V sobotu 18. září 2010 proběhl na Svatém
Kopečku u Olomouce dvanáctý ročník tradiční Romské pouti. Této ojedinělé akce se
zúčastnilo bezmála devět stovek převážně romských poutníků z celé Moravy.
Oproti zvyklostem z předešlých let začala akce dopoledním pěším putováním z
Kartouzky (pozůstatky kartuziánského kláštera nedaleko Olomouce) na poutní místo
Svatý Kopeček do baziliky Navštívení Panny Marie. Právě zde v pravé poledne
začala mše svatá za doprovodu romské hudby i zpěvu. Hlavním celebrantem této
velmi dynamické liturgie byl řeckokatolický biskup Ladislav Hučko.
K další části programu se všichni přesunuli do ambitů za kostelem, kde pouť
pokračovala vystoupeními dvaceti převážně romských souborů. Nejen účastníci
tohoto setkání, ale i náhodní návštěvníci tak mohli celé odpoledne sledovat
umění tanečníků i hudebníků; dostali příležitost zatančit si nebo si jen tak
popovídat se svými známými či příbuznými. Děti si užívaly různých zábavných
aktivit, které pro ně připravili zaměstnanci a dobrovolníci z Charity Olomouc.
“Velkou radost nám letos udělal především obrovský zájem o samotnou pouť, ale i
o vystupování v odpoledním bloku. Předpokládali jsme, že si sem cestu najde
přibližně pět set účastníků. To, že jich bylo téměř jednou tolik, je pro mne
dobrá zpráva," neskrývala nadšení Jana Březinová z pořádajícího Střediska
Khamoro olomoucké Charity.
Jelikož se jednalo o pouť, mohli zájemci také využít příležitost k duchovnímu
rozhovoru nebo se zúčastnit modlitby růžence.
“Akci hodnotím jako povedenou, bez pochyby má svůj přínos. Přálo nám i počasí,
takže je jen škoda, že jsme pro velký zájem museli některé zájemce o odpolední
vystoupení odmítnout. Snad na nás nezanevřou a uvidíme se s nimi příští rok,“
uzavřela své hodnocení pouti Březinová.
Romská pouť 2010 mohla být realizována díky finanční podpoře Statutárního města
Olomouce a nadace Renovabis.
Tuto duchovně kulturní akci pořádá Charita Olomouc již do roku 1999. Hlavním
organizátorem je Středisko Khamoro pro etnické menšiny poradenství, které
realizuje programy pro děti, mládež i dospělé příslušníky etnických menšin. Ve
školce, komunitním centru i poradenském centru se snažíme potřebným pomoci mj.
při řešení problémů s integrací do majoritní společnosti a zabránit jejich
sociálnímu vyloučení. František Jemelka
V sobotu 26. a v neděli 27. června 2010
putovaly asi tři desítky poutníků (jejich
počet osciloval mezi 25 a 35) na padesátikilometrové trase nové poutní cesty
mezi Svatým Kopečkem a Svatým Hostýnem. Většina z nich urazila celou trasu, ale
někteří se přidávali cestou a jiní zase odcházeli podle svých fyzických
možností. Na trase je nainstalováno 19 zastřešených panelů s informačními
tabulemi a lavičkami – na Svatém Kopečku, v
Bukovanech, ve Velké Bystřici, Svésedlicích, Vacanovicích, Tršicích, Lazníkách, v Buku, Prosenicích,
Radslavicích, v Pavlovicích u Přerova, v Hradčanech,
Nahošovicích,
Dřevohosticích, v Lipové, v lese Ochozy, v Bílavsku,
ve Slavkově pod Hostýnem a na Svatém Hostýně. Na
každé tabuli je uveden citát z evangelia, popis blízkých pamětihodností,
historie a významných rodáků a taky název náboženské a národní písně, což je
jistě inspirací k zamyšlení pro každého poutníka i turistu. Počasí si dalo
konečně říci po dlouhých deštích a nebylo ani příliš horko - prostě pohoda pro
dlouhé pěší putování.
Pouť začala v bazilice a před bazilikou na Svatém Kopečku a požehnání na cestu
nám dal o. Klement ze zdejší komunity premonstrátů. Na doprovodné vozidlo byla
naložena zavazadla s potřebami na spaní a poutníci se po 7 hod. vydali na cestu.
Cestou se povídalo, modlili jsme se růženec, mlčeli a zamýšleli jsme se nad
smyslem této pouti a třeba i té naší celé pozemské pouti, u informačních tabulí jsme si většinou zazpívali doporučenou
píseň z kancionálu a do pochodu si zanotovali i lidovou píseň. Ti, kteří chtěli
sdílet své pocity a dojmy s jinými tak mohli a atmosféra poutě byla nakloněna i
těm, kteří chtěli být sami a s Pánem. Ti, kteří si
zakoupili vydanou brožuru s mapkami a podrobným popisem trasy, dychtili po
orazítkování publikace na příslušné stránce místním razítkem.
Před 17 hod. jsme došli do Pavlovic u Přerova, kde jsme se ubytovali v objektu
bývalé fary (dnes Děkanátní centrum pro rodinu Ráj). Na 18 hod. byla v místním
kostele zajištěna mše svatá. Za mírný poplatek jsme společně povečeřeli, někteří
z nás se vydali na prohlídku blízkého okolí a ti nejvíce unavení šli brzy spát
na své karimatky a do svých spacáků. Tam nakonec skončili všichni a poutníci
byli rozděleni na muži / ženy. Ráno jsme společně posnídali, zabalili si
svačinky na cestu a po společné modlitbě ve svěžím povětří jsme se vydali na
cestu. Do cíle putování už bylo jen 20 km.
Cesta pokračovala podle ověřeného itineráře krajinou, která se už více vlnila
jak jsme se blížili ke Svatému Hostýnu. A ten poutníci zdolávali už ne ve
společné skupině, ale tak jak znali přístupové cesty z vlastních zkušeností.
Několik poutníků bylo ale překvapeno z toho, jak je ten Svatý Hostýn vysoký a že
na Hané nic takový kopec není. Nikdo nešel nahoru po asfaltce, protože těch bylo po trase dost. A tak se
stalo, že jen 4 poutníci prošli kolem devatenácté informační tabule, kde bylo pro
všechny
přichystáno uvítání Maticí svatohostýnskou a malá svačinka z valašských frgálů.
