zpracování a citace dokumentů. Připojeny jsou rejstříky osob i míst a odkazy na archiválie a literaturu. Autorka dala navíc publikaci o 124 stranách vkusný vzhled vlastní grafickou úpravou, svými barevnými fotografiemi na obálce a 26 dobovými reprodukcemi vhodně do textu zasazenými.
Někdejší obyvatelé Staré Vody, kteří z Německa každoročně přijíždějí na poutní místo, uhradili letos položení nové dlažby v chrámu. Brzy by se mělo rozhodnout o úpravách vnitřního pláště cenné barokní stavby. Bylo by žádoucí, aby k poutnímu chrámu přibyly i objekty sloužící duchovnímu a kulturnímu životu, jak je tomu v obnoveném poutním místě ve Zlatých Horách. 
Bohuslav Smejkal, Oldin 12/2003 

300 let Královské studánky a pouť ve Staré Vodě
Tradiční pouť na svátek svaté Anny se uskutečnila ve Staré Vodě v sobotu 26. července 2003. V neděli 27. července zde byla sloužena mše svatá v německém jazyce pro bývalé obyvatele odsunuté v roce 1946 do Německa. Zásluhou jejich finanční sbírky je v kostele od dubna letošního roku nová podlaha z pískovce a žuly a poutníci již nešlapou v prachu a rumisku. Poutníci uskutečnili kdysi tradiční světelný průvod ke Královské studánce, která letos doznala také velkých změn. Skauti na podzim a v jarních měsících vykopali a odvozili asi 90 cm vysokou vrstvu rumiska ze zřícené klenby a stěn kapličky nad pramenem. Vyčistili a obnovili původní potrubí a kaskády na odvod vody, byly znovu vybetonovány poničené základy a podlaha balkonu a kaple. Uvažuje se o obnově původní barokní kaple, která má letos výročí 300 let od dokončení. Přestavbu původní dřevěné kapličky řídil stavitel Matouš podle plánů mistra Petra Techeta z Budišova a byla předána 17. července 1703.
Při pouti byly v prodeji také dvě nové knihy vztahující se ke Staré Vodě. Autorkou obou těchto publikací je olomoucká grafička Jana Krejčová. První z nich je o historii poutí do Staré Vody a druhá útlejší, popisuje historii Královské Studánky. V knihách je použito i větší množství historických fotografií a dokladů.
Logo skautské akce Obnova Staré Vody a 300 let Královské studánky vytvořil olomoucký grafik Ladislav Rusek.
JUDr. Jan Pečínka, vedoucí 19. střediska Junáka ve Velkém Týnci, Oldin 9/2003

Obnova je v rukou skautů a německých rodáků 

K setkání pétépáků na VVP Libavá 2003
Na tři sta někdejších příslušníků Pomocných technických praporů - Vojenských táborů nucených prací (PTP/VTNP) - jež občanská veřejnost zná pod pojmem "Černí baroni" a dalších čestných hostů se dne 5. června 2003 dostavilo na své tradiční, již osmé setkání. Konalo se v lokalitách Vojenského výcvikového prostoru Města Libavá a ve starobylém poutním kostele ve Staré Vodě.
Po úvodní části ve Městě Libavá byli účastníci setkání převezeni vojenskými autobusy do Staré Vody k poutnímu chrámu, kde se zúčastnili Eucharistické Oběti za zesnulé pétépáky a jejich rodiny. 
Hlavním celebrantem byl Mons. Graubner, koncelebrovali Mons. Lobkowicz, P. Jiřím Mikulášek a pétépáčtí kněží: P. Antonín Pospíšil (Jívová), P. Stanislav Lekavý (Zlaté Hory), P. Hubert Šula (Hladké Životice), P. Bohumil Vícha (Zborovice) a další. 
Unisono jsme při bohoslužbě pěli unionistickou cyrilometodějskou mešní píseň "Bože, cos ráčil před tisíci roky..." a na závěr zabouřil chrámem svatováclavský chorál...
Po mši svaté požehnal otec acibiskup překrásně vyšívaný pétépácký prapor, který bude natrvalo připomínat všem budoucím generacím vděčnost Pánu, že nás za bolševika vždy ochraňoval a přivedl až k pádu komunismu v listopadu 1989. 
Bratr Dr. Dufek poděkoval za "pétépácké poutníky" duchovním otcům za odslouženou mešní Oběť a znovu připomněl, že naší devizou při vstupu do eurostruktur neodmyslitelně patří a zůstává duchovní dědictví cyrilometodějské a svatováclavské! 
Své memento zakončil slovy: "Bratři a sestry, nedovolme, aby v českém národě umřela historická paměť! Národ, který si neváží své historie, dřív, nebo později zahyne!" 
Po opětovném příjezdu do Města Libavá pokračoval program obědem, besedou a koncertem Posádkové hudby Olomouc. Účastníci rovněž poděkovali organizátorům celé akce - hlavně Armádě české republiky, která se tak každoročně revanžuje svým nejzasloužilejším dřívějším příslušníkům.
František Antonín CIGÁNEK

