Petr II. z Pontecorvo

1311–1316

Pocházel z italské rodiny usazené v Praze, zvaný Bradavice. Narodil se roku 1253. Těšil se přízni Václava II. a od roku 1289 byl v královské kanceláři jako protonotář a od roku 1306 jako kancléř. Přitom dosáhl mnohých vlivných církevních obročí: byl kanovníkem vyšehradským (1289), kanovníkem svatovítským (1291), vratislavským (1292), olomouckým (1296), boleslavským (1298), roku 1305 kanovníkem krakovským a litoměřickým a roku 1306 se stal prvním brněnským proboštem a také vyšehradským proboštem.

V říjnu 1311 byl zvolen olomouckým biskupem, potvrzen byl až koncem roku 1312. Téhož roku slavil synodu v Kroměříži. Restauroval zpustlé biskupské statky. I když držel více církevních obročí, majetek nehromadil, ale rozdával chudým.

Jinak se v diecézi mnoho nezdržoval, protože si ponechal místo vyšehradského probošta, s nímž byla spojena funkce i hodnost kancléře Království českého.

Zemřel v Praze 7. června 1316 v úplné chudobě a byl pohřben v katedrále sv. Víta.