Ty byly nakonec rozdány až před bazilikou a pouť byla zakončena pontifikální mší
svatou, kterou v 15 hod. celebroval o. arcibiskup Jan. To už byly rozdány
certifikáty o absolvování poutě a po vyzvednutí batohů nastalo loučení.
Na závěr nezbývá než poděkovat paní doktorce Krejčí z Matice svatokopecké a to nejen za bezchybnou
organizaci vlastní poutě, ale především za obrovské množství odvedené práce v
souvislosti se vznikem a realizací tohoto projektu a věřit, že se i letní
putování po této trase stane tradicí jako se stalo tradicí celonoční putování
opravdu "Železných poutníků" v březnu, kdy se zima ještě nerozloučila a jaro zde
ještě není. I.B.
Nově otevřenou poutní stezkou ze Svatého Kopečka u Olomouce na Svatý
Hostýn se v sobotu 26. června 2010 vydali první poutníci, aby tak oslavili
konec školního roku. Téměř padesátikilometrovou trasu si rozdělili do
dvou dnů. Krátce před sedmou hodinou ranní se u baziliky Navštívení
Panny Marie na Svatém Kopečku shromažďuje skupinka lidí, kteří chtějí
být prvními poutníky na nově otevřené poutní stezce z Kopečka na Svatý
Hostýn. Vyhlídka na téměř padesátikilometrovou chůzi nakonec neodradila
nikoho a 25 přihlášených poutníků doplnili i další, kteří absolvují jen
část cesty.
„Chci se zde trochu zklidnit a načerpat síly, poznat nové lidi a získat
nové zážitky," říká jeden z účastníků . Pro jiné je pouť zase časem k
zamyšlení nebo přípravou na putování do španělského Santiaga de
Compostela. O tom sní i náměstek olomouckého primátora Ladislav Šnevajs,
který se na vybudováni stezky podílel a teď ji chce vyzkoušet. Jeho
účast zde má však i jiný cíl: „Těším se, že se ke mně připojí mé dvě
děti a já budu mít čas si s nimi popovídat a říct jim něco osobnějšího,"
doufá.
„Právě v současné době, uspěchané a zaměřené na výkon, je potřeba se
umět zastavit, rozjímat a začít vnímat i jiné hodnoty než ty
materiální," je přesvědčena Zora Krejčí, jednatelka Matice svatokopecké
a organizátorka pouti. Ta také nově příchozí vítá a zájemcům prodává
brožurky do nichž mohou sbírat razítka z jednotlivých stanovišť.
„Inspirovali jsme se už existující poutní stezkou z Hostýna na
Velehrad," říká. Na každém z 19 panelů je napsán citát z Bible, jedna
náboženská a jedna lidová píseň a také informace o daném místě,
osobnostech, historických a kulturních zajímavostech. „U každého
zastavení se citátem naladíme a zazpíváme si písně. Určitě se také
budeme společně modlit," prozradila na začátku pouti jednatelka Matice.
Trasa vedla ze Svatého Kopečka přes Velkou Bystřici, Tršice a Pavlovice
u Přerova, kde poutníci strávili noc. V neděli pak pokračovali přes
Dřevohostice, Bílavsko a Slavkov pod Hostýnem až k hostýnské bazilice.
„Tuto trasu využívají i mladí lidé, kteří už asi třináct let vždy před
Velikonocemi putují v noci na Svatý Hostýn. Ta jejich pouť se jmenuje
Železný poutník," vysvětluje Zora Krejčí. Protože je v této oblasti málo
značených turistických tras, poutní stezka vede většinou po méně
frekventovaných silnicích. „Jen na začátku a pak posledních deset
kilometrů se jde lesem. To je snad ten nejkrásnější úsek, když se před
poutníkem otevře nádherná krajina Hostýnských vrchů," dodává.
Na Svatý Hostýn poutníci dorazili v neděli 27. června odpoledne, kde je
čekala mše svatá s arcibiskupem Janem Graubnerem.
Na pěší pouť ze Svatého Kopečka na Svatý Hostýn volně navazuje už třetí
ročník pěší poutě Hostýna na Velehrad. Její častníci vyjdou v pátek 2.
července a po nocování ve Štípě a v Napajedlích bude putování ukončeno
na Velehradě 4. července v předvečer Národní cyrilometodějské pouti.
„Smyslem pouti ale není ani tak cíl, jako spíš samo putování," říká Ivo
Buráň z Matice svatohostýnské, který se obou poutí účastní. „Najednou je
čas na modlitbu o samotě nebo ve skupině a na přemýšlení. Je to úplně
jiný způsob života, než jaký běžně žijeme," dodává. Katolický týdeník, Jiří Gračka
Oslava 15. výročí návštěvy papeže Jana Pavla II. na Svatém
Kopečku
se konala v pátek 21. a v sobotu 22. května 2010. Byla
zahájena v pátek večer vyprodaným koncertem Hradišťanu v bazilice Navštívení
Panny Marie.
V sobotu 22. května v 10:00 pokračovala pontifikální bohoslužbou, kterou
celebroval o. arcibiskup Jan. Homilie byla zaměřena ke vzpomínkám na Svatého
otce, který v roce 1995 navštívil Olomouc a Svatý Kopeček, kde se setkal
především s mládeží.
Před polednem byla na Sadovém nám. slavnostně otevřena Poutní cesta s naučnou
stezkou ze Svatého Kopečku na Svatý Hostýn pod záštitou náměstků hejtmanů
olomouckého a zlínského kraje.
Po celý den byla v bazilice přístupna výstava fotografií z jubilejní návštěvy, v
zimní kapli baziliky bylo možno zhlédnout filmy z návštěvy a bylo otevřeno i
Svatokopecké muzeum. Za celou zdařilou akci je nutno poděkovat především Matici
svatokopecké a taky zdejším premonstrátům a premonstrátkám.
Matice svatokopecká zve všechny účastníky oslavy a další zkušené poutníky na
úvodní otevírací pěší pouť, která se bude konat v sobotu a v neděli 26. a 27.
června.
Když byla na začátku července 2008 otevírána nová Poutní cesta
Velehrad – Svatý Hostýn, málokdo si tehdy pomyslel, že za dva roky bude
prodloužena o nový padesátikilometrový úsek, který bude mít cílovou stanici na
Svatém Kopečku u Olomouce. Novou Poutní cestu s naučnou stezkou Svatý Kopeček –
Svatý Hostýn slavnostně otevřel na Svatém Kopečku u Olomouce v sobotu 22. května
2010 olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner za přítomnosti hejtmana Olomouckého
kraje Ing. Martina Tesaříka a jeho náměstka Ing. Pavla Horáka. Byla otevřena u
příležitosti 15. výročí historické návštěvy papeže Jana Pavla II. na Svatém
Kopečku u Olomouce v květnu 1995.
