Poutní místo a letovisko Skála Panny Marie
(severozápadně od Oder ve směru na Vítkov, odbočit na Klokočůvek a vlevo -
GPS 49°43'8"N, 17°44'1"E)
leží v překrásném, hlubokém a lesními stráněmi obklopeném údolí, v severní
části území městečka Spálova, v těsné blízkosti řeky Odry, která zde tvoří
starou zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem. O počátku poutního místa se
dochovala řada zbožných pověstí a legend ve Spálově i v okolních obcích.
Ke
konci třicetileté války v době švédských válek (1642 až 1648) byl podle
pověsti ve zdejší skalní jeskyni vodou z jejího pramene zázračně uzdraven a
zachráněn před smrtí raněný a vysílený voják, a to na přímluvu Panny Marie,
která se mu zde zjevila po jeho vroucích modlidbách. V té době byl správcem
fary ve Spálově řádový kněz - augustinián z Fulneka Jiří Václav Wolf (1636 -
1655). Zpráva o zázračném uzdravení vojáka se roznesla brzy ze Spálova po
celém okolí. Mlynář z blízkého Spáloského mlýna pořídil prý do jeskyňky
obraz P. Marie a jeho chromý "mlynářčík" z téhož mlýna o toto místo vzorně
pečoval a chodil se sem pravidelně modlit, protože do Spálova do kostela
bylo pro něho velmi těžké docházet. Postupem času se k milostivému obrazu P.
Marie přicházelo modlit a prosit o pomoc v nemocech a strastech stále více a
více poutníků z celého okolí.
Spálovská fara a farní kostel sv. Jakuba Staršího jsou velmi starého
založení. Písemné doklady o nich sahají do doby kol roky 1378 a do roku
1408. V letech 1732 - 1734 byl starší kostel přestavěn a zvětšen na barokní
chrám v dnešní podobě. Nově byla postavena loď a věž, a zůstalo dochováno
jen starší gotické kněžiště ze 16. století. Stavbu kostela prováděl zednický
mistr Matyáš Schwarz z Olomouce, farářem byl 1733 až 1749 Augustin Ambrož
Handka, rodák z Nového Jičína.
Pověst udává, že po postavení chrámu se rozhodli obyvatelé Spálova přenésti
zázračný obraz P. Marie do svého obnoveného farního kostela. Dále pověst
vypravuje, že obraz byl třikrát přenesen do Spálova na oltář, ale pokaždé
záhadně zmizel i z uzamčeného kostela, a byl vždy opět nalezen ve Skále u
Odry. To bylo považováno za přání Bohorodičky a od té doby byl již obraz
ponechán trvale na původním místě, a Spálovští se zavázali konat každoročně
8. září pouť ke Skále P. Marie. o konání těchto poutí jsou dochovány zápisy
v Pořadu služeb božích.
Protože lidé byli přesvědčení o léčivých účincích zdejší vody, postavila zde
spálovská vrchnost (Mořic svob. pán Záviš z Osenic, 1841 - 1873), vanové
lázně k využívání vodoléčby, která byla v minulém století všeobecně uznávána
a používána. Tyto vanové lázně jsou písemně doloženy již k roku 1848 a léčil
v nich vodou a koupelemi první spálovský vrchnostenský lékař Laurenz
(Vavřinec) Tichý, jehož pomník stojí u zdi sakristie spálovského kostela.
První malá hospoda u Skály P. Marie čp. 210 byla postavena v roce 1852 a
jejím prvním hostinským byl Josef Böss, býv. panský sluha a stolař na
spálovském zámku, rodák z Valašského Meziříčí. Dřevěné vanové lázně zničil
později požár a nebyly již bohužel více obnoveny. Původní
obraz P. Marie byl před 100 lety nahrazen kamennou sochou P. Marie s
Ježíškem v náručí, kterou dala udělat v obci Gurawa v Haliči (dnešní Polsko)
u tamního kamenosochaře majitelka hostince Marie Futschiková roz. Bössová, a
jež stojí podnes na oltáři v jeskyni. Socha byla přivezena koncem 80. let
nedlouho před rokem 1891, kdy byla dokončena stavba dráhy Suchdol - Budišov,
a musela být proto ze Suchdola přivezena selským povozem. Při dopravě přes
kamenitý brod v Odře u Klokočůvku byla nárazy vozu poškozena (ulomila se
hlava) a musela býti před postavením na tář nejprve opravena.
Zajímavou památkou je kamenná kruhová nádržka na pramenitou vodu vytékající
z jeskyně. Podle starých vypravěčů je to prý původní kamenná křtitelnice ze
spálovského kostela, která sloužila svému původnímu účelu do roku 1619, kdy
byla nahrazena renesanční cínovou křtitelnicí, jež je v kostele dodnes. Autor: František Šustek
