Antonín Cyril Stojan
(22. května 1851 – 29. září 1923)
Antonín Stojan (jméno Cyril je biřmovací) se narodil 22. května 1851 v malé vesničce Beňov nedaleko Přerova jako páté z osmi dětí v rodině domkáře, ševce a později kostelníka Františka Stojana a Josefy, rozené Kubíčkové.
Po absolvování obecné školy odešel studovat k piaristům v poutním místě Stará Voda u Budišova. Po dvou letech přechází Antonín Cyril na nižší piaristické gymnázium v Příboře a po čtyřech letech pak na vyšší gymnázium, opět piaristické, do Kroměříže, kde v roce 1872 maturoval s vyznamenáním.
Rozhodl se pro kněžství, v letech 1872-1876 vystudoval teologii v Olomouci a dne 5. července 1876 byl vysvěcen na kněze. Působil poté v různých farnostech, nejprve jako kaplan v Šilperku (dnes Štíty), již po měsíci byl ale přeložen do města svých studií, Příbora, kde v dvojjazyčném území působil jedenáct let. Následující dva roky pak sloužil ve Svébohově, okr. Šumperk.
Nejdéle působil jako farář v Dražovicích u Vyškova, až do r. 1908. Všude, kde působil, zůstal věrný svému předsevzetí, které učinil již v semináři, a vyvíjel organizátorskou činnost na podporu náboženského života, zakládal knihovny a pořádal sbírky na podporu poutních míst Svatého Hostýna a Velehradu. Již od chlapeckého věku na něj působily dva momenty: úcta k Panně Marii a úcta k sv. Cyrilu a Metodějovi, která jej pak provázela po celý život a odrážely se v jeho kněžské činnosti. Právě jeho zásluhou je jak obnovení zanedbané baziliky bez duchovní správy na Svatém Hostýně, tak založení tradice unionistických kongresů na Velehradě.
Ačkoliv měl široké pole působnosti a množství nejrůznějších aktivit, nezapomínal na sebevzdělávání a v roce 1896 byl promován na doktora teologie. V roce 1908 byl jmenován proboštem kolegiální kapituly v Kroměříži a během I. světové války se stal sídelním kanovníkem olomoucké kapituly.