Slavnostnímu aktu požehnání nové poutní cesty předcházela mše svatá, kterou v
bazilice Navštívení Panny Marie sloužil olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner
spolu se třemi kněžími místní duchovní správy, P. Bernardem Slabochem, P.
Gorazdem Krušinou a P. Klementem Růžičkou, a bývalým dlouholetým duchovním
správcem na Svatém Kopečku P. Jakubem Berkou, který nyní působí jako
administrátor v Milevsku.
Matice svatokopecká rovněž vydala průvodcovskou brožuru, která obsahuje nejen
mapu celé trasy, vzdálenost jednotlivých zastavení, ale i podrobnější informace
o historii, význačných osobnostech, památkách a zajímavostech daného místa
včetně fotodokumentace, ale zároveň i odkaz, kde lze získat otisk razítka do
brožury, případně turistické razítko. Pro absolventy poutní cesty bude na Svatém
Kopečku v muzeu Matice svatokopecké a na místní faře a také na Svatém Hostýně v
recepci poutního domu č. 3 připraven certifikát o úspěšném ukončení pouti.
Zajímavý projekt se podařilo uskutečnit za relativně krátkou dobu jednoho roku,
a to zvláště díky nesmírné iniciativě JUDr. Zory Krejčí, jednatelky Matice
svatokopecké, a také především díky výrazné finanční podpoře ze strany
Olomouckého kraje, Zlínského kraje a Statutárního města Olomouc. Významně
pomohla také většina obcí a měst, jimiž trasa poutní cesty prochází, a to buď
finančním darem, nebo tím, že na své náklady panel vyrobili a zabudovali, nebo
alespoň dodaný panel sami zabudovali. Oldin 2010/06
Bazilika po třech létech bez lešení
Restaurátorské práce na Svatém Kopečku
jsou prozatím ukončeny. Po třech letech zmizelo z interiéru baziliky Navštívení
P. Marie lešení.
Restaurátorům se během prací na obnově fresek a štuk podařilo dokonce objevit
původní malby a štukovou výzdobu ze sedmdesátých let 17. století. I to jim
pomohlo určit původní barevnost výzdoby chrámu. O patnáctimilionové náklady na
opravu se podělily Norské fondy a Kanonie premonstrátů na Strahově, která
baziliku vlastní.
„Mrzí mě, že jen co opravy skončily, ukradl někdo kovovou kliku od hlavních
vrat. Nevím, komu mohlo něco takového pomoci,“ říká svatokopecký duchovní
správce P Bernard Petr Slaboch. Umělecký kovář Tomáš Zbraněk z Velké Bystřice
nicméně už vyrábí kliku novou.
Od ledna je bazilika na Svatém Kopečku u Olomouce opět přístupná veřejnosti.
Pokud se premonstrátům podaří získat další peníze, měly by opravy hlavní lodi v
budoucnu pokračovat. KT 04/2010 (jej)
Poutní cesta a naučná stezka Svatý Kopeček – Svatý Hostýn
Výbor Matice svatokopecké navázal spolupráci s
Maticí velehradskou a Maticí svatohostýnskou. Výsledkem bylo rozhodnutí uvažovat o
prodloužení již vybudované poutní cesty s naučnou stezkou vedoucí z Velehradu na
Sv. Hostýn až k nám na Svatý Kopeček. Zahájili jsme proto jednání s firmou EXPO
Servis Chvalčov – majitel dr. Troneček, která byla dodavatelem stávající poutní
cesty a měla by být i v našem případě. Z jednání vzešel návrh vést trasu
zamýšlené cesty ze Sv. Kopečka přes Bukovany, Velkou Bystřici, Svésedlice,
Vacanovice, Tršice, Lázníky, Buk, Prosenice, Radslavice, Pavlovice u Přerova,
Hradčany, Nahošovice, Dřevohostice, Lipovou, lesem Ochozy, přes Bílavsko,
Slavkov pod Hostýnem a přes Slavkovskou louku až k hostýnské bazilice. Cesta by
měla měřit asi 50 km, většinou po vedlejších silnicích s minimálním provozem,
měla by sloužit k pěší turistice i cyklistům.
Na trase by mělo být instalováno 20 zastřešených panelů s 2 lavičkami a
informačními tabulemi, které by obsahovaly výsek mapy s vyznačením konkrétního
úseku cesty, výškovým profilem, vzdáleností k dalšímu panelu, citátem z
Evangelia, informaci o kulturně historických událostech, významných rodácích,
památkách, přírodních zajímavostech obce, v níž se konkrétní panel nachází a s
vyznačením sponzora panelu. Pro zájemce by byla k zakoupení průvodcovská
brožura, která by detailně s obrázky rozváděla informace k dané lokalitě a
obsahovala i odkaz na možnost občerstvení, ubytování a získání turistického
razítka v daném místě.
Zamýšlená cesta by tak měla sloužit nejen poutníkům –jednotlivcům či skupinám,
ale i turistům, cyklistům, rodinám s dětmi či vnoučaty, každému, kdo se chce
třeba jen projít, relaxovat a přitom se dovědět něco víc z bible a něco o
minulosti a současnosti krajiny, kterou prochází, anebo kdo chce přitom v klidu
rozjímat a putování, spojené i s trochou osobní námahy, věnovat na nějaký svůj
osobní úmysl. V každém případě tato cesta a informace, obsažené na tabulích,
povedou mj. i k rozšíření všeobecných vědomostí a též poznání přírody, tedy
nesporně k ušlechtilému záměru.
Obvyklým problémem jsou však finance – každý panel včetně jeho osazení a obsahu
informační tabule, tedy i odměny autorům textu, má přijít na 30.000,- Kč. Při
počtu zamýšlených panelů, nákladech na vytištění brožur se orientačně náklady
celé akce pohybují kolem 900.000,- Kč, kterými Matice pochopitelně nedisponuje.
Vlastní zahájení a realizace tedy plně závisí na tom, zda a kolik sponzorů a
dárců se najde. Výbor zatím osobním jednáním se starosty dotčených obcí zjišťuje
jejich stanoviska k umístění panelů – ta jsou většinou kladná, a k případnému
sponzorování – zde je to výrazně horší, oslovujeme i Krajský úřad, Město
Olomouc, Lesy ČR a další potenciální sponzory – uvidíme, jaký bude výsledek.
