Po nějakém čase jsem prolézal krovem barokní
kapličky v Bílém Kameni. Tenkrát jsem tam za pomoci místních zedníků
objevil v interiéru zajímavé ilusivní barokní malby a při té příležitosti
jsme věnovali zvýšenou pozornost kdejakému koutku. Vyplatilo se to.
Pod vrstvou špíny, starého lupení a holubího trusu byl nalezen ve
zvoničce velmi starý poškozený obrázek. První očista znamenala překvapení.
Opět letitý, tentokrát barevný tisk Panny Marie Sedmibolestné. Ruční,
velmi chatrný a rozpadající se papír, snad počátek 18. století.
Konečně, potvrdila to i restaurátorka, prý je to pěkná práce a
pokusí se jej zachránit. Tak uvidíme.
Obrázky svatých. Někde po půdách, někde na stěnách příbytků. Někdo
věří, někdo nedělá nic. Pamatuji se, jak při jedné opravě letní
vilky na Rounku byly nalezeny v krovu obrázky Panny Marie a presidenta
Beneše. Že to nejde dohromady? Budete se divit, jde to. V této, po válce
konfiskované vilce, přebývala krátce před rokem 1948, před odchodem
do emigrace do Švýcarska, přízeň presidenta Beneše. A tak putovaly
oba obrázky zpět za trám. Nový majitel respektoval tradici. Jeden obrázek
jako vzpomínka, druhý pro štěstí. Tak to prý v tomto kraji kdysi
chodívalo. Svaté obrázky měly přinášet štěstí do domu.
A jak se tak povídalo, došlo na poutě a na zázraky. O jednom z nich
byl přesvědčen můj dědeček Josef. Když narukoval v první světové
válce na frontu, uschoval si do náprsní kapsy svého kabátu malou
porcelánovou sošku Panny Marie. Přečkala s ním všechny bitevní vřavy
a společně se navrátili domů. Nebylo člověka, který by mu jeho víru
vyvrátil. Za své přesvědčení se nikdy nestyděl a dokonce se před
kostelem veřejně křižoval, zatímco kolem lidé klopili zrak a nebo se
zdravili čest práci. Onu sošku uchováváme dodnes.
Kam všude chodívali lidé prosit za uzdravení a nebo jen tak, na pouť?
Nejznámějšími místy slavných poutí poblíž Jihlavy bývaly po druhé
světové válce Křemešník a Přibyslavice. Delší trasy vedly na Hostýn,
Svatou Horu, Klokoty u Tábora a snad ještě dál. Co dnes o těchto místech
víme? Málo, a dost možná vůbec nic. Minulý režim je zakazoval. Některá
poutní místa byla pod různými záminkami uzavřena. Pouťové atrakce
se stěhovaly od poutních kostelů do vzdálených vesnic. Jen ať se věřící
projdou. Informátoři sledovali každé pouťové dění velmi pečlivě.
Bedlivému oku neunikl počet účastníků, jména majitelů stánků a
kolotočů, sluchu neulétlo ani slovíčko z kázání pana faráře či
z rozmluvy souseda se sousedem. Bdělo se. Dokladem mohou být archivní
dokumenty církevních tajemníků. A nejen ty ...
Pokud se už nalézáme v archivu, pak tedy kousek opodál najdeme v jiných
archivních regálech kartony s písemnostmi všech farních úřadů v našem
okrese. To jsou zase docela jiné dokumenty. A právě mezi nimi se započalo
moje pátrání po milostných obrazech a soškách. Tedy, po zázračných
obrazech a soškách, a po zázracích vůbec. Takové dlouhé defilé
dopisů od uzdravených, papežských a biskupských listů, záznamů o
nesčetných slavnostech a procesích, o vzácných darech těch bohatých
nebo jen o drobných příspěvcích prostých věřících. Často nechyběly
ani zažloutlé fotografie. Nebylo to lehké putování, o to více však
bylo poutavější a zajímavější. Věrným průvodcem se mi stala stará
knížka Karla Eichlera z roku 1888. A později ještě další a další
knihy. Ještě, že máme archivy a knihovny!
Cesta historií byla nastoupena někdy po poloviny 17. století. Tehdy se
pomalu končilo složité období rekatolisace. A doba baroka k tomu vytvořila
nádherné kulisy chrámů a kaplí, monumentálních sousoší, Božích
Muk, sloupů a soch. To všechno se harmonicky začlenilo do této krajiny
a tak většinu z celé té krásy můžeme obdivovat i dnes. Jen cosi z
obsahu, z nitra těch velkých i malých předmětů, nám dodnes uniká.
Co vlastně víme o všech těch zázračných místech, zjeveních, o zázračných
pramenech? Co víme o vroucích poděkování za šťastné návraty z válek,
za uzdravení z těžkých a nevyléčitelných nemocí? Někdo se pousměje,
snad mávne i rukou. A kdo bude chtít, ať se začte do těchto řádků
a přijme tiché pozvání k návštěvě známých i neznámých poutních
míst v okolí Jihlavy a snad také o kousíček dál ...
V námi sledované oblasti jihozápadní Moravy, a ještě o kousek dál,
zcela převažují poutní místa mariánská a jen několik málo jich
bylo zasvěceno jiným patronům. Můžeme navštívit Jihlavu, Telč,
Třešť, Slavonice, Brtnici, Přibyslavice, Urbanov, Opatov, Cizkrajov,
Klášter u Nové Bystřice, Novou Říši, Kostelní Vydří, Krasonice,
Vanov a také Křemešník.
