Theodor Kohn

1892–1904

Po dlouhém intervalu se stal prvním arcibiskupem občanského původu. Narodil se v chudé české rodině v Březnici u Zlína 22. března 1845.

Gymnázium studoval v Uherském Hradišti, poté u piaristů ve Strážnici a Kroměříži. Po studiu bohosloví byl 5. července 1871 vysvěcen na kněze.

Působil tři roky jako kaplan ve Vsetíně a na gymnáziu v Příboře, načež byl povolán za arcibiskupského ceremoniáře a sekretáře do Olomouce, kde v tomto úřadě zůstal až do října 1882. Toho roku byl jmenován profesorem fundamentální teologie a církevního práva na bohoslovecké fakultě. Roku 1883 byl pověřen úřadem kancléře.

Roku 1887 se stal olomouckým kanovníkem a 8. listopadu 1892 se dostal do čela arcidiecéze, když ho zvolili občanští kanovníci, k nimž se přidali tři šlechtici – pro neoblíbenost vládního kandidáta Adama hraběte Potulického a pro Kohnovo češství, mládí, učenost, nesmírnou pracovitost i zkušenost ve vedení diecéze za nemocného kardinála Fürstenberka.

S houževnatostí sobě vlastní se věnoval správě diecéze. Neznal oddechu, věnoval se jenom práci, což mnohdy nemírně vyžadoval i od druhých. Snažil se posílit rozvoj náboženského života vizitacemi – všímaje si potřeb kněžstva i lidu – podporou misií a exercicií, náboženskými sjezdy (v Kroměříži a Olomouci), podporou krajského tisku, pozvednutím hospodárnosti arcibiskupských statků a snahou o katolickou univerzitu. Značně opravil kroměřížský zámek. K podpoře chudého kněžstva založil spolek sv. Theodora a značně jej dotoval. Založil 226 farních spolků sv. Terezie a v každé farnosti obnovil chudinský fond. Zamýšlel vybudovat vzornou arcidiecézi na základě směrnic církevního práva jako jeho význačný odborník. Využil k tomu generálních vizitací.

Pro svou prudkou povahu a snad přehnanou náročnost, které mu způsobovaly řadu konfliktů, byl v Římě obžalován a ztratil důvěru císaře i papeže Lva XIII., který ho dvakrát napomenul. Dne 13. března 1904 na žádost papeže Pia X. na arcibiskupský stolec rezignoval.

Žil pak na zámečku v Ehrenhausenu v jižním Štýrsku, kde zemřel 4. prosince 1915 a je tam pohřben. Ve své závěti věnoval bohatý odkaz (1,6 milionu korun) na znovuobnovení české univerzity na Moravě. Mnoho dobrého udělal pro uvědomění katolíků svoláním prvních manifestačních sjezdů do Kroměříže a Olomouce.