Současně se touto cestou obracíme i na Vás – pokud valná hromada letos v září
odsouhlasí vybudování této poutní cesty, bez Vašeho vstřícného přístupu a
štědrosti nejsme schopni ji uskutečnit. Budeme vděčni za každý i sebemenší dar,
který lze poslat buď složenkou na adresu Matice, nebo přímo na pro tento účel
specielně založený účet u KB a.s. pob. Olomouc s názvem Poutní cesta, číslo účtu
43-4740250257. Již naši předkové v dávné minulosti stavěním křížů u cest či
Božích muk vyjadřovali mimo jiné touto cestou svůj vztah k církvi a vzhledem k
vyznačením donátora – osoby dárce si tak zbudovali jakýsi osobní pomníček; kdo
má zájem, má nyní obdobnou příležitost. Pokud znáte ve svém okolí nějakého
podnikatele nebo rodinu, u níž lze předpokládat, že by byla ochotna na tento
účel přispět a tak se mj. i zviditelnit a pro daňové účely získat i možnost
odpisu daru, budeme vděčni, když jim o této akci a čísle konta řeknete, nebo
budete informovat nás, abychom je případně mohli sami kontaktovat.
Každému, kdo jakýmkoliv způsobem pomůže k realizaci tohoto záměru, vyslovujeme
upřímné Pán Bůh zaplať. Matice svatokopecká
V sobotu 27. září 2008 proběhla na Svatém Kopečku u Olomouce
tradiční Romská pouť.
Pouť zahájil mší svatou v bazilice Navštívení Panny Marie P. František Lízna. Po
malém občerstvení vystoupily taneční i pěvecké soubory. Představil se taneční
soubor Devleskre Čháve ze střediska volného času Domeček ve Valašském Meziříčí,
tanci se prezentoval i soubor Drom z Brna, dále své umění předvedli účinkující
ze Společenství Romů na Moravě či občanského sdružení Vzájemné soužití z Ostravy
a interpreti z dalších souborů.
V následujícím bloku jsme uvedli prezentaci fotografií, která mapovala činnost
zúčastněných organizací. Kolegové ze zastoupených subjektů si tu také mohli
vyměnit zkušenosti. Pouť jsme s úderem třetí hodiny odpolední zakončili v chrámu
při závěrečném požehnání.
I dovádivé děti si rozhodně přišly na své. Odpoledne bylo připraveno plno
zajímavých her a soutěží. Velkou atrakcí se bez pochyby stal skákací hrad, ale
také dort, který k narozeninové oslavě prostě patří. Velký ohlas mezi téměř pěti
stovkami poutníků ze všech koutů republiky měla i působivá homilie otce Lízny či
brilantní pěvecký výkon Jiřího Somsiho při liturgii.
Celá pouť se povedla a my doufáme, že s obdobným zájmem návštěvníků se setkáme i
u dalších akcí, na nichž se podílí Středisko Khamoro pro etnické menšiny a
poradenství Charity Olomouc. Jana Březinová
Muzeum Matice svatokopecké
S neobvyklým programem proběhla v neděli 21. září 2008 pouť Matice
svatokopecké. První část byla tradiční: po valné hromadě matice celebroval mši
svatou P. Gereon Biňovec O Praem z pražského strahovského kláštera za živé a
zemřelé členy. Ve svatokopecké bazilice se sešlo na tři sta lidí z celé
republiky i ze Slovenska.
Po bohoslužbě následovalo očekávané otevření Muzea Matice svatokopecké v chodbě
sousedící s tzv. Bolestnými schody. Jak řekla jednatelka matice Zora Krejčí, na
valné hromadě se hovořilo hlavně o muzeu a projednávala· se možnost jeho
rozšíření. "Uvažujeme, že požádáme vlastníka - premonstrátskou kanonii o
renovaci fresek i Bolestných schodů, které jsou v bezútěšném stavu.
Dalším bodem našeho jednání byla spolupráce s Maticí velehradskou a Maticí
svatohostýnskou. Obě tato poutní místa jsou propojena poutní stezkou a my bychom
rádi tuto stezku prodloužili až na Svatý Kopeček," prozradila Zora Krejčí.
Muzeum Matice svatokopecké je nyní otevřeno každou neděli. Návštěvníci si zde
mohou prohlédnout nejrůznější předměty spojené se Svatým Kopečkem a jeho
historií: pohlednice, poutní obrázky, různé tiskoviny, publikace, fotografie,
také věci zapůjčené z farností - ornáty, kalichy či monstrance. "Uvažujeme o
obnovení tradice vánoční výstavy betlémů. Mohla by být instalována buď v muzeu,
nebo v kapli Jména Panny Marie," uzavřela Zora Krejčí. KT, (jej)
Z činnosti Matice svatokopecké v roce 2008
O činnosti Matice svatokopecké, jejímž protektorem je pomocný
biskup olomoucký Mons. Josef Hrdlička, jsou její členové informováni dvakrát v
roce vydávanými “POZDRAVY”. V červenci 2008 vyšel v pořadí již třináctý
“POZDRAV” s duchovními úvahami P. Jakuba Karla Berky, OPraem., a svatokopeckého
faráře P. Dominika Josefa Doubravy, OPraem., i s výčtem významných
svatokopeckých výročí a svátků. Ve spolkových zprávách jsou informace nejen o
přednáškách a zájezdech Matice svatokopecké pořádané v prvním pololetí letošního
roku, ale i o akcích připravovaných, mimo jiné o poutních zájezdech do Křtin
(30. srpna), do Jívové (15. září) a na Uhlířský Vrch u Bruntálu (11. října).
Připojena je také stránka s pojednáním o dějinách obcí přifařených ke Svatému
Kopečku u Olomouce, tentokrát o Droždínu a Radíkovu.
Matice zajišťuje jednou v roce prohlídku celého areálu svatokopecké poutní
baziliky, letos v sobotu 16. srpna.
Výroční členská schůze členů Matice svatokopecké se koná v neděli 21. září 2008
ve 13 hodin, po ní slouží v bazilice mši svatou za živé a zemřelé členy Matice
svatokopecké P. Gereon T. Biňovec, OPraem., z pražského strahovského kláštera.
