Poutní místa na Moravě a ve Slezsku vyhledávají tisíce věřících

K nejvýznamnějším poutním chrámům mezi Vsetínem, Novým Jičínem a Frýdlantem nad Ostravicí je dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti.

Typickým poutním místem hluboko v beskydských lesích je dřevěný kostel sv. Antonína na hoře Prašivá.

Poutní místa ne severu Moravy a ve Slezsku se po roce 1989 opět stávají oblíbenými místy k masovému setkávání věřících i k individuální pouti jedinců, kteří věří ve zvláštní moc po staletí navštěvovaných míst, kde víra zanechává neuchopitelné a přece patrné kouzlo, jemuž se dá snadno podlehnout.
"Dnešní návštěvník poutních míst může být osloven zajímavou historií, či nádherou umění. Ze srdce však přeji každému, aby zakusil pravý příchod poutníka, který může být obdarován, který umí otevřít srdce, který dokáže odevzdat své starosti, aby prožil setkání, které mění srdce, občerstvuje, naplňuje nadějí i pokojem. A jestli bývalo zvykem z pouti přinést perníkové srdce, kéž se po návratu podaří obdarovat všechny blízké tím, co naplňuje srdce poutníka po setkání s Bohem," vzkázal před časem všem poutníkům olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Poutě jako takové, jejichž historický základ je v poutích do Svaté země zhruba od 2. století našeho letopočtu, se na našem území rozvíjí převážně až za časů baroka, tedy od počátku sedmnáctého, ale hlavně v průběhu první půle osmnáctého století. Většina poutí se konala bez ráznějšího přerušení od těchto let až po komunistický převrat v roce 1948. Zvláště po zrušení klášterů v roce 1950, jejichž řeholníci se s láskou starali o desítky nejznámějších poutních míst, byla řada poutních míst zrušena, konání poutí zakazováno, a tam, kde poutě přežívaly, byli věřící často sledováni a lustrováni, čímž jim vznikali problémy v práci i v rodině. Teprve rok 1989 přináší svobodnou obnovu poutních tradic.

Nesčetně poutních kaplí a kostelíků dali postavit zázračně uzdravení či zázrakem zachránění lidé. Ti bud už předem slibovali, že na určitém místě postaví boží stánek, pokud jejich zlá nemoc poleví, nebo postavili kostel přímo v místě, kde jim bylo dáno se vymanit ze zlé nemoci, či v místě, kde si nějakým způsobem zachránili život.

V celém Pobeskydí i na Těšínsku je podnes živá legenda zakladatele dřevěného poutního kostelíčka na hoře Prašivá. Podle legendy měl ve zdejších hlubokých lesích lovit jeleny majitel frýdeckého panství Jiří z Oppersdorfu. Jeden z postřelených jelenů ale měl lovce ve smrtelném zápase zaklínit svými parohy u mohutného stromu. A právě z vděčnosti za své pozdější zachránění nechal hrabě vystavět dnešní široko daleko proslavený poutní kostel.
Podobně dal vystavět kapli v Dolních Životicích na Opavsku roku 1769 Karel Orlík, hrabě z Lazisk. I on tak učinil jako výraz pokory a vděčnosti nad svým zázračným uzdravením z těžké nemoci. Od té doby přišlo ke kapli stovky věřících s nadějí, že i jim bude pomoženo. Nejhojněji se tak údajně dělo v letech 1829 - 31, kdy v Opavě řádil mor.
Velká epidemie cholery na Jablunkovsku roku 1836 přivedla na prosebnou pout ke kříži v beskydské Salajce u Horní Lomné zástup poutníků. Nedlouho po pouti cholera skutečně ustoupila, proto zbožní poutníci nechali v letech 1894 - 96 postavit v obci novogotický kostel, který je dodnes vyhledávaným poutním místem na Těšínsku.
Nikoliv s jelenem jako na hoře Prašivá, ale s medvědem, se měl setkat hrdina legendy, která dala základ dnešní kapli svaté Trojice v Hanušovicích na Šumpersku. Legenda říká, že někdy v polovině 18. století vracel se z posvícení domů jistý houslista. Unaven usnul pod stromem až ho probudilo temné mručení. Blížil se k němu medvěd.
Bez rozmyšlení vzal housle, ranec s výslužkou a vyšplhal na mohutný strom. Medvěd se však uvelebil pod stromem a neměl se vůbec k odchodu. Nepomohla ani hra na housle, ta se naopak medvědovi líbila, postavil se na zadní a kolíbal do taktu. Posvícenské koláče mu sice chutnaly, ale k odchodu ho nepřiměly. S přibližujícím večerem se houslista začal modlit a v tom se ozvala rána. To hajný na obchůzce medvěda zastřelil. Zachráněný houslista umístil na mohutný buk, na němž trávil hodiny strachu, obrázek sv. Trojice. Později tu byla vystavěna kaple.

