BLATNICE pod Svatým Antonínkem

kraj Jihomoravský, arcibiskupství olomoucké, děkanát Veselí n. Mor.

Pouť ke sv. Antonínu Paduánskému

Bohoslužby a poutě 2012

Poloha: 14 km na jih od Uherského Hradiště.

http://www.antoninek.cz

Historie a popis poutního místa: Kopcovitý výběžek Bílých Karpat - Blatnická hora (350 m.n.m) s poutní kaplí sv. Antonína Paduánského (lidově zvaný Antonínek), řadí se k význačným poutním místům Moravského Slovácka a jeho význam daleko přesahuje hranice regionu. K popularitě v tomto století přispěl malíř Joža Úprka, kterého pro zhotovení proslulých obrazů zachycujících atmosféru blatnických poutí na přelomu století získal vlastenecký farář P. Mořic Růžička.
Podle pověstí bylo na Blatnické hoře staroslovanské pohanské obětiště; v době cyrilometodějské mise jedno z působišť věrozvěstů, kteří z posvátné studánky křtili naše slovanské předky.
Kapli sv. Antonína nechal vystavět majitel ostrožského panství kníže Hartman z Lichtensteina v r. 1668 jako poděkování za uzdravení svého syna: Vystavěl osmihrannou dosud zachovalou kapli, ve které je dnes hlavní oltář. První pouť se uskutečnila v r. 1671. Kaple byla pro množství poutníků záhy rozšířena (r. 1696). Z té doby pochází erb nad hlavním vchodem a vlysy nade dveřmi.

V době josefínských reforem byla v r. 1786 uzavřena, odsvěcena, prodána a vydrancována. Díky žádosti blatnických občanů u císaře Františka I. bylo povoleno kapli obnovit; blatnická obec se písemně zavázala nejen k obnově, ale i k další péči o kapli "po všechny časy" (r. 1815). Do bohoslužebného provozu byla znovu uvedena v r. 1819. Od té doby církevní úřady v Olomouci povolily konání mší svatých i s kázáním po dobu letních měsíců o nedělích a svátcích.
V okolí kaple na rozsáhlých plochách je křížová cesta, studánka se "zdravou vodou" a sochou sv. Antonína. Od obce ke kapli vede lipová alej. 

Kaple jednoduchého jednolodního půdorysu není honosnou stavbou, její charakter je dán výzdobou místních lidových umělců, svou jednoduchostí působí však důvěrně a mile jako místo prosté a vroucí zbožnosti. Hlavní oltář (1904) je z bílého mramoru, nad ním je osazen amatérský reliéf Poslední večeře. Nad ním je obraz sv. Antonína s Ježíškem a anděly, vznášejícího se nad Blatnickou horou, který namaloval lidový umělec, samouk "pantáta maléř", blatnický kostelník Josef Hán; toto dílo je povýšeno na blatnický "poutní obraz". Význačný tvůrce církevního umění ak. malíř Jano Kohler ze Strážovic u Kyjova zvěčnil třemi obrazy: na evangelijní straně v presbytáři je to nedokončená skica k obrazu "Smrt sv. Antonína" a nad bočním oltářem Panny Marie svatohostýnské nástěnná malba "sv. Antonín káže rybám". Nad protějším oltářem sv. Josefa je obraz "sv. Antonín káže v Padově" s umělcovým autoportrétem (rytíř opírající se o meč vlevo dole). Obrazy jsou z r. 1937. U jižního průčelí je otevřená kaple s polním oltářem a sochou sv. Antonína. Zde se konají služby boží pro tisíce poutníků o hlavních poutích, kdy Blanická hora rozkvétá opět krásou slováckých krojů. K této tradici přispívá nejen vnější kolor, ale především víra.

Několik slov o sv. Antonínu Paduánském - knězi, řeholníku a učiteli církve (1195-1231). Původem portugalský šlechtic, žil v době sv. Františka z Assisi, do jehož řádu vstoupil. Pověst divotvůrce a patrona ztracených věcí mu získala mimořádnou oblibu. Jeho život lze shrnout do stručné charakteristiky: chudoba, učenost a velký dar výmluvnosti byly jeho velkými přednostmi. Neplatila tedy pro něho stará latinská sentence: "Učenost bez výmluvnosti je jako meč v rukou ochrnutého a výmluvnost bez učenosti jako meč v rukou bláznivých."