Poté bude otevřeno v chodbě sousedící s tzv. Bolestnými schody Muzeum Matice
svatokopecké.
Muzeum bude trvale doplňováno, takže ti příznivci Svatého Kopečku, kteří vlastní
upomínkové předměty a mohou je trvale postrádat, je mohou pro expozici věnovat.
Přijímá je jednatelka JUDr. Zora Krejčí, Olomouc – Svatý Kopeček, Pod Hvězdou
247/2A, tel. 585 385 033. Oldin, (sjl)
Pouť rodin
Několik stovek lidí dorazilo v sobotu 18. května 2008 na Svatý
Kopeček u Olomouce na Pouť rodin. Mši svatou v bazilice Navštívení Panny Marie
celebroval arcibiskup Jan Graubner. Poděkoval při ní všem, kdo se stále snaží o
zachování tradiční rodiny, a vyjádřil naději, že i v budoucnu budou lidé, kteří
navzdory společenským trendům budou mít stále odvahu rodiny zakládat. Na
poutníky čekaly po mši svaté koláčky a ve dvoře u chrámu bylo připraveno
občerstvení. KT 21/2008
Slavnostní mší svatou začalo v sobotu
19.4.2008 v bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku poutní
setkání účastníků projektu Kruciáta. Sešlo se na dvě stě věřících. Biskup Josef Hrdlička, který mši svatou celebroval,
připomněl, že "Maria bývá zpodobňována buď jako matka radostná s dítětem v
náručí, nebo bolestná - objímající mrtvé tělo Krista". Podle jeho slov bychom
měli tento příklad následovat při ochraně života. "Musíme zachovávat život, ten
nejbezmocnější je u nenarozených dětí a vystupovat i proti nebezpečí eutanazie,"
řekl biskup Hrdlička.
Po mši svaté následovaly krátké přednášky o umělém oplodnění z lékařského a
teologického hlediska (gynekoložka Ludmila Lázníčková a teolog David Prentis).
Kryštof Kliš představil hnutí Kruciáta. Pouť vyvrcholila modlitbou růžence a
zásvětnou modlitbou k Panně Marii. Jak uvedla Zdeňka Rybová, viceprezidentka Hnutí pro život,
myšlenka Kruciáty se objevila poprvé před rokem. Začal ji u nás propagovat Polák
Kryštof Kliš. "Lidé se závazkem připojí k modlitebnímu úsilí za obnovu kultury
života. Za rok existence se ke Kruciátě připojilo už 2700 lidí," řekla Zdeňka
Rybová. Jak dodala, vše se odehrává na bázi modlitby a prostřednictvím lidí:
rozesílají se dopisy a propagační materiály, lidé si tyto informace navzájem
předávají. Sobotní svatokopecká pouť byla vůbec první a organizátoři ji hodlají
pořádat každým rokem.
Vice informací lze nalézt na internetové stránce iniciativy:
www.kruciata.cz . KT 17/2007 (jej)
Svatý Kopeček zakryje lešení, svatbám, poutím a bohoslužbám
však překážet nebude
Rozsáhlá rekonstrukce známého a oblíbeného poutního místa u
Olomouce začala už letos v zimě 2007 opravou střechy. S jarem se chystají opravy
vnitřních prostor chrámu Navštívení Panny Marie, následovat budou fasády
rezidencí a okna, v dalších letech kupole a zbylé části baziliky.
Během rekonstrukce bude bazilika přístupná věřícím pouze při bohoslužbách.
Turisté se budou muset spokojit s pohledem přes skleněné dveře. Letošní
Velikonoce proběhly ještě bez lešení a staveništi se vyhne i skautská pouť 21.
dubna, kterou bude spolu s mládeží slavit olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
"Ale už je to blízko. Dávají nám to poznat řemeslníci, kteří se usazují se svým
zázemím v ambitu," doplňuje svatokopecký duchovní správce P. Dominik Josef
Doubrava. Jak ale říká, pravidelné pastorační aktivity stavbou rozhodně ohroženy
nejsou. "Například už teď máme na 7. července objednaných sedm svateb. Doufáme,
že lešení naše svatebčany neodradí. Svatý Kopeček totiž není jen krásný vnitřek
chrámu, ale i úžasný rozhled, který atmosféru svatby umocňuje," usmívá se místní
duchovní správce a dodává, že při poslední rekonstrukci se v bazilice obehnané
lešením uskutečnilo zatím nejvíce svateb - celých sedmačtyřicet.
Na opravy vnitřních části se podařilo získat 600 tisíc eur z tzv. norských
fondů, do nichž přispívají Norsko, Island a Malta. Na opravě fasád a oken se
bude podílet český stát. "Zbývající částku uhradí strahovští premonstráti, kteří
toto poutní místo také spravují, " vysvětlil P. Doubrava. Katolický týdeník 16/2007 - (jej)
V sobotu 16. září 2006 proběhla na Svatém Kopečku u Olomouce již 8.
romská pouť, kterou Charita Olomouc od roku 1999 každoročně pořádá. Jejím cílem
je umožnit Romům společně se setkat, prožít duchovní i kulturní chvíle a zároveň
přispět ke sblížení romské menšiny s majoritní společností.
Pouť zahájil průvod účastníků od Wolkerova kříže, v čele s hlavním celebrantem –
řeckokatolickým exarchou, biskupem Mons. Ladislavem Hučkem a pokračovala mší
svatou, kterou doprovázeli zpěváci ze Slovenské republiky.
Následující program probíhal v ambitech za bazilikou. U vchodu každý dostal
stravenku na občerstvení zdarma a symbolický upomínkový předmět – romské kolo (přívěsek
na krk). Pro poutníky je v keramické dílně vyrobili klienti z Domu sv. Vincence
Charity Olomouc.
Odpolední část zahájilo vystoupení tanečního souboru ze Společenství Romů na
Moravě. Po něm následovala duchovní přednáška romského jáhna Vojtěcha Vagaje z
Českého Krumlova. Program byl ukončen 45minutovým pásmem s názvem Bláznovství,
které ztvárnil divadelní soubor Čhave Khamoro ze Sniny na Slovensku pod vedením
řádové sestry Stellamaris Tóthové.
I malí účastníci si přišli na své v soutěžích a hrách, které měli na starosti
charitní dobrovolníci. Letošní romské poutě se zúčastnilo přes 200 osob. Jana Březinová
Podzimní poutní zájezd na Svatý Kopeček u Olomouce
V úterý 12. září 2006 pořádala vsetínská Charita poutní zájezd
na Svatý Kopeček u Olomouce. Ten den byl svátek Jména Panny Marie, tak jsme se
zúčastnili mše svaté v kapli stejného jména, která se nachází v poutním areálu.
