Pověst
o zdravé vodě
Před mnoha a mnoha lety žil ve Lhotě uhlíř, který měl ženu a tři děti.
Každý den chodil brzy ráno do lesa, aby v milířích pálil ze dřeva
uhlí. Domů se vracel až k večeru, kdy už slunce zapadalo.
Jednoho dne jej však zasáhla větev padajícího stromu a milý uhlíř
dal světu sbohem. Vdova po uhlíři chodila denně pracovat na panské, zatímco
své políčko u chaloupky obdělávala s dětmi až za soumraku. V létě
chodila vyžínat do lesa trávu a seno nosila domů, aby měla na zimu
krmivo pro svou jedinou kozu, živitelku dětí. Po nějakém čase však začala
chřadnout, nůše byly pro ni stále těžší a musela často odpočívat.
Jednou, když ji zase zmohla únava, usnula a zdálo se jí, že kráčí po
zelené louce, kolem jsou vysoké stromy a v pozadí se tyčí příkrá skála.
A hle, pod skálou vytéká pramen křišťálové vody. Žena poklekla a
dychtivě pila. V tu chvílli přestala cítit tíži choroby, uzdravila se.
Škoda, že jen ve snu. Když se probudila, zavolala děti a společně zamířili
k domovu. Cesta vedla lesem, kolem myslivny, přes louku. Tu si vdova po uhlíři
uvědomila, že cestu zná, že je to ta, kterou viděla ve snu. Jakoby
vedena neznámou rukou zamířila k prameni., který plynul dále do údolí.
Žena poklekla a napila se z pramene spolu s dětmi. Celý týden ještě
chodila k prameni a pila vodu ze studánky. Nemoc ji tížila den ode dne míň
až nakonec ustoupila nadobro. Sen se stal skutečností. Zpráva o studánce,
jejíž voda uzdravuje, se brzy rozšířila po blízkém i vzdáleném okolí.
Lidé sem přicházeli za uzdravením a pramen pojmenovali „Zdravá
voda“.
Zpět do reality
Na místě kapličky stával dříve jen dřevěný
sloupek. Roku 1884 dal důstojný pan farář Tomáš Sedláček vymalovat
na plechu obrázek Panny Marie Lurdské namísto obrázku Panny Marie Křtinské,
sešlého časem. Roku 1889 byla na tomto místě postavena kaplička, jako
poděkování Panně Marii za seslání deště v období velkého sucha.
Kaplička byla ještě téhož roku posvěcena na slavnosti P. Marie Růžencové
švábenským farářem panem Leopoldem Otáhalem. V roce 1889 zde byla také
postavena zvonička. Roku 1892 byl před kapličkou postaven dřevěný kříž,
vedle kterého byla o rok později postavena zvonice ze dřeva, do níž byl
zavěšen zvon, posvěcený téhož roku superiorem Milosrdných sester sv.
Vincencem de Paulu. Od té doby se zvonívá na Jezírku k modlení, či příchodu
a odchodu průvodu. Plechový obrázek, který byl na Jezírku se nyní nachází
na poli zvaném Zlámaniny.
Dne 24. 8. 1913 byla na Jezírku slavnost, konaná na oslavu 1050 let příchodu
věrozvěstů Cyrila a Metoděje.
V roce 1942 za II. světové války byl německými okupanty ukraden zvon. O
dva roky později byl posvěcen nový kříž, nový zvon i nová zvonička.
Při další obnově tohoto poutního místa daroval zvon pačlavský rodák
z Bratislavy.
V roce 1956 byla koncem srpna plechová střecha kapličky a zvonička natřená
a kaplička vymalovaná. O Vánocích roku 1962 však vandalové kapličku
zpustošili a sochu Panny Marie rozbili. Brzy na to zahynuli při autonehodě.
V roce 1957 se konal průvod na Jezírko, při kterém družičky nesly na
nosítkách novou sochu P. Marie přivezenou z Lurd. V letech 1991 a 1992 se
konaly na Jezírko poutě. V roce 1998 však přišli do kapličky další
vandalové. S opravami se začalo ihned, byla zde umístěna i ochranná mříž.
Viníci zatím zůstali nepotrestáni, ale Boží mlýny melou…
29.07.2003 v 06:37 Hortová Petra
