Jindřich (II.), Zdík

1126–1150

Nepochybně pocházel z nějakého vynikajícího českého rodu, patrně šlechtického. Svým nadáním, zbožností i reformním zanícením se právem může srovnávat s pražským biskupem sv. Vojtěchem. I on stanul na vrcholu tehdejšího vzdělání, stejně také přilnul k tehdejšímu církevnímu hnutí. Ztotožnil se s tehdejším reformním papežským programem a jeho vysokými aspiracemi na povznesení duchovní moci a jejímu vymanění ze světské nadvlády. Jako sv. Vojtěch, i Zdík rozladěn a znepokojen domácími poměry zaplál touhou po misionářské činnosti. Jedním slovem, byl to opravdový křesťan a kněz vzorného života, nadšený bojovník za práva církve a přitom rozený státník a diplomat.

Za biskupa byl zvolen 22. března 1126. Po návratu z Wormsu vysvětil památný kostel sv. Jiří na Řípu.

Dne 30. června 1131 vysvětil nový chrám sv. Václava v Olomouci za přítomnosti knížete Soběslava, četného duchovenstva, šlechty a lidu. Tam přenesl se svolením metropolity své sídlo a zřídil novou kapitulu o 12 členech, vedle nezanikající, ač početně slabší a staré, významem ustupující, u sv. Petra. Důležitou při vzniku kapituly byla jím provedená její reforma, kdy podle vzoru francouzských a italských kapitul úřad kapitulního arcijáhna splynul s úřadem kapitulního probošta. Tím se stalo, že na první místo se dostal děkan a tento stav trvá až podnes, kdy má olomoucká kapitula tyto hodnosti: děkana, probošta, arcijáhna, scholastika a kustoda. Pro nový kostel získal tělo svatého Kristýna spolu s částečkami ostatků bratří Benedikta, Izáka, Jana a Matouše.

Za své jeruzalémské pouti poznal život kapituly u katedrály Božího hrobu, která se řídila řeholí sv. Augustina. S ní sám sebe dobrovolně sepjal, zatoužil také po tom, aby jí v našich zemích opatřil zvláštní působiště. Když to nemohl uskutečnit, přivedl k nám jiný reformní, duchovní správu povznášející, premonstrátský řád, jehož členy umístil na Strahově, v Litomyšli a Želivě. Chrámu sv. Václava přinesl z jeruzalémské pouti od patriarchy Viléma I. ostatky sv. Kříže.

Ve vnitřním městě olomouckém, které předtím patřilo ke klášteru Hradisko, dal postavit kostel sv. Mořice a druhů.

Zemřel 25. června 1150 a za místo svého pohřbu určil své nejnádhernější dílo – strahovský klášter.