Celebroval ji otec Gorazd z řádu premonstrátů. Po mši svaté byla ještě
příležitost ke svátosti smíření. Pak jsme se všichni odebrali do baziliky, kde
nám ochotný průvodce pan Smejkal přiblížil historii tohoto poutního místa. Po
prohlídce kostela jsme využili pěkného počasí k posezení venku na lavičkách, k
občerstvení a k nákupu upomínkových předmětů.
Druhá polovina našeho putování byla věnována návštěvě hospice, který se nachází
v blízkosti kostela. Je to bývalá klášterní budova, která prošla rozsáhlou
rekonstrukcí. Všichni jsme se shromáždili v jídelně, kde nám pracovnice hospice
přiblížila toto zdravotnické zařízení, které pomáhá těžce a nevyléčitelně
nemocným lidem prožít důstojným způsobem poslední období života. Prohlédli jsme
si také několik pokojů a krásnou velkou terasu, na které odpočívali ležící
pacienti. Všichni působili velmi klidně a vyrovnaně a s některými jsme hovořili.
Práce zde je velmi náročná pro lékaře, sestry i ostatní personál. Přesto zde ale
nevládne jenom smutek a beznaděj. Někdy zde dochází také k obrácení, kdy nemocný
si přeje návštěvu kněze a odchází na věčnost smířen s Bohem. Viděla jsem zde
staršího muže, viditelně na sklonku života, kterého přivezla sestřička na mši
svatou. Jak jsem slyšela, minulý den byl pokřtěn i biřmován. Je to opět důkaz té
úžasné Boží milosti, která působí vždy a za všech okolností.
Prohlídkou hospice skončila naše pouť a v 15 hodin jsme odjížděli domů sice
trochu smutní, ale zároveň plní naděje, že Bůh nikoho nikdy neopustí. Libuše Peltsarszká, Vsetín
Na Svatém Kopečku žehnali zvony
Dva
nové zvony dostala v neděli 20. srpna 2006 bazilika Navštívení Panny Marie na
Svatém Kopečku u Olomouce. Při odpustkových slavnostech je požehnal opat řádu
premonstrátů P. Michael Pojezdný. Zvony Jáchym a Maria, které byly až do neděle
vystaveny v jedné z kaplí baziliky, spočívaly ozdobené závojem před obětním
stolem – jako ženich a nevěsta.
Odlité byly v pasovské dílně Rudolfa Pernera a zdobí je reliéfy sv. Jáchyma a
Panny Marie s dítětem od sochaře a restaurátora René Tikala. Od požehnání
původních zvonů baziliky uběhlo celých 317 let. O největší zvon přišla bazilika
při válečných rekvizicích v roce 1917 a zvon Jáchym dostal přímý zásah granátem
při střelbě sovětských vojsk v roce 1945.
„Věříme, že nebude už žádná další válka a rodina čtyř zvonů Josef, Maria, Anna a
Jáchym už zůstane úplná,“ zaznělo v úvodu slavnosti. „Zvony jsou jako Boží hlas:
zazvoní a my víme, že nás zvou k sobě. Když zvoní, jako by to bylo pohlazení od
toho, který je Láska. Připomínají nám, že patříme k jedné velké rodině a máme
před sebou úžasnou budoucnost,“ zdůraznil v homilii opat Michael Pojezdný.
Po požehnání přistupovali ke zvonům jeden po druhém premonstráti i členové
Matice svatokopecké, jež se zasloužila o jejich navrácení bazilice. Poklepali na
oba zvony kladívkem a první tóny se tak nesměle nesly bazilikou. V pondělí 21.
srpna pak byly zvony vyzdviženy do věže svatokopecké baziliky.
Jejich instalace je součástí rozsáhlé rekonstrukce svatokopeckého poutního
areálu, během kterého prošly generální opravou střechy baziliky a obou
rezidencí. Také sochařská výzdoba průčelí a interiéry se dočkaly obnovy, stejně
jako ambity a střechy bočních lodí baziliky. „Nové zvony jsme pořídili díky
štědrým dárcům a kostelním sbírkám,“ poděkovali všem dárcům členové Matice
svatokopecké, kteří doufají, že díky jejich štědrosti budou moci opravy úspěšně
dokončit. Katolický týdeník 34/2006
Duchovní hry na Svatém Kopečku u Olomouce
Před 70 lety – na přelomu června a července 1936 – se
proměnilo nádvoří za poutním chrámem na Svatém Kopečku u Olomouce ve veliký
divadelní prostor.
Činohra Českého divadla v Olomouci zde uspořádala deset odpoledních a večerních
inscenací Pašijových her a Hoffmansthalovy hry “Každý”. Texty obou her přeložil
z němčiny a upravil dómský vikář František Večeřa-Střížovský (1882–1952).
Zásluhu o uvedení her v tomto prostředí měl levicově orientovaný režisér
olomoucké činohry Oldřich Stibor (1901–1943). Příznivcem a organizátorem byl
také tehdejší svatokopecký probošt-premonstrát Julius Jan Půda (1881–1956).
Jevištěm bylo průčelí kaple Jména Panny Marie, na které přicházely jednotlivé
postavy a početný kompars z bočních vchodů kaple. Uprostřed nádvoří byly
vybudovány velkým nákladem tribuny pro 1600 sedících diváků; nosnost a statika
tribun byla přísně ověřena. Všechna představení byla vyprodána; účastníci byli
takřka ze všech krajů Československa. Stejně tak značný byl ohlas v tisku. Jeden
z nich, posudek pedagoga a kněze Mons. Otakara Taubera: “Pašije sehrané na
Svatém Kopečku souborem Českého divadla v Olomouci jsou překrásné. Nádherné
prostředí svatokopeckého chrámu je nenapodobitelnou kulisou, která dodává
Pašijím mystického rázu. A všichni členové olomouckého divadla se zhostili svých
úloh staprocentně. Dlužno však poznamenat, že nejkrásněji vynikl Josef Srch v
úloze Krista, který uchvátil jak zjevem, tak i hrou.”
Pisatelovo přání “kéž se hry vžijí jako trvalá tradice” se splnilo jen částečně.