Oprava poutního kostela ve Staré Vodě
Po několikaleté přestávce opět ožily 2. srpna 2002 prostory kostela svaté Anny a svatého Jakuba ve Staré Vodě na Olomoucku. Stojí ve vojenském prostoru Libavá a za totality jej zcela zdemolovali sovětští a čeští vojáci. Chybějící peníze na opravu poutního kostela sehnalo sudetoněmecké krajanské sdružení. 
Miroslav Papoušek z Památkového ústavu v Olomouci sdělil novinářům řekl, že Podpůrný spolek odsunutých Němců dal na opravu kostela zhruba 1,7 milionu korun. 
"Za získané peníze chceme do listopadu dát do pořádku zničenou podlahu. Na podzim vypracujeme projekt dalších oprav a budeme se snažit získat peníze na jeho realizaci." 
Kostel je významnou barokní stavbou italské architektury z konce 17.století. Do konce 30. let minulého století byl významným poutním místem. Chátrat začal po druhé světové válce, kdy se stal součástí vojenského prostoru a terčem při výcviku sovětských a českých vojsk. Armáda zasadila památce citelnou ránu. Na zdech kostela jsou dodnes různobarevné nápisy ruských vojáků, které překrývají unikátní malbu.
(ps)

Celostátní pouť "pétépáků"
Dne 6. června 2002 se ve Staré Vodě u Libavé na Olomoucku uskutečnil sedmý ročník duchovního setkání členů PTP (Pomocných technických praporů) a současné české armády. Poutní mši svatou v 9 hod. zde celebroval olomoucký arcibiskup Jan Graubner spolu s ostravsko-opavským biskupem Františkem Lobkowiczem a zúčastnilo se jí přes pět set osob.
(ps)

Setkání pétépáků na Libavé
Přes 450 "absolventů" bývalých Vojenských táborů nucených prací - Svazu Pomocných technických praporů (VTNP-PTP) se sešlo 6. června 2002 na tradičním již sedmém setkání s Armádou České republiky. Akce se uskutečnila - jako obvykle - v městě Libavá - ve Vojenském výcvikovém prostoru (VVP) a ve Staré Vodě.
Ani mimořádně nepříznivé, deštivé počasí neodradilo pétépáky, aby prokázali, že duch někdejší pospolitosti v útvarech VTNP za Čepičky, kdy jim totalitní bolševický režim vypálil do čela signum "osob nežádoucích" - nezlomil jejich duševní sílu, i když je jejich stávající "fyzička" čím dál ochablejší. Nejeden pétépák se dostavil na mítink s francouzskými holemi. Zůstává holou realitou, že každoročně těch tělesně postižených "černých baronů" přibývá...
František Cigánek, Přerov

Pouť bývalých příslušníků pomocných technických praporů 
(PTP, pétépáků neboli černých baronů) se uskutečnila ve čtvrtek 7. června 2001 ve Staré Vodě ve vojenském újezdě u Města Libavá. Organizace celé akce pro příslušníky PTP, (jejíž součástí byla i pouť ve Staré Vodě) se konala v režii Armády ČR. 
Mši sv. v 10 hodin celebroval olomoucký arcibiskup Jan Graubner a ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz a účastnilo se jí 250 poutníků, kteří přijeli v sedmi autobusech. 
Kázání přednesl otec František a připomněl v něm těžké chvíle, které museli příslušníci PTP v minulosti prožít a z nichž se na některé s odstupem času  vzpomíná i s humorem. Byla to ale těžká doba, mnozí na ni doplatili zdravím. Jako křesťané ale na minulost nesmíme pohlížet se zahořklostí kvůli tomu, že ti, kteří všechno zavinili nebyli dostatečně potrestání.
Poutní místo ve Staré Vodě a kostel svou vnitřní zdevastovaností přímo evokuje vzpomínky na to, co se v minulém režimu vlastně dělo. Je to varovný památník na dobu nedávno minulou.
Ivo Buráň

