Šumperská nemocnice
Šumperská nemocnice poskytuje pacientům také duchovní péči
Jednotlivá oddělení v Šumperské nemocnici navštěvuje nemocniční
kaplanka Mgr. Lenka Topolanová. Profesionálka se věnuje každému, kdo si
přeje řešit duchovní, existenciální nebo etické otázky - ať už se jedná
o pacienta, osoby jemu blízké nebo zdravotníka. Nová služba byla
symbolicky zahájena v pátek 11. února 2011 při příležitosti Světového
dne nemocných, který vyhlásil v roce 1993 papež Jan Pavel II.
Římskokatolický kněz Slawomir Sulowski v nemocnici odsloužil mší svatou
a pacientům na vyžádání uděloval Svátost pomazání nemocných. Kněze
doprovodily děti z farnosti Jana Křtitele v Šumperku. Dlouhodobě
hospitalizované pacienty obdarovaly drobnými dárky a zazpívaly jim písně
doprovázené hrou na kytaru. „Jsem šťastná. Moc. Musím opravdu ocenit
práci nemocniční kaplanky,“ uvedla dojatě po skončení bohoslužby
pacientka Šumperské nemocnice Marie Šajová.
Nemocniční kaplanka Mgr. Lenka Topolanová nabízí své služby každý den od
8.00 do 14.00 hodin. „Nemocnice je místo, kde má většina pacientů dlouhé
hodiny času na přemýšlení. Lidé se ptají na otázky: Proč zrovna já? Má
můj život ještě smysl? Své pocity a myšlenky často nemají s kým sdílet.
Nabízím jim proto pomoc při hledání odpovědí na tyto otázky i při řešení
obtížných životních situací, a to prostřednictvím rozhovoru,
naslouchání, modlitby či čtení Bible,“ říká kaplanka Mgr. Lenka
Topolanová s tím, že je rovněž schopna zprostředkovat kontakt s
duchovními všech církví a náboženství registrovaných v České republice.
Kaplanka se nestará pouze o duchovní potřeby věřících pacientů, ale může
pomoci i nevěřícím v jejich obavách vyplývajících z nemoci. K dispozici
je rovněž i nemocničnímu personálu. „Mé služby mohou využít i ambulantní
pacienti a také blízcí hospitalizovaných pacientů. Jsem připravena
pomoci samozřejmě i těm, kdo v nemocnici ztratili svého blízkého v
důsledku nemoci nebo úrazu,“ dodává Lenka Topolanová.
Výraz nemocniční kaplanka je mezinárodním označením osoby, která
vykonává nadkonfesijní klinickou pastorační péči, doprovází nemocné a
jim blízké v obtížných situacích, pomáhá jim mobilizovat síly a bojovat
s nemocí. Kaplani zachovávají mlčenlivost podobně jako zdravotničtí
profesionálové. Jsou vázáni etickým kodexem a jejich práce podléhá
mezinárodním evropským standardům.
Bc. Hana Szotkowská, tel. 725 310 241,
hana.szotkowska@agel.cz
Křeslo pro hosta - paní Lenka Topolanová
Asi málokdo ví, že ve Žlebu u Hanušovic působí od září nová
pastorační asistentka, která se začala profesně věnovat práci velmi
netypické a v našem prostředí spíše neznámé. Když napíšeme, že je
nemocniční kaplankou v šumperské nemocnici, nebudeme si zřejmě umět
představit, co je náplní takové práce. Kdo z nás se osobně setkal s
nemocničním kaplanem právě v šumperské nemocnici? Proto bude nejlepší,
když se nám paní Lenka Topolanová v následujícím rozhovoru představí
sama.
Protože Vás čtenáři našeho TamTamu zřejmě nebudou znát vůbec, mohla
byste se jim v úvodu krátce představit? Odkud pocházíte, jak jste se
ocitla v Hanušovicích, pár slov o Vaší rodině, dětech a tak.
Dobrý den, na úvod bych vás, všechny čtenáře, chtěla pozdravit, a to jak
z pozice soukromé, tak pracovní. Jak jste již zmínila, jmenuji se Lenka
Topolanová. Narodila jsem se tady na horách - ve Žlebu u Hanušovic - a
až studia a manželství mě odvály trochu níž, až na jižní Moravu. Touha
sloužit nemocným se u mě zrodila už v mém prvním zaměstnání v charitě.
Poté jsem vystudovala zdravotní školu a etickou a křesťanskou výchovu na
Teologické fakultě v Olomouci. Pak následovala zaměstnání v nemocnici a
v hospici u umírajících. V té době jsme s manželem založili rodinu. Máme
tři holčičky- Sáru, Marušku a Esterku. Ptáte se jistě, jak jsem se
ocitla opět doma – na horách. S manželem jsme si touhu po horách
uchovávali celou dobu v našich srdcích a dlouho jsme o myšlence
odstěhovat se sem polemizovali. Okolnosti tomu tak nakonec chtěli, že
jsme opravdu tady. Je tu tvrdší život, v lecčems i těžší, ale máme to
tady moc rádi. Hodně si cením vzájemné pomoci lidí, která tady na malé
vesnici je.