Vznik poutních míst má v mnoha případech i souvislosti s válečnými událostmi.

Novojičínské poutní místo k Bolestné Matce Boží k takzvané "Španělské kapli" má například přímou souvislost s krutou třicetiletou válkou. V létě roku 1621 měla Nový Jičín držet posádka neapolských vojáků (někdy též španělských, neboť Neapolsko v té době patřilo španělskému králi), která stála na císařské straně. K městu se však přiblížil protivník v podobě krnovského knížete Jana Jiřího, který posádku obklíčil. Obležená posádka sice měla být vyzvána k složení zbraní a volnému odchodu. Když tak ale Neapolci učinili, byli bez boje všichni povražděni. Nad jejich společným hrobem později vzniklo známé poutní místo.
Podobně se vedla krvavá řež v době třicetileté války i na březích Odry poblíž Spálovského mlýna. Několik císařských vojáků se tehdy ukrylo v jeskyni ve skále u Odry, ale až ne jediného, všichni podlehli zraněním. Poslední vojín byl zachráněn na přímluvu Panny Marie, která se mu zjevila po jeho vroucných modlitbách a ze skály vytryskl životodárný pramen. Ten teče u oblíbeného poutního zastavení podnes a místo nese název "Panna Marie ve skále"

Epidemie cholery i roj včel. To jsou atributy legend, které se vážou k poutnímu kostelu Božího Těla nedaleko Bludova v okrese Šumperk.

Lidová pověst o vzniku kostela vypráví o selce z obce Hrabenov, která věřila, že když nakrmí své včely svatou hostii, budou rázem snášet nebývalé množství medu. Jednou při mši si proto hostii tajně uschovala pod sukně. Cestou domů ale únavou usnula v trávě na louce a roj divokých včel hostii selce sebral, zanesl do dutého stromu, v němž se posléze objevila monstrance. Vykotlaný strom měl údajně stát na místě dnešního hlavního oltáře.
Poutě ke zdejšímu kostelíku, prameny prokázané už roku 1553, dostaly nový impuls po epidemii cholery, na kterou zemřelo v Bludově v roce 1885 na 180 osob. Bludovští se proto veřejným a slavným slibem zavázali, že budou konat velké poutě v den svátku světce, kdy cholera ustane. To se stalo 4. září na den sv. Rozálie, ochránkyně proti moru. Vedle svátku sv. Rozálie se dnes ke kostelu konají poutě i na svátek Božího Těla.

Častým důvodem pro zřízení poutního místa byly také vizionářské sny našich předků.

Například dnes už zbořená poutní kaple sv. Anny v polích mezi Opavou, Jaktaří, Slavkovem a Oticemi byla vystavěna jistým knězem, kterému se zdál sen, v němž mu sv. Anna přikazovala jít do jisté vsi a zaopatřit svátostí umírajících zbožnou dívku, která velmi uctívala obraz sv. Anny. Kněz uposlechl a dívku skutečně nalezl. Na paměť celé události byla postavena právě poutní kaplička sv. Anny..
Podobně byla na hradeckém panství postavena Křížová cesta takzvaná Slezská Kalvárie. Důvodem pro stavbu nákladné Křížové cesty byl sen hraběnky Anny Thomagniniové, v němž se jí zjevil ozářený kopec, k jehož vrcholku stoupal Kristus a zářící postavy nesoucí kříže. Vše se odehrálo na kopci naproti hradeckému zámku, kde také hraběnka nechala Křížovou cestu vzápětí postavit.

Počátky slavných poutních míst jsou často spojeny i s tragickými činy a snahou se s nimi nějakým způsobem vyrovnat, poprosit takto o usmíření. Leckdy šlo i o nejtěžší trestný čin - o vraždu.

