Rudolf Jan

kardinál
1819–1831

Arcivévoda rakouský se narodil 8. ledna 1788 ve Florencii jako nejmladší syn císaře Leopolda II. Zpočátku se věnoval vojenství. Pro slabé zdraví a sklon ke zbožnosti však později vstoupil do duchovního stavu. Je posledním ze všech princů císařského domu, kteří se věnovali službám církvi.

Roku 1806 se stal nesídelním kanovníkem olomouckým. Jako koadjutor předešlého arcibiskupa se 24. března 1819 právně ujal nástupnictví, když byl znovu postulován za arcibiskupa, neboť tohoto práva koadjutora se zřekl 15. září 1811 po smrti kardinála Antonína Theodora. Již 28. září 1818 byl ozdoben kardinálským kloboukem.

Byl milovníkem hudby, věd a umění; byl protektorem společnosti přátel hudby v Rakousku a mecenášem Beethovenovým. V roce 1823 mu Ludwig van Beethoven předal manuskript Missa solemnis. Rudolf Jan podporoval dobročinné ústavy a sám na ně pamatoval ve své závěti.

Roku 1827 vymohl opětné povýšení olomouckého lycea na univerzitu. Na svůj náklad zřídil roku 1828 válcovnu železa ve Vítkovicích a tím položil základ k tamním železářským závodům. Zasadil se i o stavbu nové divadelní budovy v Olomouci (1830) a o zřízení řady olomouckých parků a promenád. Byl nazýván otcem chudých a záštitou věd.

Zemřel 23. července 1831 v Badenu u Vídně a byl pohřben v rodinné hrobce u kapucínů ve Vídni. Podle vlastního přání bylo jeho srdce uloženo v kryptě olomoucké katedrály.