Poutě: 13. 6. v den svátku sv. Antonína (místní pouť), následující neděli (hlavní pouť), za 14 dnů druhá hlavní pouť, poslední neděli v srpnu děkovná pouť, poslední sobotu v říjnu dušičková pouť. Mše sv o poutích - 8:00 9:00 10:15 h. 
Nedělní mše sv. v letním období v 15 hod.

Duchovní správa: Římskokatolická farnost, 696 71 Blatnice pod Sv. Ant., tel.: 518331424, 732659439, farnostblatnice@seznam.cz.
Titul farního kostela v Blatnici: sv. Ondřej (oltářní obraz od J. Úprky).

Turistické informace pro poutníky: z nejbližší žel. stanice Blatnice, silnící na SV do vesnice Blatnice, - S - (ve směru na Ostrožskou Lhotu), Sv. Antonínek - 5 km.

Děkovná pouť 2010 - 1.část fotografií
Děkovná pouť 2010 - 2.část fotografií

Královské požehnání u Svatého Antonínka

Historicky první setkání tří slováckých králů se uskutečnilo 8. května 2008 na známém slováckém poutním místě Sv. Antonínku. Pouze jednou za šest let se konají jízdy králů v Hluku, Kunovicích a Vlčnově během jednoho měsíce. Letošní rok patří mezi ty výjimečné.
Přítomné nejprve přivítali zástupci obcí, které jízdy králů pořádají, pak následovalo slavnostní požehnání, jež udělil všem přítomným kyjovský děkan P. Josef Lambor. "Toto je okamžik, kdy si můžeme uvědomit důležitou věc: aby byl náš život krásný, musí mít i duchovní rozměr," uvedl P. Lambor.
Králové pak zanechali svůj podpis na pamětní listině, která potvrzuje snahu svých obcí i nadále udržovat tuto výjimečnou moravskou tradici. "Jízda králů nemá jen viditelné atributy, ale nese i nehmotné poselství. Dnešní den má symbolizovat duchovní rámec této slavnosti. Antonínek je významné poutní místo, kde se setkávaly generace našich předků. Chodili se sem modlit, děkovat za úrodu i prosit. My chceme prosit o krásné počasí všech tří jízd a také za zdraví králů i jejich rodin," připomněl smysl akce starosta Vlčnova Jan Pijáček.
Kunovickým králem je pro letošní rok Miroslav Duda, vlčnovským Petr Šobáň a hluckým Lukáš Šimčik.
Katolický týdeník 20/2008, Lenka Fojtíková

Zlínští muži u svatého Antonínka

Je pozdní páteční odpoledne 27. dubna 2007. Na kopec Sv. Antonínka nad Blatnici přijíždí autobus s třiceti zlínskými farníky - muži, kteří se vydali na pouť, aby se zde pomodlili a zároveň společně strávili odpoledne a večer. "Poutě mužů mají u nás svou tradici. Konají se vždy na jaře, na podzim zase pořádáme poutě žen," vysvětluje zlínský kaplan P. Josef Kopecký.
Na vrcholku kopce stojí malebný kostelík, který zde vystavěl kníže Liechtenstein k poctě sv. Antonínovi po zázračném uzdravení svého slepého chlapečka. "Uvědomili jsme si, že doba, ve které žil svatý Antonín, měla taky něco společného s naší dobou. Žil na hranici období přechodu od totality ke svobodě. Naše doba je podobná. Zažili jsme dobu nesvobody a v ní jsme uměli své křesťanství žít. Nyní žijeme v době svobody a takové poutě jsou určitě příležitostí, abychom se tu a tam setkali a pomodlili, " míní P. Kopecký.
Po prohlídce místa slavili poutníci v kapli mši svatou. "Bohoslužba měla netypický charakter: kostel je malý a má pěknou akustiku - a když se naše mužské hlasy spojily dohromady, vytvořily krásný chór," přibližuje atmosféru kněz. ,;toto poutní místo je vyhlášeno také tím, že kdykoli sem návštěvníci přijedou, vždy je někdo přivítá. Jsou tu muži - říkají si strážci poutního místa. Mají rozděleny služby a kostel je otevřen každý den - v létě i v zimě."
Kopec není jen místem známých poutí, je zároveň součástí strážnické vinařské oblasti. Zlínští farníci proto zakončili pouť ve vinném sklípku a kolem půlnoci se vydali na zpáteční cestu domů.
Michaela Straková, KT č.18/2007