Duchovní hry, rozšířené o Mellova “Anděla strážného” a “Muže v černém” se
opakovaly s mimořádným úspěchem také v roce následujícím. Jejich pokračování v
roce 1938 zabránila nejistota z německého ohrožení panující v onom roce. Bohuslav Smejkal
Žádný ze strahovských premonstrátů nepůsobil na
Svatém Kopečku u Olomouce tak dlouho jako P. Julius Jan Půda, rodák z Olšan u
Prostějova, absolvent olomouckého Slovanského gymnázia a pražské teologické
fakulty. Na moravské poutní místo přišel jako novokněz v roce 1905. O jeho
tehdejším devítiletém působení vydal svědectví jeho řádový spolubratr P. Jan
Evangelista Hráček: Mladý, energický duch nemiloval pohodlí a ticha vyšlapaných
cest. Tvořil nové cesty, snaže se uplatnit katolické zásady horlivou a průbojnou
činností ve veřejném životě. Kde byl kaplan Půda, tam byl ruch nových počinů.
V roce 1914 byl poslán na půl roku do farnosti Mikulovice u Znojma a poté byl
ustanoven farářem v Doksanech u Roudnice. Během desetiletého působení renovoval
tamní chrám Narození Panny Marie. Zkušenosti, které získal při opravách, byly
nejlepším doporučením k jeho jmenování proboštem na Svatém Kopečku, kam se
vrátil 1. srpna 1924. Byl v pořadí osmým proboštem od roku 1846, kdy
svatokopecké poutní místo převzali strahovští premonstráti – pokračovatelé v
působení bratří ze zrušeného kláštera Hradiska u Olomouce.
Také na Svatém Kopečku se dal 43letý probošt Půda do nutných oprav,
nezanedbávaje duchovní obnovu válkou dezorientovaných farníků a poutníků,
tápajících ve víře a v sociálních problémech. Do farnosti často zval významné
kazatele a misionáře. Na rok 1932 připravil skvělé oslavy 300. výročí vzniku
poutního místa, kterým předcházela dvouletá renovace celého chrámového
interiéru, instalace vnějšího i vnitřního večerního osvětlení. Poutní místo se
stalo cílem mnoha poutních výprav i návštěv světských a duchovních hodnostářů –
v roce 1935 též papežského legáta, pařížského kardinála Jeana Verdiera. Když se
P. Julius stal v roce 1932 starostou obce, postaral se spolu s velkoobchodníkem
Josefem Andrem o elektrifikaci a sadovou úpravu obce i o chudinský fond pro
potřebné.
O jeho tvrdém odsouzení německého národního socialismu a mnichovského diktátu
podal výstižnou zprávu univerzitní profesor Dr. Jan Kabelík, který přivedl na
Svatý Kopeček britského diplomata Mr. Vandeleura Robinsona: Probošt Půda, člověk
velmi věcný, povahově přímý, osobně vyhraněný a zakalený obrovským
restaurátorským dílem provedl nás laskavě a ochotně chrámem. S otevřeností
hodnou této chvíle vyložil Mr. Robinsonovi, co si myslí o Anglii, o šeredné
zradě, jak pro nějakou bezcennou iluzi míru v Evropě je možné obětovat
Československo jen proto, že je to stát malý. Řekl to důrazně.
Julius Jan Půda se dočkal i ostřelování a požáru svatokopecké svatyně v květnu
1945. Znovu se dal do tříletých oprav.
Dne 15. srpna 1948 přivítal v obnoveném chrámě nového olomouckého arcibiskupa
Josefa Karla Matochu, 19. června 1949 přečetl přes zákaz úřadů varovný pastýřský
list, v říjnu 1949 bránil uspořádání tzv. mírové pouti před chrámem, takže byl
na 48 hodin internován v Olomouci.
V noci na 13. dubna 1950 byl se spolubratry násilně odvezen a internován v
Želivě. Po propuštění dožil u sester premonstrátek v Nezamyslicích, bývalý okres
Kojetín. Zde zemřel 15. března 1956. Jeho pohřeb na Svatém Kopečku, sledovaný
tajnou policií, se stal tichou manifestací díků zesnulému za jeho 35letou
obětavou práci pro obnovu poutního místa. Chátrající objekty zachránil před
postupnou zkázou, podobnou té, které podléhal po dvě století někdejší mateřský
klášter premonstrátů na Hradisku.
Na letošní 14. únor připadlo 125. výročí narození P. Julia Jana Půdy a na 15.
březen padesáté výročí jeho úmrtí. Patřil k osobnostem, které budou trvale
připomínány v novodobých dějinách nejznámějšího hanáckého poutního místa. Bohuslav Smejkal
Oběti požáru na Svatém Kopečku v roce 1705
Dnešní poutní chrám na Svatém Kopečku u
Olomouce, jehož stavba byla dokončena v roce 1679, se stal po šestadvaceti
letech – v roce 1705 – svědkem posledního rozloučení s tělesnými pozůstatky
tragicky zahynulých 121 poutníků. Připutovali sem z velké slavnosti patrocinia
olomoucké katedrály a ubytovali se ve svatokopeckém domě. Ve večerních hodinách
28. září 1705 vypukl v rozsáhlém objektu požár. Viníkem byl čeledín snášející
ubytovaným slámu, do níž spadla svíce, kterou zapomněl uhasit. Z hořícího domu,
ve kterém nocovalo kolem 400 osob, unikli všichni ubytovaní v přízemí. Část
nocležníků v prvním patře uhořela, zabila se skokem z oken, nebo byla ve zmatku
umačkána. Zahynulí pocházeli ze 44 moravských a slezských měst a obcí. Byli
pohřbeni do dvou šachet v lese za chrámem. Nad jejich hrobem dal vystavět kapli
zasvěcenou sv. Barboře tehdejší opat kláštera Hradiska Norbert Želecký.
Bolestnou událost podrobně popsal fulnecký augustinián Jakub F. Erbsmann v knize
vydané v roce 1706 ve Vídni.
