Na podzim roku 1991 bylo v Olomouci založeno Centrum pro mládež a dostalo za úkol koordinovat a animovat práci s mládeží v celé naší arcidiecézi. K těmto vzletným cílům bylo vybaveno poměrně provizorními podmínkami – kanceláří se stolem, židlí a telefonem. Tento fakt však byl pro rozvoj Centra naprosto nepodstatný, protože nejdůležitější bylo nadšení a ochota těch, kteří se pustili do díla. Jejich zapálené srdce a láska k mladým lidem nenechávaly klidnými nikoho kolem nich.

Významnou osobností, která ovlivnila mnohé lidi ve svém okolí, byl na několik důležitých let v olomoucké arcidiecézi Jiří Kopřiva. Dlouhou dobu ještě za totality pracoval s dětmi a mládeží v Holešově. Poté jej otec arcibiskup Jan požádal, aby šel na Centrum pro mládež. Jirka tuto nabídku přijal, opustil své kolegy lesáky i hajné a přesídlil na olomoucké arcibiskupství na Centrum pro mládež. Či spíše řečeno nepřesídlil, jelikož jeho domovem byla celá arcidiecéze a jeho práce byla ve velké míře prací v terénu.


Během času se zcela zřetelně na základě vlastních zkušeností i cenných zkušeností jiných diecézí vykrystalizovalo, že pro systematickou práci s animátory mládeže je kancelář a návštěvy v diecézi málo. Je třeba mít nějakou základnu venku, v přírodě, kam budou moci mladí lidé přijíždět načerpat nových sil, odpočinout si od svých problémů, kde naleznou otevřené přijetí a společenství. Když nikde jinde se jim nedostane pochopení, zde jej naleznout musí…


Jitka Zahálková