O založení slavného poutního chrámu v Hrabyni na Opavsku se například vypráví legenda, v níž je nechvalným hrdinou zlostný sedlák. Ten prý v hněvu shodil svého devítiletého chlapce spícího na voze tak nešťastně, že chlapec zraněním podlehl. Sedlák hnán výčitkami svědomí odešel na pout do Říma, kde žádal papeže odpuštění. Tem mu prý věnoval obraz a prosil jej, aby na místě, kde zabil syna, postavil kapli. Sedlák po návratu prodal svou usedlost a vybudoval kapli, která se stala základem dnešního poutního kostela.

Poutní místa neprovázejí zázraky jen při jejich zrodu, ale často vroucné modlitby věřících při poutích vedou k zázrakům dalším.

Prameny vyprávějící o slavném slezském poutním místě chrámu Panny Marie Frýdecké ve slezském Frýdku například vyprávějí o ženě stíhané strašlivými bolestmi a malátností hlavy, kterou už ani nebylo možno zpříma pozvednout. Když ji 13. června 1707 dovezl věrný manžel do Frýdku, při vroucné modlitbě strhla se velká bouře, která jako by s větrem odnesla i strašlivou nemoc a žena se vrátila domů do Velkých Losin.
Podobně hluchoněmé Apoleně Robolové stačila touha dotknout se milostné sochy Panny Marie. Stalo se 2. června 1748. Dotek opravdu způsobil, že hluchoněmá začala mluvit a vrátil se jí sluch. Zrak naopak znovuzískala nevidomá Kateřina Zapletalová z Raškovic při vášnivé modlitbě u sochy Panny Marie Frýdecké 30. června 1711.

Přehled nejznámějších poutních míst severní Moravy a Slezska

OKRES FRÝDEK-MÍSTEK - Z poutních míst regionu je nejznámější pout k frýdeckému baroknímu chrámu Panny Marie Frýdecké. Poutí si v minulosti účastnilo vždy několik tisíc poutníků. Svým způsobem proto byly frýdecké poutě slezskou obdobou moravského Velehradu či polské Čenstochové (poutě se konají vždy v neděli po svátcích Navštívení Panny Marie - 2.7., Nanebevzetí Panny Marie 15.8. a Narození Panny Marie - 8.9.).
Další známé poutě může zbožný poutník navštívit v Borové u Frýdlantu (v neděli po svátku sv. Ignáce - 31.7.), na temeni beskydského vrcholu Gruň v tamním dřevěném kostelíčku Panny Marie (v neděli blíže svátku Panny Marie Pomocnice - 24.5.), v karmelitánském klášteře v Horní Lomné na Jablunkovsku (v neděli po svátku Nalezení sv. Kříže - 3.5. a po svátku Povýšení sv. Kříže - 14.9.), na hukvaldském hradě (nejbližší neděli po svátku sv. Ondřeje - 30.11.), na hoře Prašivé k dřevěnému kostelíku sv. Antonína Paduánského (v neděli po svátku sv. Antonína - 13.6.)

OKRES OPAVA - Dříve velmi význačné poutě zažívala malá obec u Opavy - Dolní Životice (kroniky hovoří o 8 tisících poutníků v polovině minulého století) ke své kapli Božského Spasitele (poutě v neděli po svátku Povýšení sv. Kříže - 14.9.). Ještě významnější ale bývala pout k Matce Boží Hrabyňské (v neděli blíže svátku Nanebevzetí Panny Marie (15.8.) či pout takzvanou Slezskou Kalvarií kolem jednotlivých zastavení Křížové cesty (v neděli blíže svátku Povýšení sv. Kříže - 14.9.)

OKRES NOVÝ JIČÍN - Z poutí v tomto okrese má větší význam pout k Bolestné Matce Boží, respektive k takzvané "Španělské kapli" přímo v Novém Jičíně (nejbližší neděli k svátku Bolestné Panny Marie - 15.9.) a pout k příborské Madoně do zdejšího farního chrámu (na svátek Narození Panny Marie a následující neděli - 8.9.). Příbor má ale i svůj druhý poutní kostelík sv. Valentýna (v neděli po Božím Těle).
Nejslavnějším poutním místem okresu je ale bezesporu poutní chrám sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti (na svátek sv. Cyrila a Metoděje - 5.7.). Za zmínku stojí i tradiční pout k romantickému poutnímu místu u skalního pramene pod mohutnou skálou na břehu řeky Odry pod obcí Spálov (v neděli po svátku Narození Panny Marie - 8.9.).

