2x o historii poutního místa Mariazell v Rakousku

Mariazell leží v rakouské spolkové zemi Štýrsko (Steiermark). Je nejslavnější mariánskou svatyní ve střední Evropě, duchovním a náboženským střediskem katolických národů Dunajského prostoru. 
Zář hořících svíček a nikdy nekončící modlitby jsou už více než 800 let duchovní náplní Mariazell, a to od doby, kdy mnich Magnus z benediktinského kláštera sv. Lambrechta přinesl sochu Panny Marie, vyřezanou z lipového dřeva. 
Jedna malá cela (Zelle) nad podobiznou sochy Marie byla začátkem. Od ní pochází také název Mariazell. 
Pověst o zázračných vyslyšených modlitbách přilákala brzy poutníky z mnoha zemí a kolem roku 1200 nechal hrabě Jindřich Vladislav zbudovat první kostel “Mater Gentium Slavorum” – jako dík za uzdravení z jedné těžké nemoci. 

 Uherský král Ludvík Veliký věnoval kolem roku 1370 ještě dodnes uchovanou kapli milosti, jako dík za slavné vítězství nad východními náboženskými odpůrci Mariazell a “Magna Hungarorum Domina”, které se staly největším poutním místem Maďarů.
Jako žádné jiné místo milosti zůstala Mariazell dodnes úzce spojena s katolickými národy Střední a Východní Evropy, dějiny poutí do Mariazell jsou jednou částí dějin křesťanského Západu.
Císařové, králové a knížata ze všech evropských národů navštívili během staletí Mariazell a našli před Rišskou svatyní vnitřní uspokojení a potěšení.
Kostel, stojící uprostřed nádherné horské krajiny, je v jeho dnešní podobě dílem známého italského stavitele ze 17. století Domenica Sciassia. Hlavní oltář, děkovný dar císaře Karla VI., byl postaven podle plánu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu v roce 1692 (posvěcen byl v roce 1704). Oltář pro milostnou sochu navrhl jeho syn Joseph Emanuel Fischer. Na něm je umístěna trůnící Madona s Ježíškem posazeným na klíně. Ježíšek drží v ruce jablko, zatímco mu matka podává hrušku. Socha vznikla patrně před rokem 1300. 
Kostel byl v roce 1907 povýšen na baziliku.
Mariazell jako “Magna Mater Austriae” (Veliká Matka Rakouska) je dnes, více než kdy jindy, symbolem živé křesťanské víry.
Antonín Kříž , převzato z časopisu Oldin

Historie Mariazell

Podle tradice bylo poutní místo Mariazell založeno 21.12.1157.

Letopočet 1200, uvedený na hlavním portále baziliky, lze pokládat za rok zahájení stavby románské kaple, kterou postavil hrabě Jindřich Vladislav Moravský z vděčnosti za uzdravení z těžké nemoci. První písemná zmínka o "Celle" (cella latinsky komůrka, kaplička, cela) pochází z roku 1243.

Legenda vypráví o vzniku poutního místo takto: 
Opat Otker z benediktinského kláštera St. Lambrecht vyslal v roce 1157 mnicha jménem Magnus do okolí dnešního Mariazell, které klášteru náleželo. Mnich Magnus měl pečovat o duchovní život tamních obyvatel. S dovolením opata si na svou cestu vzal sošku Panny Marie z lipového dřeva. Večer 21.12. roku 1157 mu cestu zatarasil skalní blok. Magnus se obrátil s modlitbou k Panně Marii, na jejíž přímluvu se skála rozestoupila a on mohl pokračovat v cestě. Když dorazil k cíli, postavil sošku Madony na pařez a vybudoval si celu (německy Zelle), která mu sloužila zároveň jako kaple i jako přístřeší. "Maria v cele" dala místu název a stala se vyhledávaným cílem poutníků.
Uherský král Ludvík Velký dal v roce 1370 postavit dodnes zachovanou kapli, jako poděkování za vítězství nad nepřáteli křesťanské víry na východě. Kolem roku 1400 jsou zmiňovány obchody, v nichž si poutníci mohli kupovat votivní předměty a kolem poloviny tisíciletí je již Mariazell známé jako mezinárodní poutní místo. Poutníci přicházeli na toto mariánské poutní místo ve Štýrsku z Bavorska, Čech a Moravy, Francie, Itálie, Chorvatska, Polska, Německa a Švýcarska. Největší počet poutníků přicházel především z Rakouska a Maďarska.
Nový rozkvět zaznamenává Mariazell v době baroka a stává se jakýmsi centrálním poutním místem Podunajské monarchie a Habsburského domu a součástí významné duchovní tradice a duše národů střední Evropy. Dosavadní gotický chrám už nestačil přívalu poutníků, a proto se opat Benedikt Pierin z benediktinského kláštera St. Lambrecht, do jehož působnosti poutní místo náleželo, rozhodl zahájit mohutnou přestavbu v barokním stylu (1644 - 1683). Právě z doby barokní přestavby pochází dnešní charakteristická podoba poutního chrámu.
V roce 1948 bylo Mariazell povýšeno na město, za což vděčí především svému duchovnímu a kulturnímu významu v rámci nejen Rakouska, ale i celé střední Evropy.
Po pádu tzv. železné opony se opět výrazně zvýšil počet poutníků, kteří tak navazují na generace svých předků, jejichž cílem byla milostná soška Matky Boží, která je od věků nazývána "Magna Mater Austriae", "Mater Gentium Slavorum" a "Mater Hungarorum".
Bližší informace nabízí internetová adresa http://www.mariazell.at (v němčině).
Daniel Herman