Letos – po 300 letech – vzpomínali oné události na Svatém Kopečku u Olomouce
bohoslužbou za zahynulé poutníky, výstavkou dobových dokumentů a večerním
průvodem k jejich hrobu. V kapli sv. Barbory hořelo 121 světel seřazených do
podoby kříže. Mši svatou sloužil P. Dominik J. Doubrava a večerní pobožnost u
kaple měl P. Ing. Řehoř J. Žáček, oba zdejší premonstráti. Podobná vzpomínka se
konala také před sto lety z popudu tehdejšího probošta Bohumíra Hendla. Bohuslav Smejkal, Samotišky
Romové na Svatém Kopečku
"Svatý Kopečekje místo, k němuž poutníci
vystupují poněkud namáhavou cestou. Symbolizuje naši cestu vzhůru," zahájil svou
homilii k účastníkům 7. Romské pouti na Svatý Kopeček u Olomouce v sobotu 10.
září 2005 její hlavní celebrant biskup Ladislav Hučko. "Většinové obyvatelstvo
Evropy musí cítit dluh vůči skupinám, které se dostaly na okraj společnosti. Být
jiný neznamená být špatný, to je z pohledu evangelia jednoznačné. Společně
můžeme žít jen tehdy, když spolu mluvíme a zajímáme se o druhé," uvedl při
bohoslužbě biskup Hučko. Mši svatou doprovázel písněmi sbor romské mládeže Božie
děti (romsky Devleskere čhave) ze slovenského Bardejova. Přímluvné modlitby
přednesli romští chlapci a obětní dary spolu s romskou vlajkou přineslo šest
romských dětí.
Na odpoledne byl připravený kulturní program na farní zahradě. Zahájila jej
romská hymna Gelem, gelem, po níž se až do pozdního odpoledne na pódiu střídaly
hudební a taneční romské skupiny. Na letošní svatokopeckou Romskou pout dorazilo
na 500 účastníků. Byly mezi nimi i skupiny Romů z Brna-Zábrdovic a z Bardejova
ty doprovázely sestry baziliánky. V tomto slovenském městě vedou sestry společně
se salesiány Centrum pro pastoraci Romů, které působí na sídlišti, kde žije
tisícovka příslušníků tohoto etnika. Katolický týdeník (iv)
11. pouť olomouckých skautů
Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku
u Olomouce přivítala v sobotu 23. dubna 2005 čtvrttisícovku účastníků jedenácté
skautské pouti z řad světlušek, vlčat, skautek, skautů, rangers, roverů,
oldskautů, jejich rodinných příslušníků a příznivců Junáka, aby si připomenuli
svátek svatého Jiřího, patrona skautů.
Bohoslužbu připravili skautky, rangers, skauti, roveři a činovníci 9. střediska
Jana Boska z Olomouce a posloužil jí otec biskup Josef Hrdlička za spoluúčasti
P. Josefa Švédy, vůdce skautského střediska z Bohuňovic, a P. Klementa Růžičky z
místní premonstrátské komunity. Přisluhovali trvalí jáhni, členové klubu
oldskautů 8. střediska Vládi Tylšara, Mgr. Jiří Kočenda a Mgr. Karel Berka.
Po mši svaté se všichni připravili na další program u ohníčku v prostoru zahrady
bratří premonstrátů. Ti starší si také připomněli desáté výročí návštěvy Svatého
otce Jana Pavla II. a jeho setkání s mládeží právě na Svatém Kopečku u Olomouce,
které připadá na 21. květen.
Další program – hru v lese – připravili roveři a činovníci 8. střediska Vládi
Tylšara z Olomouce na téma Tolkienovy Středozemě – pro asi 130 dětí. Na trase
bylo 10 stanovišť, na kterých účastníci plnili různé úkoly. Hra měla úspěch,
všichni byli s jejím průběhem spokojeni.
Je třeba poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě jak bohoslužby, tak
odpolední hry, a také poutníkům za účast. Všechny zveme už letos na dvanáctou
pouť, na které se v příštím roce na Svatém Kopečku u Olomouce opět sejdeme.
Mgr. Karel Berka, Olomouc
Na šest set Romů z celé České republiky se v
sobotu 25. září 2004 sjelo na Svatý Kopeček u Olomouce, kde se už pošesté konala
Romská pouť. Začala poutním průvodem po křížové cestě ze Samotišek, asi dvě stě
poutníků vedl po jednotlivých zastaveních P. Jiří Rous z Brna. Romové šli
spořádaně za křížem.
V bazilice Navštívení Panny Marie také tentokrát místo varhan zněly romské písně
a modlitby. Mši svatou celebroval exarcha řeckokatolické církve v ČR biskup
Ladislav Hučko, jenž se problematikou menšin zabývá v rámci České biskupské
konference. Na závěr mše svaté promluvila k Romům v bazilice také jedna
z romských pořadatelek Klára Pompová.
Po mši svaté se shromáždění odebralo na farní zahradu, odpolední program
tentokrát nebyl v ambitech baziliky, která se opravuje. Na farní zahradě bylo
připraveno
pódium, na němž pak vystupovaly jednotlivé hudební a taneční skupiny Romů a
vojenský stan jako šatna pro účinkující.
“Na letošní pouti bylo výborné to, že si ji organizovali sami Romové. I počasí
nám přálo, v den poutě zářilo slunce. Pán Bůh má Romy rád,” zhodnotila událost
ředitelka pořádající Charity Olomouc Ludmila Gottwaldová. Jak uvedla, jedna
skupina Romů organizovala mši svatou v bazilice, druhá hudební doprovod a
zpívání při mši. Další skupina převzala organizaci odpoledního programu. “Určili
jsme jen, v kolik pouť skončí, a to Romové bez výhrad dodrželi,” pochvalovala si
průběh ředitelka. Při pouti ovšem pomáhalo asi 20 charitních dobrovolníků,
připravili a vydávali čaj, pečený kabanos, sbírali odpadky. “Celá akce leží
především na jejich práci, bez nich bychom pouť těžko pořádali,” zhodnotila
ředitelka Charity, která si pochvalovala i spolupráci s městskou a republikovou
policií.
Na otázku, zda po šesti letech pořádání poutí postřehla v chování Romů nějaké
změny, odpověděla: “Zpočátku sem jezdili hlavně proto, že tu dostali zadarmo
jídlo, očekávali, že jim ho musíme dát. Dnes už sem zjevně jezdí kvůli radosti
ze společenství. Rádi zpívají a předvádějí se, je to jejich život.” Ivana Jeništová
Dva
nové zvony dostala v neděli 20. srpna 2006 bazilika Navštívení Panny Marie na
Svatém Kopečku u Olomouce. Při odpustkových slavnostech je požehnal opat řádu
premonstrátů P. Michael Pojezdný. Zvony Jáchym a Maria, které byly až do neděle
vystaveny v jedné z kaplí baziliky, spočívaly ozdobené závojem před obětním
stolem – jako ženich a nevěsta.