Pouť farností Holešova a Kroměříže do Staré Vody
Tradiční pouti ke sv. Anně a sv. Jakubovi ve Staré Vodě, ležící ve vojenském prostoru Libavá na Olomoucku, se 29. července 2000 zúčastnili také poutníci z holešovské a kroměřížské farnosti, s nimiž přijela i dechová hudba z Břestu, která doprovodila poutní bohoslužbu a poté hrála pro radost poutníků na venkovním prostranství před kostelem.
Holešovští poutníci přijeli do starobylého poutního místa autobusem po vojenské silnici od Velké Bystřice. Neobvykle široká silnice, kterou po desetiletí rozrývaly železné pásy tanků a těžká kola transportérů, se za Městem Libavou svažuje do údolí. Na jeho dně, tam, kde byla před lety vesnice Stará Voda, stojí osamocený barokní kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího. Postavil jej v letech 1680 až 1686 významný italský stavitel Pietro Giovanni Tencalla. Venkovní části kostela byly nedávno opraveny, totálně zdevastovanému interiéru dosud vévodí azbukou psané nápisy Moskva 678, Taškent 1986, Družba... Jan Evangelista Purkyně či Antonín Cyril Stojan, kteří zde kdysi studovali na piaristické koleji, by se asi dnešnímu stavu podivili. Do osudu kostela, koleje i obce zasáhl osudově nejprve rok 1945, kdy při bojových akcích celá kolej vyhořela a nebyla již obnovena, a pak rok 1946, kdy bylo odtud nuceně odsunuto osmdesát německých rodin a poté bylo toto místo začleněno do vojenského výcvikového prostoru Libavá.
Kostel, vzácná barokní stavební památka, veškeré zařízení, plastiky před kostelem i kolejí se staly obětmi nepochopení kulturních hodnot naší minulosti. To, co nestačili zničit naši vojáci, dokonali po roce 1968 v destrukci neméně nápadití vojáci z Východu. Kromě toho, že vyrabovali vnitřní zařízení, dokázali rozbít i to, co nešlo odnést, např. unikátní kryptu, kterou uvnitř kostela vyhodili do povětří.
Po roce 1991 byla obnovena vnější část kostela (na rekonstrukci přispěli také zdejší rodáci z Rakouska a Německa), zcela zničený interiér byl pouze uklizen a zabezpečen, aby zde nehrozilo nebezpečí pro návštěvníky kostela. Bez ohledu na současný stav byla v první polovině 90. let obnovena tradice slavných poutí, a to pod duchovním vedením premonstrátů ze Svatého Kopečku u Olomouce a oblátů z Kroměříže. Každoročně sem zvláště kolem svátků sv. Anny a sv. Jakuba směřují kroky tisíců našich poutníků i německých obyvatel. Organizačně zde pomáhají skauti z Velké Bystřice, Oder a dalších míst.
Letošní poutní bohoslužbu vedl – stejně jako v posledních letech – někdejší svatokopecký kaplan P. Marián Husek. Společně s ním sloužilo mši svatou asi deset kněží. P. Husek v promluvě mj. připomněl, že k poutím nedílně patří lítost a kajícnost nad utrpením a zlem, které člověk způsobil svým bližním. Tomu musí předcházet usmíření člověka s Bohem a s ostatními lidmi. Právě na tomto místě zněly tyto myšlenky s mimořádnou naléhavostí. Také letos si zde po vyznání vin podali ruce čeští a němečtí poutníci, aby si odpustili staré křivdy a snažili se o usmíření. Mnozí z nich zde v uplynulých letech navázali osobní přátelství. Když se letos po ukončení poutě loučili, slíbili si, že se na tomto místě znovu setkají i napřesrok.
Ing. František Rafaja, Holešov