Mohla byste nyní představit Vaši práci, co vlastně obnáší a čeho přesně
se týká?
Ano máte pravdu, role nemocničního kaplana je v šumperské nemocnici nová
a neobvyklá a jsem nesmírně ráda, že se i zde zavádí. Současná medicína
uznává již bez předsudků, že vedle péče o tělo je důležitá péče i o
duši. Je to známka, že si stále více uvědomujeme, že duchovní svět
nepatří pouze do soukromí a jen některým, co chodí do kostela, ale že
duchovní potřeby jsou součástí každého z nás, ať věřícího či nevěřícího.
Každý hledá odpovědi po smyslu života, smyslu utrpení, nemoci, smrti,
ptá se na otázku, kdo je, proč tu vlastně je, a jestli to má to ještě
cenu. Tyto otázky se často vynořují, až když v našem životě dochází k
závažným změnám - např. při vážném onemocnění, při změně životní
situace, při setkání se smrtí. Nebo ve stáří. Současné nemocnice
vycházejí vstříc těmto duchovním potřebám lidí, proto je tu práce
nemocničního kaplana, který nabízí doprovázení nemocných i jejich
blízkých v hledání odpovědí na tyto otázky, pomáhá jim hledat nové síly,
překonávat jejich obavy, utrpení a úzkosti. A v neposlední řadě je zde
nemocniční kaplan i pro personál, který se každodenně s utrpením potýká.
A jak se ve Vás zrodila myšlenka, rozhodnout se ve své profesi k něčemu
tak netradičnímu?
Tato otázka mě rozesmává, protože se mi vybavuje celá moje minulost.
Když jsem byla malá, chtěla jsem být laborantkou, původně jsem ji i
vystudovala, ale po revoluci jsem nenašla uplatnění. Vyrůstala jsem v
katolické rodině a právě v této době jsem sama konvertovala. Můj život
změnil i mé priority a svou budoucnost jsem vložila do rukou Ježíše. V
době následujících studií jsem ani netušila, že role nemocničního
kaplana pro laika existuje, natož že bych jim jednou mohla být já. Se
změnou bydliště přišla i tato nabídka.
Jaké jsou Vaše první dojmy z konkrétní práce v šumperské nemocnici?
Oceňuji vstřícnost, zájem a podporu vedení a vedoucích pracovníků
jednotlivých pracovišť.
Budete ve své práci spolupracovat kromě katolické církve také s jinými
církvemi? A jak si takovou spolupráci konkrétně představujete?
Já nenahrazuji místní náboženské představitele, ale vyplňuji speciální
potřeby vyplývající z prostředí, ve kterém jsem. Vždyť kdo jiný by mohl
udělit nemocnému pomazání nemocných- svátost, která nemocného velmi
vnitřně posiluje, nebo svátost smíření či eucharistii než kněz.
Samozřejmě budu
spolupracovat s jinými církvemi, bez toho by to ani nešlo. Zatím je ale
vše teprve v počátku, tak nebudu předbíhat. Také vybízím ke spolupráci
dobrovolníky, kteří chtějí být nemocným na blízku a doprovázet je. I pro
ně je zde místo.
Rozhodnout se k takové práci může jen člověk, který má dobrý vztah jak k
Bohu, tak k lidem. Souvisí s tímto i nějaký další Váš zájem či záliba
nebo Vaše „mimopracovní zájmy“ jsou úplně odlišné?
Jsem poměrně aktivní člověk, který je mezi lidmi rád, a mám rovněž ráda,
když spolu můžeme vytvářet něco i pro druhé - nejen pasivně přihlížet
dané situaci. Protože mám malé děti, podřizuji své aktivity i jim, a tak
jsem v bývalém bydlišti založila mamina klub. Každý týden jsme něco
tvořili, pořádali jsme burzu věcí a hraček, vyráběli jsme věci na
jarmark atd. Jinak svůj čas věnuji rodině, miluji toulky přírodou, dobré
knihy a čas strávený před svatostánkem.
Začal nový rok a s ním spousta nových představ, plánů a předsevzetí.
Máte nějaké vlastní?
Já si na Nový rok předsevzetí nedávám, tento den není pro mě nijak
závazný. Jinak samozřejmě plány mám. Nastoupila jsem do nového
zaměstnání a tady se plánů nabízí hodně. Hlavně si ale přeji, aby má
pomoc byla užitečná.
Mohla byste se se čtenáři našeho časopisu na závěr rozloučit nějakou
myšlenkou, která Vás oslovuje?
Napadá mě taková aktuální myšlenka, kterou nabízí sám "Král pokoje" jako
lék na naše strachy, úzkosti, obavy:
"Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne jako dává svět, já vám
dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí."Jan 14,27. Tak čerpejme
plnými doušky.
S pozdravem Lenka Topolanová.
Za rozhovor děkuje Lenka Špatná