OKRES KARVINÁ - Kromě Orlové v kraji nenajdeme významnější poutní místo.

OKRES VSETÍN - Přes dnešní silnou religiozitu obyvatel Valašska nenajdeme v kraji významnější poutní místa. Mluvíme-li o tradičních poutních místech, můžeme se zmírnit jen o pouti k Panně Marii zašovské v obci Zašová (v neděli po svátku Navštívení Panny Marie - 2.7.).

OKRES BRUNTÁL - K nejznámějším poutním místům na Bruntálsku patřilo v minulosti více míst, dnes se však výraznější poutě konají jen ke slavnému cvilínskému baroknímu chrámu Panny Marie Sedmibolestné nad Krnovem (poutě v neděli blíže svátku Bolestné Panny Marie - 15. 9.).
Z jiných dříve významných poutních míst, která však značně utrpěla devastací převážně ateisticky orientovaného dosídleného obyvatelstva do pohraničí i vandalismem sovětských okupačních vojsk po roce 1968, jmenujme především chrám Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu nad Bruntálem (v neděli blíže svátku Marie Královny - 22.8. a Narození Panny Marie - 9.10.) z roku 1758, který byl za sovětské okupace téměř zničen. Značně zdevastován byl za socialismu i poutní kostelík sv. Anny na Andělské hoře (v neděli bližší sv. Anně - 26.7.). Menší poutě se konají i na Osoblažsku v Rusíně a Liptáni.

OKRES ŠUMPERK - V okrese Šumperk si povšimněme kostelíčka Božího Těla nad Bludovem (poutě v neděli po Božím tělu - pohyblivý svátek), ke kapli sv. Trojice nad Hanušovicemi ve směru na Králíky (v neděli po Svatodušních svátcích - pohyblivý svátek), ke kapli sv. Anny v Hoštejně (v neděli po svátku sv. Anny - 26.7.), ke kostelu Zvěstování Panny Marie v Klášterci u Bludova (na 3. neděli velikonoční - pohyblivý svátek), k chrámu sv. Markéty v Mírově (v neděli po sv. Markétě - 20.7.), ke sv. Anně v e Starém Městě pod Sněžníkem (v neděli blíže svátku sv. Anny - 26.7.), k mariánské kapli v údolí potoka Radničky u Mohelnice (v neděli po svátku Narození Panny Marie - 8.9.) a k takzvané Šubrtově kapli u Zábřehu na Moravě.

OKRES JESENÍK - Poutní kostely na Jesenicku reprezentuje především chrám Panny Marie Bílovodské v Bílé Vodě na Javornicku. Za socialismu sloužilo městečko jako dlouholetý internační tábor pro řádové sestry, přičemž na místním hřbitově jich dnes odpočívá na 700 (poutě v neděli po svátku Navštívení Panny Marie - 2.7. ). Za zmínku stojí i poutní chrámy nad Žulovou u Jeseníku a u Travné na Javornicku.
Symbolem toho, že se u nás poutní místa jen nedevastují, ale že se církev se svými věřícími vrací ke slavným poutním tradicím, je znovuvybudování poutního místa a chrámu Panny Marie Zlatohorské nad Zlatými Horami, který komunisté vyhodili do povětří 22. září 1973 a následně srovnali se zemí.

OKOLNÍ OKRESY - Z sousedních okresů (respektive z okresů, v nichž už nevychází týdeník Region) stojí za povšimnutí především následující tři nejvýznamnější moravské poutní kostely. Svatý Hostýn se svým barokním chrámem Panny Marie Svatohostýnské nedaleko Bystřice pod Hostýnem (asi dvacet poutí od počátku května do října), Velehrad se svým rozsáhlým komplexem cisterciáckého kláštera (hlavní pout 5. července na svátek sv. Cyrila a Metoděje, další poutě každou neděli) a Svatý Kopeček s areálem poutního chrámu Panny Marie Svatokopecké nad Olomoucí.

Převzato z týdeníku Region (okres NJ), Ivan Motýl